Článek
Vizitka teprve dvacetiletého Machmudova je vskutku působivá. Na juniorské scéně se nejvíce do podvědomí zapsal triumfy na mistrovství světa a Evropy, nedávno navíc usiloval o zlatou obhajobu. Nepovedlo se. Český reprezentant ale rozhodně smutnit nehodlá. Dalším kariérním krokem je zmíněný vstup mezi profesionály, kde se soupeři nehledají zrovna jednoduše. Moc dobře totiž vědí, co na druhé straně klece číhá za nebezpečí.
Cítíte před premiérou mezi profesionály nervozitu?
Abych řekl pravdu, žádnou nervozitu necítím, naopak se cítím skvěle. Je to spíš povinnost, kterou beru maximálně vážně. Teď už jen musím dodělat váhu a vlétnu do toho.
Změna to ale jistě bude, viďte?
Myslím si, že tak velkou změnu nepocítím na rukavicích či chráničích, ale spíše na čase jednotlivých kol, které trvají pět minut místo klasických tří mezi amatéry. To bude asi největší změna. Ale uvidíme.
Necítíte se pod tlakem? Přece jen jste jeden z nejlepších mladých zápasníků a jsou do vás vkládány obrovské naděje.
Pozornost je, tlak nikoli. Nevím… Už jsem byl pod tlakem dva roky zpátky na turnaji Heroes Gate, kde jsem prohrál, a zažil jsem si to. Teď žádný tlak necítím, protože vím, jak s tím pracovat. Jdu si to užít a vyhrát.
Co vám takový zápas může dát?
Spíše co mi může sebrat. To, že mi dá nějakou slávu, bych neřekl. Lidi ode mě očekávají, že vyhraju, ale pokud se mi to nepovede, tak na mě budou koukat trochu jinak. Třeba mě odepíšou. Na tohle se ale vůbec nesoustředím. Soupeře jdu porazit a pak půjdu dál. Benefity chci získávat i z jiných zápasů a ne přímo z tohoto konkrétního.
Podle všeho vám bylo těžké sehnat soupeře, můžete to přiblížit?
Říká se, že amatéři, kteří vyhrávají mistrovství světa pod hlavičkou IMMAF, o sobě dávají vědět i mezi profesionály. Semifinále a finále totiž jsou na úrovni profíků, není to nic jednoduchého. A myslím si, že i kvůli tomu mi bylo náročné sehnat protivníka. Nejprve jsem měl mít soupeře z Brazílie, který je o dost zkušenější a na profi scéně měl za sebou dvanáct zápasů. Zranil se hned na začátku přípravy. Od stejného manažera jsme následně dostali jiného soupeře. Je to Turek, který má bilanci pěti výher a tří porážek.
Čím to, že některým amatérským bojovníkům přechod nesedne a najednou prohrávají?
Někteří na to mají, ale selže jim hlava. Na amatérských soutěžích je to zlehčené tím, že člověk nemá nástupovku a do klece jde bez uvádění. Já už si tímhle prošel, takže vím, jak to funguje a jak se v tuhle chvíli chovat. Jsem na to připraven i ve své hlavě.
Turnaj Fusion je na rozjezd ideální, souhlasíte?
Hrozně se na to těším. Lidi, co tam už zápasili nebo se jen přišli podívat, mi řekli, že hala byla vždycky plná a lidi fandili. Těším se na tu atmosféru. Fusion má dobrou pověst, beru to jako ideální příležitost.
Šance je to i z pohledu toho, že se můžete ukázat potenciálním partnerům a sponzorům. Máte už nějaké?
Žádné velké nesmyslné nabídky zatím nepřišly, to spíše časem. Ani sponzorů není mraky. Teď na tričku budu mít snad tři značky. Nedávno jsem ale podepsal smlouvu s Monsterem, mám manažera, který se mi o to stará a mé jméno se snaží vytáhnout do různých novin a článků, za což jsem hrozně rád. Také mi zařídil sponzora na zápas, který mi dá nějaké finance. Neustále hledáme možné nabídky.
Máte vysněného sponzora?
Viděl jsem, že Ľudovít Klein má spolupráci s Mercedesem, což by se mi také zamlouvalo, ale nevím, zda je to v Česku vůbec možné. Pokud se ale podívám nějak realisticky, tak mě toho moc nenapadá. Rozhodně bych se ale nespojil s nějakým sázkovým poradenstvím, strip kluby a podobně. To nechci. Nechci nic, co není spojené se sportem. Nesouhlasím s tím, jak morálně, tak z hlediska víry. A pokud mi to zakazuje víra, tak na takové spolupráce nebudu přistupovat.
Myslíte, že jste zajímavý i mimo klec?
To těžko takhle soudit. Možná jsem zajímavý tím, že jako jeden z mála Dagestánců žiju v České republice. Podle sociálních sítích vím, že někoho zajímám, ale zároveň si uvědomuji, že tuhle influencerskou cestu musím zlepšit. Ne že bych se začal přetvařovat, ale mohl bych lidem ukázat něco víc ze sebe.
Zmiňujete, že jste se narodil v Dagestánu, ale přitom reprezentujete Českou republiku. Jaké jste na to zaznamenal reakce od lidí?
Nedávno jsem četl článek o mém úspěchu na amatérské MMA, kde lidi v komentářích převážně psali o tom, že nejsem z Česka. Neberu to osobně, zasmáli jsme se tomu, ale když člověk sedí na gauči a někdo přitom proslaví českou vlajku na celou halu v Srbsku a pak schytá kritiku za to, že není z Česka, tak to k tomu vůbec nepatří. Reprezentoval jsem Česko, tak co je za problém? Každému se ale člověk nezalíbí.
Když trochu odbočím, přípravu vám zpestřil i ramadán, viďte?
Je to tak, držel jsem půst, ale bohužel jsem poslední týden dostal antibiotika, protože jsem měl nějakou vyrážku, což mi do toho trochu zasáhlo. Když má ale člověk zdravotní potíže a nemůže to dodržovat, tak by si to pak měl vynahradit jiné dny po ramadánu. Já si po zápase musím najít týden, kdy půst dodržím. Celkově to bylo v pohodě, váha šla dolů. S antibiotiky to zase stouplo, protože jsem nemohl pořádně nic dělat.
Od východu až po západ slunce nemůžete například pít či jíst. Jak to zvládáte?
Já to beru spíš tak, že bychom se měli tímto způsobem zdokonalit v naší víře a chovat se k lidem dobře, protože když člověk nejí a nepije a je do toho třeba vedro, tak není úplně nejpříjemnější. Je ale potřeba se neustále usmívat a nenaštvat se kvůli každé blbosti.
