Článek
101 vítězství. Tímto číslem se může pyšnit brněnská legenda, které stále létá i ve 43 letech. Hron se postaral o jeden z nejsuverénnějších výkonů sobotní noci v Brně, kde doslova rozmlátil Freda Sikkinga, s nímž si poradil již podruhé v kariéře. Tentokrát byl jeho soupeř natolik omlácen, že už nemohl vstoupit do druhého kola. Krvácela mu noha, dělovky schytala i hlava. A nestárnoucího Hrona to bavilo natolik, že dost možná přeplánuje konec kariéry, který měl přijít právě po tomto duelu. Nakonec však do středu klece položil pouze jednu rukavici, tu druhou věnoval svým trenérům…
Byly i nějaké slzy dojetí?
Ty byly skoro hned, co jsem vstoupil do arény. Zažil jsem hodně, ale tohle jsem nečekal. Bylo to brutální. Byl jsem dojatý, kvůli čemuž jsem lidi i trochu ignoroval. Úžasné.
Takové přivítání jste nikdy nezažil?
Zažil jsem toho hodně, ale tohle bylo úplně wau. Možná je to spojené i s tím, že to byl můj poslední tanec. Bylo to úžasné, něco neskutečného. Měl jsem husí kůži.
Stačil jste vnímat i nástupovou píseň? Živě vám jí zpíval Lou Fanánek Hagen.
Jasně, byl jsem s ním domluvený, že přijede. Jsem šťastný, protože to bylo super. Hodně jsem si to užil.
Zápas nakonec trval pouze jedno celé kolo. Nemrzí vás, že jste neřádil déle?
Chtěl jsem tam být ještě chvíli, ale věděl jsem, že pokud nastoupí (soupeř) do druhého kola, tak by podle mě spadl. Měl hodně zdevastovanou hlavu, stejně tak i nohu po lowkicích.
Že mě odtud vyhodí, se nedočkáte, vzkázal Machmud Muradov hejtrům po vítězném návratu do OktagonuVideo: Sport.cz
Měl to být váš poslední tanec, ale po duelu jste položil do středu klece jen jednu rukavici. Jak to s vámi bude dál?
Uvidím, co bude následovat. Nechám to osudu. V tuhle chvíli ale nemám asi žádné další ambice komukoli něco dokazovat. Třeba něco přijde a rukavici zvednu a budu pokračovat. V tuhle chvíli ale opravdu netuším.
Co by vás přimělo se vrátit?
Možná nějaký zajímavý zápas v zahraničí nebo kdyby byla možnost znovu zápasit v Oktagonu v malých rukavicích, protože mě to dnes sakra bavilo a užíval jsem si to. V tomhle případě bych tu rukavici zvedl.
Není škoda končit? Je vám sice 43 let, ale stále vám to létá.
To, co jsem zažil za posledních čtrnáct dnů, tak si myslím, že na to nikdy nezapomenu. A i kdyby to měl být konec, tak je to nádherný konec se vším, co k tomu patří. Když to ale mám teď v sobě, tak bych to asi chtěl ještě zažít. Můžu se ale vzbudit a může to být jinak. Člověk v tuhle chvíli nemůže být objektivní.
Vítězný návrat Lucie Pudilové z UFC na českou scénu. Norská soupeřka ji kousla do rukyVideo: OKTAGON TV
Polevovat v trénincích nehodláte?
Já trénink k životu potřebuju, jsem na něm závislý. Baví mě to. Miluju sportování a trénink. Připravený budu asi neustále, dokud mi tělo dovolí.
Co řekne vaše maminka na to, že jste ještě neskončil?
Já ale skončil… Teď ale nikdo neví, co přinese budoucnost. Ale, maminko, slibuju ti, že teď končím. (smích)
