Masakr a husí kůže. Jako fotbalový zápas, líčí zážitky český těžkotonážník. Povídal si i s bývalým šampionem UFC

Už jste byl na řadě turnajích, byla tahle akce ale ta vůbec největší, kterou jste zažil?

Na rovinu? Ano. Nedovedu si představit, že bych zažil něco většího. Když to rozeberu do hloubky, tak každá země má svojí největší prestiž či turnaj. U nás je to samozřejmě O2 arena, v Polsku je to Colloseum. Je ale potřeba si uvědomit, že Poláků je necelých 40 milionů. Já už měl navíc v minulosti s Oktagonem možnost zápasit před 20 tisíci diváky a bylo to pro mě něco neuvěřitelného a rozhodně tím nechci pohrdat. Tehdy to bylo to nejvíc, co naše scéna může nabídnout a jsem na to nesmírně hrdý. Když ale člověk vidí akci, kde je ještě jednou tolik lidí, tak je to masakr.

Turnaj sledovalo přesně 50 tisíc diváků. Bylo to z vaší pozice, kdy jste jako divák seděl u klece, opravdu znát?

Rozléhal se takový zvuk, který jsem v životě jinde neslyšel. Přirovnal bych to k fotbalovému utkání, ať už na mistrovství světa nebo obrovského týmu typu Barcelony nebo polské Legie Varšava. Bylo tam opravdu hodně lidí a mělo to obrovské grády. Navíc, jak je to velké, tak se tam člověk i dobře slyší. Užil jsem si i celý ceremoniál, jsem totiž velký fanoušek hip-hopové scény a je mi sympatické, jak na to nahrávají různé písníčky. A to se mi na KSW líbí. Mají to zachované tak, že jsou pro ně důležité morálka a sportovní výkony. Zároveň se mi líbí, jak tím jejich fighteři žijí. Je parádní, jak jsou vychovaní. Jsou to chlapi, kteří si nehoní na Instagramu čísla hloupými řečmi...

Dokázala tedy KSW, že je to největší evropská MMA organizace?

Řeknu to jinak. Když se budeme bavit o sportovní stránce, tak tyhle velké eventy mohou vyvolávat řadu spekulací. Různě to míchá kartami. Pokud se ale nepletu, tak KSW se Colloseum 1 zapsalo do historie všech bojových sportů, co tu ve světě jsou. Tenhle turnaj to samé, létá to po celém světě. Já doufám, že to takhle bude v každé asociaci a fanoušci budou tomuto sportu fandit, ať se rozvíjí jeho potenciál. Každopádně z každého zápasu v KSW mám na tapology (stránka zabývající se statistikami a žebříčky bojovníků) určitý status, a to je to, co mě nejvíc zajímá. Tenhle status se dá získat například v ACA či Bellatoru. Nevím, jak je to třeba v ONE FC nebo Cage Warriors, zda kluci to mají taky tak, ale hodnotím, kde jsem zápasil a bylo to takhle. V žádné asociaci jsem tenhle status neměl. Je navíc potřeba dodat, že KSW má 20letou historii plnou šampionů. Prosazují se napříč celým světem.

Dokážete si představit, že by v budoucnu mohl proběhnout nějaký turnaj na fotbalovém stadionu i u nás v České republice?

Myslím si, že je to hodně pravděpodobné a je to jen otázka času. Bude ale záležet, kdy se to uskuteční a jací tahouni budou na kartách, aby to vyprodali. Na to, že jako Česká republika jsme malý národ, tak vím, že když sleduju polskou komunitu prestižních sportovních rubrik, kde řeší čistě fight, a ne bizáry, tak česko-slovenskou scénu hodnotí jako super odvedenou práci. Píšou, že dokáží vyprodat arény v zemí, kde je třeba 10 milionů lidí. Například o Oktagonu říkají, že je to dobře rostoucí organizace a v Polsku mají podporu.

Na akci jste mimo jiné seděl kousek vedle šampiona těžké váhy organizace KSW Phila De Friese. O čem jste si povídali?

Už se známe delší dobu. Poprvé jsme se spolu poznali v době, kdy mě KSW poprvé napromovalo a podepisoval jsem kontrakt. Phil k tomu napsal „čerstvé maso," tak jsem se tomu zasmál a něco jsem mu k tomu napsal (smích). Pokračovalo to dál v době, kdy jsem vyhrál zápas a okomentoval jsem ho slovy „Černovous zvítězil" a on na to reagoval, že jsem pouze hnědý vous. Zareagoval jsem, že začínám být šedivý, a pokud se spolu máme utkat, tak to musíme urychlit. Není to žádný trash-talk, ale spíš to, že o sobě víme a respektujeme se.

Potkali jste se i na nedávním turnaji v Liberci.

