Článek
Zatím řádí mezi amatéry, kde sbírá jeden úspěch za druhým. Loni se mu například povedlo vybojovat historické zlato na mistrovství světa juniorů, kde jednoznačně ovládl svou divizi. Rodák z Dagestánu, který už dlouhé roky reprezentuje Česko, tak je po právu považován za jednoho z nejnadanějších bojovníků, na jehož přechod mezi profesionály je soustředěna velká pozornost. „Ještě zbývá chvilka," vysvětluje Machmudov, kterému se nedávno povedlo úspěšně odmaturovat a v propojení rolí studenta a bojovníka bude ještě nějakou dobu pokračovat.
Tagire, vy nepocházíte z Česka, ale z Dagestánu. Jak jste se do České republiky dostal?
Je to úplně jednoduché. Můj táta nějakou dobu v Česku pracoval, jezdil tam a zpět. Pak ale dostal lepší pracovní podmínky a rozhodl se, že se společně s námi do Česka přestěhuje. Bylo to v mých sedmi letech. V Dagestánu ale stále mám velkou část rodiny.
Oba rodiče máte z Dagestánu. Jak jste se naučil tak perfektně česky?
Děkuji! (úsměv). Jako děti se učíme rychleji, šel jsem do první třídy, kde jsem měl rusky mluvící spolužáky, kteří mi pomáhali. Už za půl roku jsem se dorozuměl i s českými spolužáky. Nebyl to problém. Občas se samozřejmě vyskytne slovo, které neznám, třeba nějaký archaismus. Ale dlouho se nestalo, že bych ničemu nerozuměl.
Považujete se tedy i za Čecha? Například bojovník Machmud Muradov o sobě říkal, že je to Uzbek s českým srdcem.
Takhle to říkat nebudu, protože Mach na svá slova několikrát doplatil. Má nějaké kauzy s tím spojené. Já jsem prostě kluk z Dagestánu, kde jsem se narodil, vyrůstal a později přijel do Česka. Reprezentuji oba státy. Jsem ale rád, že jsem se přestěhoval, protože tady jsem v bezpečí a mám tu i lepší podmínky. Ať už ve škole nebo na tréninku.
Jezdíte někdy do Dagestánu?
Naposledy jsem tam byl před pěti lety. Vracet jsem se tam měl minulý rok, ale to začala válka mezi Ruskem a Ukrajinou. Nemohl jsem tam kvůli tomu jet, musím si počkat.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Nedávno jste úspěšně odmaturoval. Budete ve studiu pokračovat?
Ještě pokračuji na vysokou školu. Přihlásil jsem se na ekonomickou fakultu na ČZU. Jako své priority přesto považuji MMA a tréninky, škola je vedlejší. Mám to sice prezenční formou, ale uvidíme, jak se to bude dát zvládat.
Je vám 19 let a máte za sebou velké úspěchy v amatérech. Vyhrál jste mistrovství světa i Evropy v MMA. Kdy chystáte přejít mezi profesionály?
Docela se to blíží, ale zatím nechci upřesňovat datum, kdy by to mohlo být. Teď máme v září v plánu odjet mistrovství Evropy v Itálii a pak se uvidí. Pomalými kroky to ale spěje mezi profesionály. Ještě zbývá chvilka.
Ještě se na přechod necítíte?
Mluvil jsem o tom i s trenérem (Josef Král - pozn. red.). Říkali jsme si, že kdybych byl třeba jiná váhovka, co dostává zápasy v Česku a na Slovensku a neměl bych problém sehnat soupeře na nějaký turnaj, tak bychom asi ještě zůstali. Spíš určitě. Sbíral bych víc zkušeností. Ale jelikož jsem střední váha, kde těch kluků v amatérech není moc, tak dostávám zápasy fakt zřídka. Naposledy jsem zápasil na mistrovství světa (březen). Vždycky mám teda půl roku prostoj. Bylo to stejné, jako když jsem vyhrál Evropu. To jsem také půl roku stál. S trenérem jsme se proto rozhodli, že už to nemá smysl a v profi bych získal mnohem víc zkušeností.
Ve střední váze byste chtěl nastupovat i mezi profesionály?
Spíš bych to viděl na 77 (veltrová váha), ale nechci přehánět. Pokud bych nedokázal zhubnout, tak by to byla furt 84.
Máte už nějakou představu, v jaké organizaci byste chtěl začít profesionální kariéru?
V Česku by to byl takový začátek, díky kterému bych si zvykl na profesionály a pomohlo by mi to získat více zkušeností a fanoušků. Bylo by to třeba jen pár zápasů. Pak bych přešel do jiné evropské organizace. Například KSW, Brave nebo jsem koukal, že se ve Francii rozjíždí nějaká nová liga. Prostě, abych furt nezápasil s domácími borci. Následovala by Amerika, kde je UFC či Bellator. Zkrátka někam výš.
Lákal by vás na úvod třeba Oktagon?
