Článek
Ačkoli si oba bojovníci před zápasem vyměnili drsné vzkazy, samotný duel zůstal daleko za očekáváním. Byl totiž často přerušován, a to především kvůli nelegálním úderům v podání Mikuláška, kterého sudí za bleskový zásah do suspenzoru musel upozorňovat už po několika vteřinách. Další varování přišlo v závěru kola, tentokráte za rány loktem do zátylku. Verdikt sudího Voborníka proto zněl jasně – ještě jednou a českému bojovníkovi bude stržen bod.
Boj v kleci se přeléval z jedné strany na druhou a dokonce nechybělo moc, aby se Kokymu povedlo o poznání zkušenějšího bojovníka v závěru druhé pětiminutovky uškrtit. Zase tak daleko od výhry ale nebyl ani již zmíněný Mikulášek, který se ve značně unaveném stavu pokoušel o některou z technik submisí. Leč neúspěšně. Zásadní okamžiky přišly v závěru zápasu.
Další úder do rozkroku znamenal bod dolů pro Mikuláška, který si poté marně stěžoval na zbytečnou soupeřovu pauzu. Evidentně frustrovaný, navíc zřejmě v dojmu, že znovu slovenského rivala zasáhl do slabin, duel poklepáním na zem vzdal. Nepomohla ani komunikace s rozhodčím, který se pouze slovně ujistil, že verdikt pochopil správně. Bylo hotovo. Překvapivá kapitulace na konci zápasu zaskočila snad všechny přítomné, poražený Mikulášek navíc urychleně odešel z bojiště do šatny.
Své chování vysvětloval až na tiskové konferenci. „Přestalo mě to bavit,“ začal. „Po nachozených 158 kilometrech a nahánění někoho, kdo slibuje, že se se mnou bude přestřelovat a sežere mě jako kus masa. Měl patnáct minut extra pauzy, které nebyly potřeba, jen proto, aby se vydýchal. A když jsem trefil další čisté koleno, Koky se chytil za břicho, řekli stop a já musel kvůli tomu zase čekat. Už mě to nebavilo,“ zopakoval.
Vítěz zápasu přitom do té doby nebyl vůbec jasný. „Víceméně jsem si odklepal vyhraný zápas, což je asi horší část toho všeho. Dokonce jsem si četl o tom, že jsem ten zápas prodal, jenže tolik peněz bych na tom v životě nevydělal. Neměl jsem ani důvod, protože tu hlavu jsem mu chtěl fakt urvat a snažil jsem se, jen to nevycházelo,“ zoufal směrem do mikrofonu.
Z výrazu tváře i projevu bylo znát, že úřadovala především psychika. „Moje největší chyba je to, že nejdřív jednám a poté přemýšlím. Pak dělám takové chyby jako tuhle, ale mě to fakt už nebavilo. Štvalo mě to, bylo to zbytečně prodlužované. Nebylo to potřeba. Jednal jsem tak, jak umím nejlíp, a to zkratovitě. Prostě takový jsem, bohužel,“ pokračoval jinak vždy dobře naladěný Mikulášek, který přitom po červencovém duelu na pražské Štvanici dokonce ukončil kariéru. Své rozhodnutí přehodnotil pár dnů poté díky nabídce od organizace Fabriq MMA.
Mnohem větší spoušť za sebou zanechalo vyjádření slovenského bijce Kokyho. „Vyhrál jsem, držel jsem se v rámci pravidel, které jsem ani jednou neporušil. Soupeř tlačil, způsobil mi těžké chvíle stejně tak, jako já jemu. Jediný rozdíl je v tom, že jsem vydržel víc,“ narážel na soupeře, kterému dokonce nabídl odvetu čistě v postoji. A právě to Mikuláška popíchlo. „Zase naběháš 150 kilometrů a já budu za tebou utíkat? Stůj na místě, utíkal si jak žena!“ řval český bojovník, který si chtěl vyřídit účty i před novináři. Případný další střet však včas uklidnili organizátoři akce.
Pro Mikuláška, který do této chvíle v kleci svedl jednadvacet duelů, se jednalo již o dvanáctou prohru, přičemž z posledních osmi střetů padl hned šestkrát. Jeho rival Koky si naopak připsal úspěšný debut mezi profesionály.