Ano, u výtahu si chtěl se mnou udělat selfie. Řekl jsem mu, že on je šampion a že já chci selfie (smích). Tímhle stylem se bavíme. A to se mi na KSW líbí. Člověk se odprostí od svého ega a nemá problém pokecat o běžných věcech. To je sportovní kodex, který by měl vychovávat fightery jako takové. Z mé strany je směrem k němu obrovská pokora a respekt, na druhou stranu mám motivaci se na někoho takového dostat. Ale bez žádného hejtu. Tahle cesta se mi líbí nejvíc.

Je zápas s De Friesem pro vás ten vysněný?

Můj cíl je titul, ale ne osobnost. Koncentruji se na své zápasy, nedívám se o dva tři fighty dál. Dělám vše pro to, abych se co nejlépe připravil na duel, který mě bude čekat. Pokud ale taková šance bude, tak není o čem...a to je to, proč ten sport dělám. Zajímají mě velké výzvy. Mám za sebou čtrnáct zápasů, ale z toho pět z nich s borci ze světové padesátky či čtyřicítky. Jsou to extrémně náročné zápasy, ale dává mi to takhle největší smysl. Naplňuje mě to.

Na turnaji byl také bývalý šampion UFC v polotěžké váze z roku 2020 Jan Blachowicz. Jak na vás působil on?

S Jankem jsme si furt povídali. Když jsem věděl, že si tam přijde sednout, tak mě strašně zajímalo, jak se bude chovat. Přeci jenom je to jeden z nejlepších zápasníků, bývalý šampion UFC a tuším, že i KSW. Jak jsem ale měl možnost poznat, je to nesmírně přátelský člověk. S každým se vyfotil či usmál. Nemůžu na něj říct půl křivého slova. S kluky se tam například vsázeli, kdo zrovna daný zápas vyhraje. Většinou mu to vyšlo a měl z toho radost.

Koho dalšího jste měl možnost potkat?

Byl tam třeba Alistair Overeem, který seděl kousek od nás. Nechyběla spousta kluků z KSW a ti, co v Polsku něco znamenají. Potkal jsem se i se svým prvním soupeřem v KSW Filipem Stawowym, kterému jsem během našeho duelu snad zlomil čelist nebo očnici. Viděli jsme se u šaten a radil nám, jak se dostaneme na naše místa. Byl problém i zaparkovat. Člověk si řekne, že v garážích jsou místa, ale tady bylo na jedné akci 50 tisíc.

Jak moc vás ale mrzel fakt, že jste nemohl být na akci jako zápasník, ale pouze jako divák?

Strašně. Mrzel mě už Liberec (premiérový turnaj KSW na českém území), před kterým jsem se zranil. Promotéři mi říkali, že vědí, že jsem po velkém zranění a drží mi místo na kartě. Chtěli pro mě nějaký velký zápas a řekli mi, abych jim dva měsíce do zápasu sdělil, zda budu připraven, nebo ne. Je to sice obrovská událost, ale nakonec jsme to vyhodnotili tak, že je lepší tam nejít vůbec než být v zápase poloviční. Byl by to velký risk. Z hlediska rankingu je každý zápas nesmírně důležitý a člověk se musí odprosit od ega chtít být na tak velkém eventu. Když jsem tam ale byl jako fanoušek, tak mi to nakonec nevadilo. Měl jsem z toho husí kůži, v životě jsem nezažil nic většího.

Dojatý byl i jediný český zápasník na akci Leo Brichta, který při debutu vyhrál a po zápase snad zadržoval i slzy...

Povedl se mu krásný debut na takhle velké akci. Pro mě tenhle zápas byl nešťastný v tom, že zápasil s klukem z mého gymu Ankos MMA. Znám ho osobně asi už čtyři roky. Bral jsem to tak, že srdcem fandím Čechovi, ale týmově musím stát na straně Poláka. Je to člen mého týmu. Říkal jsem si, ať vyhraje lepší, udělají pěkný zápas a hlavně ať se nezraní. To všechno se stalo a byl to těsný zápas. Splnilo to účel.

Načali jsme váš návrat do klece. Jak to aktuálně vypadá?

Řešíme dva termíny, oba se týkají léta. Momentálně finalizujeme, s kým to bude. Pro mě tam přichází možnost porvat se s žebříčkovou jedničkou, dvojkou či čtyřkou (Martínek je aktuálně na třetí pozici těžké váhy - pozn. red). Byla by to příležitost přiblížit se k titulové šanci. Momentálně to sice mám 1:1, ale tu porážku bere celý svět bojových sportů i KSW jako, že jsem vyhrál. Teď by stačily třeba 1-2 překážky a jdeme si pro titul.

Jeden z trojice Darko Stošič, Ricardo Prasel nebo Michal Kita by vás tedy zajímal?

V Liberci jsme měli jít se Stošičem, ale teď se nějak nemůžeme domluvit na termínu. Nechce se mu jít do zápasu v době, ve které jsem řekl, že můžu být stoprocentní. Chce dřív, ale uvidíme. Prasel myslím, že má domluvený zápas, ale nejsem si jistý. Kita naposledy porazil Omielanczuka a je to rovněž varianta. Řešíme tyhle tři soupeře.