Maloval hákové kříže po zdech a málem skončil v cele. UFC stále žasne nad novým šampionem

Život píše různé scénáře. Mnozí se k mistrovskému titulu probojují díky usilovné píli od mládí, jiní pro změnu potřebují k bojovým sportům popohnat. Američan Strickland je toho živým důkazem. V pubertě byl vtažen do neonacistické ideologie a rozhodně to nevypadalo, že by se z pochybného mladíka, který maloval hákové kříže po zdech školy, někdy mohl stát král nejslavnější bojové organizace.

„Byl jsem tak naštvaný, že jsem si musel projít touhle zvláštní neonacistickou fází, když jsem byl mladší. Dokonce mě vyhodili ze školy za zločiny z nenávisti. Byl jsem tak naštvaný a přišlo mi dobré něco zatraceně nenávidět. Chodil jsem po ulici s nožem nebo kamenem a doufal, že někoho zabiju,“ popisuje pro talkSport Strickland, na kterém se razantně podepsala výchova od jeho zesnulého dědečka.

„Můj děda byl takový. A když je člověk ještě dítě, tak to tolik nevnímá a danou osobu uctívá za hrdinu. On mi naplnil hlavu těmahle sra*ama,“ trápí amerického svéráze. K milovanému dědečkovi přitom dlouhá léta tíhnul, pak přišel zvrat. „Byl to skutečný rasista a já jsem ho za to začal nesnášet. Protože, když je člověk rasista, tak se v životě nepohne dopředu. Je ztracený. Být rasistou není žádné privilegium a pro zbytek svého života jsem ho nesnášel. Mně osobně to zničilo život,“ vysvětluje náhlou změnu.

Rovněž ho trápilo, že v minulosti dělal věci, kterým nerozuměl. „Jsi v sedmé třídě a plácáš o nacistech, když ani nevíš, co to znamená. Člověk prostě jen slyší někoho, ke komu vzhlíží a ta identita ho pohltí. Dokonce jsem kreslil hákové kříže cestou ze školy, jako bych ani nevěděl, co to znamená,“ popisuje období puberty dnes již dvaatřicetiletý úspěšný bojovník.

Krušné bylo také vyrůstání po boku otce alkoholika, který si na svém synovi vybíjel zlost. Používal ho například jako terč pro zrovna dopité láhve od piva. „Vždycky si dělám legraci o dětství a říkám, že bych ho ani za miliardu dolarů nechtěl prožít znovu. Do života jsem dostal otce násilníka a alkoholika,“ líčí a vzpomíná si i na některé další příhody. „Vánoce byly dobré asi tak hodinu, dokud nezačal pít. Pak třeba vytáhl lahev a hodil jí po mně. I proto si dělám srandu z toho, že když se člověk vyhne láhvi, tak to samé dokáže i s úderem,“ prozradil s úsměvem.

Nový pohled na život mu daly až bojové sporty, které jej od problematického období zachránily. Kdyby tomu tak nebylo, zřejmě by spadla klec. „Pamatuji si, jak jsem šel jako dítě poprvé do tělocvičny a všechen můj hněv zmizel. Bylo to poprvé v mém životě, kdy jsem projevil nějaké kladné emoce a pociťoval jsem štěstí. Kdybych to neudělal, pravděpodobně bych skončil ve vězeňské cele,“ uvědomuje si vážnost situace.

Kontroverzní chování mu ale zůstalo i během profesionální MMA kariéry. Strickland se totiž nebojí jít pro ostré slovo daleko a i nadále je v očích mnoha lidí velice svéráznou osobností. Troufale například okomentoval válečný konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem, rovněž si neodpustil sexistické komentáře na několika tiskových konferencích. A to je pouhá špetka případů, které se zřejmě i v budoucnu budou opakovat.

I přes tyto výstřednosti se z pochybného muže pohybujícího se i za hranou zákona stal šampion nejprestižnější bojové organizace. Americký ranař to dokázal ve 32 letech, i když mu nikdo nevěřil. Trvalo to dlouhých 33 zápasů, než vystoupal na královský trůn a postaral se o jedno z největších překvapení historie bojových sportů. A není proto divu, že byl po skalpu obávaného Nigerijce Adesanyi štěstím bez sebe.

„Odpracoval jsem to! Každý den toho MMA bohům tolik odevzdávám a je to poprvé v kariéře, co nemám slov. Mám sakra problém, abych vůbec udržel slzy,“ dojímal se Američan, kterého v následujícím boji bude čekat obhajoba titulu.

A ve slavné organizaci se už vesele spekuluje, kdo bude příštím soupeřem. Dokonce už měl padnout návrh na bleskovou odvetu právě s poraženým Adesanyou.