Článek
Ani ohromný Véghův progres nestačil na to, aby podruhé v kariéře vyzrál na rivala, s nímž má mimo zápasový život kamarádské pouto. Osudová bitva v Edenu patřila Vémolovi, který získal ještě více na slávě. „Attila byl opravdu velmi dobře připravený, absolvoval tvrdý kemp a připravoval se svědomitě. Neměl svůj večer, nevyšlo mu to,“ mrzí Škondriče. „I kvůli tomu je MMA tak krásné, protože se může stát cokoli a soupeř díky tomu může vyhrát. Teď měl svůj den Karlos.“
Slovenský tábor nedokázal eliminovat Vémolovu nejsilnější zbraň, která znovu zafungovala. „Na tuhle situaci a škrcení jsme se připravovali, ale mně jako trenérovi se zdálo, že na Attilu trochu dolehlo to, že pět let nezápasil a hned šel na tak velké akci o titul. Byl na něj velký tlak a ukázalo se, že kvůli pauze nepředvedl to, co natrénoval. Člověk může být připravený, ale pauza může mít i takový dopad. Před Karlosem klobouk dolů, měl skvěle natrénováno. Ukázal srdíčko, protože vydržel velké věci,“ pokýval hlavou uznávaný trenér.
Šance na Véghův triumf nejvíce vzrostly po úvodní sekvenci boje, v níž se poprvé dostal z rivalova sevření. Následně vzduchem letělo několik ostře mířených ran, které Vémola schytal přímo do obličeje. Výsledek? Žádný. V roce 2019 přitom po podobných kombinacích bylo vymalováno. „Karlos nás překvapil odolností, protože byl zasažen hned několikrát, ale nějakým způsobem si prosadil svou hru a vyhrál ve své nejsilnější disciplíně,“ potvrzuje Škondrič Vémolovu doménu na zemi.
Kdo by si ale myslel, že to v postoji byl tah na jednu branku, ten se musel mýlit. Také Čechovy výstřely z paží našly cíl. „Je potřeba říct, že se trefil i Karlos, což dost rozhodlo o tom, že po jednom z úderů to nebyl ten správný Attila. Dostal úder do spánku, trochu ho to rozladilo,“ přiznává Škondrič. „Pět let bez zápasu se prostě obejít nedá. Attila byl namotivovaný, ale každý víme, že pokud člověk není v kleci, tak se to až tak obejít nedá. Jako trenér jsem měl v hlavě, že se i tohle může stát.“
Spokojenost pochopitelně panuje v táboře vítěze, který upozorňuje na Véghův předzápasový stav. „Sledoval jsem Attilu v průběhu vážení a koukal jsem na jeho předzápasové chování. Bylo znát, že musí pracovat se svou psychikou. Uklidňoval se a učil, jak se nabudit ve správný moment. Nepřišlo mi to úplně přirozené a bylo vidět, že tam nějaká pochybnost či nejistota je. Karlos byl jasně nastavený, že si jde pro vítězství, a přes to nejel vlak,“ líčí André Reinders, Vémolův trenér.
„Čekali jsme, že se Attila postaví do středu klece a nebude ustupovat. Takhle to svým způsobem Karlosovi zjednodušil, protože ho snáz dostával na pletivo, kde už to byla Karlosova hra. Na druhou stranu se i Karlos otevíral pro potenciální údery, které schytal, a sám přiznal, že byl párkrát lehce otřesený a cítil to. Ve finále dosáhl na nejdůležitější a nejkrásnější vítězství v jeho historii,“ je rád bývalý bojovník Reinders.
Hodně se mluví o případném třetím, rozhodujícím duelu, který by zároveň Terminátora vytáhl ze sportovního důchodu, kam po tomto souboji zamířil. „U Karlose člověk nikdy neví, ale naznačil jasnou cestu tím, že nepoložil rukavice do středu klece na znamení konce kariéry, ale jednu dal Ondrovi (Novotnému) a druhou Attilovi s tím, že když je dají dohromady, tak za ním přijdou. Je to jasný signál, jak to bude či musí být dál,“ usmívá se velezkušený kouč.