Článek
Vyhlášená zámořská soutěž pečlivě monitoruje potenciály posily napříč celým bojovým světem, občas ale nepochodí. Čas od času totiž naráží na platný kontrakt u některé z organizací, které tak znemožňují bojovníkovi odejít. Před časem to pocítil například Slovák bojující v Oktagonu Ronald Paradeiser. Jelikož neměl v kontraktu výjimku v případě nabídky od UFC, logicky zůstal. V dohledné době by však mohlo přilétnout další laso.
„Pokud by Rony odešel do UFC, tak by mě to překvapilo, ale člověk nikdy neví. Nevidím mu do hlavy a ani jsem se o tom s ním nebavil, ale byl bych překvapený,“ netají Neruda. „Kdyby u nás všechno vyhrál, obhajoval tituly a cítil by, že se nemá s kým porovnávat, tak bych v tu dobu řekl, že asi je ten čas. Splnil by všechno, co mohl, a musí jít dál. Ale nemyslím si, že se to stane v nejbližší době, protože váhy jsou extrémně nabité a bude to těžké. Neustále tady bude mít velké výzvy a tím, jak Oktagon roste, tak to bojovník chce zažít. Chce bojovat na největších platformách,“ poukazuje slovenský šéf na benefity setrvání.
Slovák Ronald Paradeiser v minulosti rovněž koketoval s UFC.
Ještě před několika lety však byly přesuny za oceán mnohem častější. Kontrakty totiž obsahovaly výjimku právě pro tento případ, na což si organizace v dnešních dnech už dávají mnohem větší pozor. Pokud tedy nedojde k dohodě všech stran o možném uvolnění bojovníka, je odchod zamítnut.
„Výjimku má úplné minimum zápasníků, vlastně už skoro nikdo. Nám to není k ničemu, naopak se snažíme bojovníka udělat velkým a pak, aby nám odcházel?“ táže se Neruda. „My už si na to věříme, protože jsme podle mého názoru po UFC nejzajímavější organizace, a proto si myslím, že je úplně oprávněné, že je nechceme pustit. Držet někoho kvůli egu není dobré, ale já vím, že to děláme proto, že bojovníkům něco nabídneme. Není to dobré jen pro nás, ale i pro ně samotné,“ ujišťuje slovenský šéf Oktagonu.
Do UFC z Oktagonu v minulosti odešla celá řada bijců, příkladem jsou Machmud Muradov, Martin Buday, Ľudovít Klein, David Dvořák, Lucie Pudilová či naposledy Brazilec Felipe Lima. Nabídku naopak smetl ze stolu například i obávaný Belgičan Losene Keita, kolem jehož osoby se spustila hotová bouře všech možných nabídek. Přesto se rozhodl zůstat.
Belgičan Losene Keita v minulosti odmítl několik nabídek od UFC.
„Jsme na to pyšní a opravdu vděční, že se tak rozhodl. Ukazuje to, že dosahujeme toho, co jsme vždycky chtěli. Naším dlouhodobým cílem je být tak zajímavými a dobrými, aby cesta do UFC byla horší možnost. Losene to poznal a pochopil, že v Oktagonu je to pro něj lepší. Cítí se tu dobře, což je signál i pro ostatní bojovníky, kteří by mohli takovou nabídku dostat. Je to super argument na to, aby tu zůstávali a rostli s námi,“ usmívá se Neruda.
Ani vysněný kontrakt v zámoří nemusí být vždy nejvýhodnější. Začínající bojovník nezažívá nijak převratné výplaty, stejně tak v UFC neplatí za takovou hvězdu, jíž byl na domácí scéně. „Kluci tam dělají fantastickou práci, ale kdyby to udělali u nás, tak je to úplně jiná diskotéka. Na některé, kteří odešli, se doma tak trochu zapomnělo. My umíme roztočit kolotoč slávy, médií, ale to UFC s bojovníkem udělá až v momentě, kdy je například v nejlepší pětce či desítce. Do té doby je to člověk, o němž nikdo neví.“
Je jasné, že s přibývajícími úspěchy a rostoucí hodnotou bojovníka se bude zvětšovat i okruh potenciálních zájemců, ne vždy to ale znamená nutnost odchodu. Takové lákadlo to zkrátka už být nemusí. Před šesti lety nevyslyšel vábení ani Patrik Kincl, který upřednostnil první souboj s věčným rivalem Karlosem Vémolou.
