Hlavní obsah

Nemám co ztratit, říká Procházka o těžkém období. Promluvil i o možném konci kariéry

Předvedl jeden z nejhorších výkonů v kariéře a sám si to moc dobře uvědomuje. I proto český bojovník Jiří Procházka po nedávné porážce v odvetné bitvě o titul šampiona polotěžké váhy organizace UFC proti Alexu Pereirovi chystá změny. Razantní. „Chci znovu nastoupit na cestu vítězství. Opravdu. Nemám co ztratit, což je na druhou stranu nádherné,“ snaží se v psychicky náročném období nacházet pozitiva jednatřicetiletý Čech, jenž zároveň připustil možnost, že pokud nedojde k posunu, může s bojováním přestat.

Foto: Mark J. Rebilas, Reuters

Zklamaný Jiří Procházka po porážce s Alexem Pereirou v UFC 303

Článek

Pro značně zklamaného Procházku se jedná o jedno z nejhorších období kariéry. Z posledních tří duelů prohrál hned dvakrát, navíc proti stejnému soupeři. Karty se v tuto chvíli obrátily, český bijec tak musí sám v sobě nacházet klid a také možnosti, jak své dovednosti posunout na takovou úroveň, aby se znovu dostal na vrchol.

Zmiňoval jste, že pokud se výkonnostně neposunete, nemá smysl dál pokračovat. Jak jste to myslel?

Tak jak jsem to řekl. Nikdy neházím flintu do žita, to vůbec, takový nejsem. Naopak se snažím hledat cestu jak v osobním životě a v tom, co je třeba upravit. To je pro mě stěžejní.

Máte představu, co změnit?

Týká se to všeho, co je pro posun nezbytné. Teď si dáváme klid od všech věcí, ať to necháme vykrystalizovat. Potřebuji to trochu zvolnit, abych mohl s čerstvým pohledem na věc a s trochou odstupu pohlédnout na přístup a zápasení.

Co z toho plyne?

Chci znovu nastoupit na cestu vítězství. Opravdu. Nemám co ztratit, což je na druhou stranu nádherné, že mohu čistě vykročit s touhle absolutní prázdnotou, za což jsem nesmírně vděčný.

Foto: Mark J. Rebilas, Reuters

Jiří Procházka (vpravo) v souboji s Alexem Pereirou na UFC 303

Teď úplně vypnete a přestanete trénovat?

Jo. Do týdne bych chtěl někam odjet, určitě někam do zahraničí, kde si odpočinu.

Sám?

To je také věc, kterou potřebuji rozseknout.

Jak moc vám osobní život zasahuje do toho zápasnického?

Osobní život je s tím zápasnickým v jednotě. Udělal jsem si takzvanou dokonalou bouři ze svého vlastního života…

Mluvíte o změnách, týká se to i trenérského složení?

To ne. Trenéry určitě měnit nebudu, ale musíme si pár věcí jasně říct.

Budoucnost ale plánujete v polotěžké divizi, nebo ne?

Kdyby přišla nabídka na střední váhu, tak bych to možná zvážil. Já jsem si ale zvolil, že získám titul v polotěžké váze, a pak půjdu do střední. Se svým tělem umím pracovat, umím s ním udělat zázraky. Neměl by to být problém.

Kdy naposledy jste měl 84 kilogramů?

(přemýšlí). Asi tak před patnácti lety.

Plánujete více vyjíždět i na zahraniční kempy?

To je něco, co jsem si jasně řekl. Chci a potřebuji se potkávat s těmi nejlepšími, s dobrými hladovými zápasníky. Potřebuji je porážet a vítězit nad nimi. Především je ale potřeba zvítězit sám nad sebou.

Byla také chyba, že jste až do zápasu zůstali mimo UFC hotel v pronajatém ubytování?

Myslel jsem si, že ze startu to chyba nebude, ale nakonec to nebylo ono. Bylo to strašné. Byla chyba to, že jsme nešli do centra a nebyli v místě dění. Mohli jsme v blízkosti haly naciťovat, co bylo potřeba, a držet se v přesném fokusu.

Pokud byste v dohledné době s kariérou skutečně skončil, dokážete si představit, co byste dělal?

Už teď mě napadá spousta věcí, kterým bych se věnoval. Chtěl bych své zkušenosti předávat dál. Myslím si, že v téhle fázi to potřebuji zakomponovat, protože mám v sobě spoustu idejí, jak to sdílet se světem v podobě textu, knih a myšlenek. Zároveň ale cítím, že tyhle myšlenky chci ztělesňovat.

Je tedy vaším směrem trénování ostatních?

Jasně, hrozně mě baví to ostatním předávat a pracovat s nimi. Baví mě to s lidmi sdílet a vidět sebe v těch nížinách a povznášet se. Zvednout se a povznést se. Vyzdvihnout sám sebe z bahna. Stejně tak mě baví vyzdvihnout a motivovat ostatní. Ať už se jedná o sportovce, manažery nebo firemní motivační proslovy. Je potřeba si ale utřídit názory, za nimiž potom člověk stojí.

Je vám 31 let. Jak dlouho byste chtěl ještě bojovat?

Pět šest let. Nejde o to, jak dlouho, ale jak kvalitně. Řekl jsem si, že nemůže jít kvantita na úkor kvality, ale musí to jít ruku v ruce, dohromady.

Jsou v této době útěchou alespoň materiální věci? Po zápase s Aleksandarem Rakičem jste například říkal, že si chcete koupit své vysněné auto. Dopadlo to?

Ano, teď čekám na jeho přívoz. Furt držím stejnou vlajkovou značku, a to Toyotu. Je to takové auto, s nímž se sám můžu ztotožnit a bude to takový rychlý tank.

Díváte se, co kolik stojí?

O to nejde. Nehodlám se bavit o ceně, protože si to mohu dovolit. V těchto věcech se nehodlám držet zpět a přemýšlet o nich. Protože stejně jako rytíř kdysi potřeboval spolehlivého a kvalitního koně, s nímž mohl projet celý svět a zvládnout veškeré překážky, tak to stejné znázorňuje auto.