Oheň bojovníka vyhasl. Profesionální voják dal MMA sbohem: Dělal jsem to už jen z povinnosti

Co stálo za vaším rozhodnutím ukončit kariéru?

Bylo tam více proměnných, více důvodů. Měl jsem delší dobu v hlavě, že po třicítce, což oslavím v říjnu, bych se chtěl věnovat něčemu jinému. Tak nějak to na mě dolehlo. Vnitřně cítím, že už nemám v sobě takový ten oheň a spíš jsem to dělal z povinnosti, než abych to dělal pro radost z boje. Řekl jsem si, že bude nejlepší to ukončit a odejít dá se říct v nejlepším, než si ničit jméno nebo chodit někam bez nějakého vnitřního přesvědčení.

Nemůže to být jen chvilková záležitost?

To ne, už to mám v sobě delší dobu. Dva nebo tři roky jsem nad tím přemýšlel a po takové době jsem se takhle rozhodl. Není to nic ukvapeného.

Bojové sporty vám jistě braly hodně času. Musel jste neustále trénovat, připravovat se na zápasy. Rozhodovalo i tohle?

To také. Jedenáct let jsem strávil na žíněnce. Ač člověk chce, nebo ne, tak ho to vysává. V profesionálním sportu je ráno trénink, potom se vyspat, najíst a večer další trénink. A takhle každý den. Fyzicky i psychicky je to hodně náročné, profi sportovec pak nemá moc prostoru věnovat se dalším aktivitám. Navíc MMA jako takové není dobře placené. Ani kdyby tohle všechno člověk podstoupil a pak si řekl, že má vyděláno a ukončí kariéru. Bohužel to v tomhle sportu tak není. A právě i to mě nějakým způsobem demotivovalo. Čím jsem starší, tím víc myslím na budoucnost. A já nechci skončit jako vysloužilý zápasník.

Kdyby výplaty zápasníků byly výraznější vyšší, motivovalo by vás to ještě pokračovat?

Kdyby byly daleko větší, tak jo (smích). S fotbalem, hokejem a tenisem se to furt nedá srovnávat. Na úroveň těchto sportů se to podle mě asi ani nedostane. Třeba ano. Ale to bude za hodně, hodně dlouhou dobu.

Řada sportovců i zápasníků své kariéry ukončila, poté své rozhodnutí přehodnotila. Připouštíte i tuhle variantu?

Nikdy neříkej nikdy. Teď nebudu dělat žádné ukvapené závěry. Momentálně ale jsem v životní fázi, kdy se chci věnovat něčemu jinému. Je možné, že se třeba někdy vrátím, ale teď říkám, že spíš ne. Chtěl bych si rozjet něco vlastního a pak se uvidí, jestli na to budu mít chuť. Trénovat nepřestanu. Ve formě se budu udržovat. I kdybych si nikdy žádný zápas už nedal, tak stejně budu trénovat do konce života. Uvidíme, co přinese budoucnost.

Loni jste se přitom po tříleté pauze vrátil do klece. Považujete tenhle návrat jako chybu?

Měl jsem zranění, pak jsem se vrátil a v září jsem měl po dlouhé době zápas. Už v tom zápase jsem byl takovej načatej. Čím jsem starší, tak se mi mění priority. Rád se učím novým věcem a poznávám nové oblasti. Zápasový stereotyp už mě nebaví, chci začít psát novou životní kapitolu.

Máte představu, jaká kapitola by to měla být?

V hlavě mám nějaké projekty, kterým se chci věnovat. Netýká se to bojových sportů.

Další zápas jste přitom měl mít za necelé dva týdny. Nepřemýšlel jste i nad tím, že byste kariéru ukončil kariéru až právě po tomto duelu?

Přemýšlel jsem nad tím, že bych se hecnul a ten zápas dal. S takovým nastavením, jaké momentálně mám, ale vůbec nechci jít do zápasu. Nebylo by to dobré.

Co na vaše rozhodnutí říkal trenér Martin Karaivanov?

Řekl, že mě chápe...ale je to i kvůli tomu, že u nás už nemám moc sparing partnerů. Když jsme se starým týmem spolu trénovali, tak to bylo něco jiného. Teď už to moc nefunguje. Jiří Procházka je teď dlouhou dobu zraněný a spíš trénuje v Americe a dalších vzdálených destinacích. Sešlo se to tak nějak všechno naráz.

MMA vás tedy naplňovalo v době, kdy jste byl obklopen těmito lidmi?

Je to tak. Bylo nás tam víc a nějakým způsobem jsme každý den fungovali. Navzájem jsme si pomáhali. Teď to bylo takové plácání na místě.

Když se ohlédnete za kariérou, byla úspěšná?

Jsem rád za profesionální sport. Dal mi toho hodně a budu z něj těžit do konce života. Jsem spokojený. Chtěl jsem si připsat ještě jeden titul, ale to už se mi bohužel nepovede...