Otřesy v kleci. Čech nelítostně zmaloval soupeře, spor drzounů umlčel fanoušky

Nejprve Manchester, nyní Newcastle. Jenomže ani při druhém pokusu o plnohodnotné dobytí britských ostrovů nebylo z pohledu diváků narváno (přibližně 3 tisíce). Newcastelská Utilita Arena přesto přihlížela ostrým bojům, v nichž řádili především angličtí miláčci, kteří v některých případech změřili síly také s českými a slovenskými nájezdníky.

Podruhé během necelých dvou měsíců byl vyslán do boje urostlý ranař Matěj Peňáz, který touží dohnat ztracené tempo po rozsáhlých zdravotních problémech, což se mu zatím daří skvostným způsobem. Zkraje prosince loňského roku se nejprve nemazlil s Norem Olem Magnorem, kterého knokautoval po 29 vteřinách, nyní si připsal další znamenitý úspěch. A to přímo před zraky soupeřova obecenstva.

Tvrďák Matthew Bonner, bývalý šampion prestižní organizace Cage Warriors, čelil dlouhé minuty chirurgicky přesné smršti. V rivalově podání to dokonce vypadalo jako hra kočky s myší nebo jako rozebírání již postaveného lega. Peňáz přes zkrvaveného soupeře nakonec ve druhém kole našel finální úder do břicha, po němž si emočně ulevil. „Čekal jsem, že mě bude chtít vzít na zem, ale ani jednou se mu to nepovedlo. Bojovali jsme v postoji. Byl velmi tvrdý, vydržel toho hodně,“ ocenil soupeře, který tak zažil první porážku před limitem.

Devátá Peňázova výhra v Oktagonu znamená výstřel k titulové šanci ve střední divizi, v níž necelé dva roky kraluje Patrik Kincl. „Patrik je nejlepší, je to velmi dobrý zápasník. Zkušený a chytrý. Není to nic proti němu, ale v kariéře se potřebuji posouvat. Velkým krokem by byla titulová šance. Uvidíme, jak se to vyvine. Patrik teď má mít zápas s prozatímním šampionem Piotrem Wawrzyniakem. Já budu připraven,“ ujišťuje vítěz bonusu ve výši 5 tisíc eur za výkon večera.

Britské publikum zajisté zajímal i vyhrocený střet mezi Dánem Jonasem Magardem a Angličanem Jackem Cartwrightem. Oba dlouhé týdny před bojem působili jako utržení ze řetězu a div se několikrát do sebe nepustili už v zákulisí. A také bylo jasné, že vítěz zápasu se znovu dostane na dostřel boji o šampionský pás v bantamové divizi.

Z předzápasových vyrovnaných kurzů si větší díl hodně rychle začal ukrajovat právě bývalý šampion Magard, jehož střeliva z rukou fungovala o poznání lépe. Soupeř se snažil odpovídat stejnou mincí, jenomže dalším aspektem byl boj na zemi, kde prvně jmenovaný jednoznačně dominoval. Pro dánského bojovníka se tak zrodila jednoznačná výhra na body. Po boji došlo i na vtípky a podání rukou. Definitivní zakopání válečné sekery mezi trashtalkery ale nepřišlo, rýpání přišlo i po duelu.

„Dal jsem mu ránu, a ne jednu. Většinou, když tohle udělám někomu jinému, tak padne. Jack si z toho nic nedělal, pokračoval dál. Věděl jsem, že to bude těžký soupeř,“ smekl Magard. „Jeho síla mě nepřekvapila, nebylo to nic hrozného. Dopadlo to úplně jinak, než jsem čekal. Odvedl dobrou práci, nepodcenil mě. Ale nebylo to o tom, že by byl silnější. Byly to menší rány,“ zasmál se Cartwright.

Neúspěšný výlet má za sebou druhý z Čechů v Newcastlu, a sice Jan Široký. Ostravský oblíbenec sice mohl v souboji s vytáhlým Denisem Frimpongem těžit ze zkušeností, jenomže úlohu papírového favorita nezvládl. Jeho tradiční nápor naprosto zastínila přesnost a efektivnost úderů, jimiž Frimpong napáchal větší škodu a přesvědčil všechny tři bodové sudí. „Na klávesnicového bojovníka to nebylo špatné,“ usmál se po prvním profesionálním vítězství.

Radoval se také jediný slovenský zástupce. Roman Paulus sice po příletu do Newcastlu přišel o veškeré zápasové vybavení, ale to náhradní mu paradoxně přineslo štěstí. Souboj s Irem Nathanem Haywoodem zázračně ukončil ve třetí pětiminutovce, kde nasadil výstavní škrticí techniku rear-naked choke.

Oktagon MMA se potřetí do Velké Británie podívá již 20. dubna, kdy se představí v Birminghamu.