Článek
Od vašeho zranění ruky uběhlo už osm týdnů, jak jste na tom?
Nejdřív byl problém v tom, že ruka byla hrozně oteklá a nemohl jsem s ní kvůli sádře hýbat. Otok se ale pomalu ztrácí, rozsah se hodně zlepšil, ale ještě tam není taková ta plynulost pohybu v kloubu. To ještě bude trvat. Ale na to, že je to teď osmý týden, je rozsah super.
Jak ke zranění vlastně došlo?
Při tréninku, během wrestlingového sparingu. Bránil jsem se při takedownu. Soupeř mi chytil záda a já jsem se opíral o ruce. Pak mi ale přepadl na ruku, a ta se prolomila. A ještě jsem si na ni sám spadl. Když jsem ji vytáhl, tak jsem viděl, že je na špatnou stranu.
Bylo to vaše nejhorší zranění v kariéře?
Myslím, že asi ano. Ještě jsem podstoupil operaci kolene, ale to bylo v době, kdy jsem zápasil v kickboxu a thai-boxu. Je to snad pět nebo šest let zpět. Byly to jenom menisky, nebyl to až takový problém. U té ruky to bylo jiné v tom, že když se to stalo, tak jsem hned věděl, že je to špatné.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Nejúspěšnější český bojovník Jiří Procházka po nedávném zranění ramena říkal, že je to něco, co se mělo stát. Berete to stejně?
Beru to jako prostor sám pro sebe, nejedu furt v tom stejném kolotoči. Otevře mi to oči zase do jiných směrů. Mám víc času se soustředit i na jiné věci, než jen na trénink a být v zápasovém kole. I tak jsem se na něj ale těšil. Po posledním zápase jsem měl týden volna a hned jsem navázal další přípravou. Nebylo to sice tak zostra, ale pomalu jsem to stupňoval. Pak přišlo tohle zranění. Je to pro mě ponaučení. Měl jsem si asi nechat víc času, víc klidu a celkově tělo nechat odpočinout. Neberu to jako konec světa, není to konec mé kariéry. Je čas na rozvoj jiných věcí. Snažím se toho využít a když už nemám sádru, tak se snažím pracovat na nohách. Chodím na tréninky kopat, dělám i dlouhá kardia, což mi doporučil i můj kondiční trenér.
Běžely zprávy o tom, že musíte na operaci. Proběhl chirurgický zákrok?
Nakonec jsem na operaci nešel. První zpráva ve Švédsku byla, že se to musí určitě operovat, po magnetické rezonanci a konzultaci s panem doktorem Kebrlem v Praze se ale došlo k závěru, že operativní řešení není nutné. Jednalo se o dorzální dislokaci, což je častější zranění a většinou se operovat nemusí. Loket se dokáže zahojit, a když člověk správně rehabilituje, tak se funkčnost vrátí sama. Případná operace by se musela provést až po rehabilitaci, pokud by loket zůstal nestabilní. To se ale uvidí, až dorehabilituju. Zatím to vypadá, že by to mohlo dopadnout dobře.
Na jak dlouho by se rehabilitace mohla protáhnout?
Bylo mi řečeno, že to bude trvat tři měsíce. To budu schopen ruku zatížit silově. Zatím s ní dělám běžné věci, silové zatížení ale zatím ne, to až po těch třech měsících. Navíc až tenhle osmý týden začínám s většími pohyby, po takové době by se ty měkké tkáně měly zahojit.
Matěj Peňáz je zpět na vítězné vlně! Bál se vyhoření, změnil se a Brazilce přejel v prvním koleVideo: Sport.cz
Máte v hlavě termín, kdy byste se chtěl vrátit do zápasu?
Přemýšlím nad tím, ale říkám si, že nejdůležitější je, abych se s tou rukou cítil komfortně. Abych věděl, že se něco nestane. Samozřejmě, že čím dřív, tím líp, ale všechno se bude odvíjet od toho, jak bude ruka držet a jak se bude hojit. Zatím to vypadá dobře, musím to zaklepat. Měl jsem v hlavě třeba začátek podzimu, ale uvidíme. Když to půjde dobře, tak by konec léta/začátek podzimu mohl být reálný. Zatím čekám a doufám v to.
Trénovat naplno nemůžete, v čem vás ruka nejvíc omezuje?