Určitě jo. Už jen kvůli tomu, že vím, že na to koukají úplně všichni. Mohlo by mě to zviditelnit. Ale uvidíme...Rozhodně bych se tam nechtěl zaseknout na nějakou delší dobu.
Pak tu jsou i organizace pořádající zápasy influencerů a dalších známých osobností. Co tomu říkáte?
Nespojoval bych to s MMA, spíš to trochu ten sport dehonestuje. Lidi si totiž myslí, že každý de*il pak může do klece. Pletou si normální zápasníky právě s těmito lidmi. Ale na druhou stranu nemůžu říct, že bych na to nekoukal. Je to bizár a nějaké zápasy mě fakt zajímají. Hlavně se tomu ani nedá vyhnout, je to na každé sociální síti.
Co říkáte tomu, že tito lidé pak mají větší výplaty za zápas než profesionálové?
Je to pravda. Proto je složité dělat tenhle sport. Vlastně se ani nedivím některým klukům, kteří tam jako profíci šli zápasit právě za dobré peníze. Teď tam naposledy byl třeba Tadeáš Růžička, který sám říkal, že dostal jednu z největších výplat v kariéře. V profi scéně je to ale spíš krok zpátky. Prestižní organizace by ho pak nemusely brát tak vážně. To říkám z mého pohledu. Mohou se pak podívat na váš zápasový rejstřík, kde uvidí, že zápasil v Clash of the Stars a řeknou si: co to je? Prostě když někdo má profi vize, chce být zápasník v elitní lize, tak tohle je krok úplně vedle.
Nešel byste do toho třeba ani za půl milionu?
To ne (smích). Znělo by to zajímavé, ale fakt bych do toho nešel. Mám větší cíle a ambice.
Co slavná UFC? Díváte se na ni?
Kouknu se, když je tam nějaký můj oblíbený zápasník. Dagestánci nebo Češi. Procházku jsem třeba viděl v každém duelu. Když je to ale nezajímavé, tak se na to podívám spíš až zpětně.
Jsou zámořské organizace typu UFC či Bellator vaším snem?
Když to řeknu obecně, tak mým snem je být top zápasník, který by si poradil s kýmkoliv a jakýmkoliv stylem. Na každého bych si našel taktiku. Chci, aby o mně lidé říkali, že jsem jejich oblíbený zápasník. Je mi jedno, v jaké organizaci to bude, ale hlavně, aby to uznávali lidi. Chci být ten typ zápasníka, na kterého si vzpomenou i za několik let. Rozhodně nechci být jeden z těch, co zanikne hodně rychle a všichni na něj zapomenou.
Máte nějaké oblíbené bojovníky?
V Česku koukám právě na Jiřího Procházku nebo Davida Dvořáka. To je topka. Zajímá mě, jak si vedou proti nejlepším borcům. Z Dagestánu fandím snad všem. Mám rád všechny Nurmagomedovovi, kteří tam jsou. Z Čečenska rád koukám třeba na Chamzata Chimaeva. Pak tu samozřejmě jsou legendy typu Jon Jones, které ale zápasí například jednou ročně.
Řekl jste jméno Jiří Procházka. Měl jste možnost s ním trénovat?
Měl, ale bylo to snad dva roky zpátky. Mám pocit, že to bylo po jeho debutu v UFC.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jinak ale trénujete i s dalšími elitními domácími bojovníky. Patrikem Kinclem, Davidem Kozmou a dalšími. Kdo vám dává nejvíc zabrat?
Asi bych lhal, kdybych neřekl Patrika. Je to fakt kvalita, která mi dává opravdu zabrat. Líbí se mi, jak se furt zlepšuje. Nestojí na místě. K nám jezdí snad rok a půl a od té doby neustále dodává něco nového do svého arzenálu. Kopačky, něco na zemi. Nemůžu si na nějak nijak pořádně zvyknout.
Je tedy kvalitami úplně jinde než ostatní, se kterými trénujete?
Já bych řekl, že ano. Na zemi určitě, v postoji nevím...Ale dává mi nejvíc zabrat.
Co jste říkal na Patrikův nedávný zápas proti Vémolovi?
Souhlasím s rozhodčími, že to dali Paťasovi. Za mě Karlos vyhrál snad jen možná jedno kolo, kdy byl u pletiva aktivnější a povedly se mu snad dva strhy. Patrikovi se ale pokaždé povedlo hned vstát. Po třech kolech jsme si řekli, že to snad už vypneme (smích) a budeme hrát UFC na Playstationu. Jak ale Karlosovi otekl obličeji, tak to začalo být zajímavější. Člověk viděl damage a z Karlose byl jiný člověk. Ale bojoval až do konce, za což má u mě respekt.
V gymu mimo jiné narážíte na bývalého fotbalistu Martina Fenina, kterého již v září čeká premiéra v kleci. Dojde na ni?
Co se děje kolem toho, nesleduju. Ale Martina vidím v gymu opravdu často a minimálně vím, že maká. A pokud to dojde, nebo nedojde do klece, to už záleží na něm a soupeři.