Na jednu stranu je super, že to mám na pravé ruce, já totiž hodně věcí dělám levou rukou. Na některé činnosti to bylo dobré a nepoznal jsem to. Horší to bylo například u jídla, kdy jsem byl zvyklý držet lžíci pravou rukou a najednou jsem se to musel naučit levačkou. Navíc i boxuji jako levák, takže mě to nijak v normálním životě extra nelimituje. Nejvíc mi vadila asi ta sádra, skrz hygienu, umývání a také v tom, že jsem si nemohl v klidu stoupnout pod sprchu...ale je pravda, že jsem zapomněl na řízení. Ze začátku jsem nebyl jednou rukou schopný řídit. Kdyby se pak něco stalo, byl by to problém. Teď je to dobré, už nemám ani ortézu a ruku víc zatěžuji.
Co jste dělal po zranění? Každodenní dřina najednou nepřipadala v úvahu...
První týden jsem zůstal ve Švédsku, dostal jsem sádru a předepsali mi magnetickou rezonanci i případnou operaci. Během té doby jsem nic moc nedělal. Jediné, co jsem zvládl, bylo se obléct a jít se projít se psem. Máme sice tři psy, ale všechny jsem s jednou rukou nezvládl. Vždycky jsem chodil jen s jedním, který měl zrovna štěstí. (smích) Hodně jsem sledoval také Netflix, se sádrou jsem totiž nezvládl ani třeba hrát hry. Víceméně jsem čas trávil seriály. Po dalším týdnu, kdy jsem přiletěl do Česka, jsem znovu oběhal doktory a bylo mi řečeno, že na operaci nemusím. Sádra mi ale další dva týdny zůstala, dělal jsem tedy to stejné. Člověk fakt nemůže nic dělat. Snaží se nezpotit. Rozhodně jsem ale volný čas netrávil jen u televize, občas jsem si i něco přečetl a šel se projít ven.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Podepsal se omezený pohyb i na vaší váze?
(smích) Kila nahoře byla rychle. A stále jsou. Jsem zvyklý na extrémní tréninkový výdej a když se tělo nehýbe, tak hodně přibírám. Snažím se teď držet půsty. Měl jsem i nějaké radikálnější, teď například klasický přerušovaný, kdy třeba 18 hodin nejím a 6 hodin naopak ano. Tělu tak dávám čas na regeneraci. Má to i výhodu v tom, že celý den nejím. Snad už ale víc přibírat nebudu a zůstanu kolem váhy 100 kg. A nepřehoupne se to do nějakých závratných čísel.
Aktuálně tedy vážíte 100 kg?
Ano, nedávno mi váha ukázala přesně 100.
Podle původních plánů jste měl zápasit za necelý měsíc v Bratislavě v třaskavé bitvě s Vlastem Čepem. Ani potřetí k zápasu ale nedošlo...
Je to tak. Poprvé se to domluvilo snad v roce 2020, pak jsem se ale zranil. O rok později se zranil Vlasto a po roce zase já...
Připadá v úvahu, že byste hned první zápas po zranění šel právě proti "El Chapovi"?
Spíš uvidíme, jak se budu cítit. Vím, že tenhle zápas musí přijít co nejdřív a uvidíme, jak na tom budu. Když si budu stoprocentně jistý, tak by nemusel být problém s ním jít rovnou. Určitě se ale musí zohlednit i to, jak dlouhá pauza bude. Jestli třeba do konce roku, ale to snad ne, to už by byla poměrně dlouhá doba. Uvidíme i co promotéři, jak to budou chtít a jak se domluví s manažery. Je to takový nekonečný příběh a hrozně mě nebaví. Zranění se ale stanou, je to smůla. Teď se snažím dát co nejlépe dohromady.
Jaký je aktuálně váš vztah k MMA? Sledujete turnaje, zápasy, i když sám nemůžete do klece?
První měsíc jsem MMA popravdě moc neřešil, moc jsem to nesledoval. Dal jsem si oraz. Teď sleduji především UFC, viděl jsem poslední dva turnaje. Člověk se i tím sledováním a studováním jednotlivých zápasníků posouvá, je to součást přípravy a zlepšení. Je to pro mě také velká změna. Normálně mám během přípravy pravidelný režim – chodím ve stejný čas spát i vstávám. Teď to mám kvůli pozdním časům turnajů rozhozené. Na jednu stranu je to ale možná dobře, nemusím jít například v deset večer spát.
