Článek
New York (od našeho zpravodaje) - Kdo by si to jen před několika lety pomyslel, že z tvrďáka, jenž se v mládí často rval na diskotékách, se někdy stane jedna z největších hvězd MMA. Pomohla tomu až usilovná píle, převtělení do těla bojovníka v kleci a vyznávání samurajských praktik. „Jirka byl číslo. Vím, že se pral, a bylo to pro mě hodně těžké, že chce být tím vysněným bojovníkem. Na to, jaký byl nezkrotitelný raubíř, je pro mě velkým vzorem. Prostě si šel za svým,“ vzpomíná Procházkova maminka Vladimíra.
Její syn se během několika let stal světovou hvězdou. Fenoménem, který nejen v České republice nemá obdoby. Jako první domácí bojovník vybojoval titul v největší japonské organizaci Rizin, později úspěch napodobil i na tom nejvyšším stupínku v prestižní UFC. Před více než rokem dobyl svět, nyní je připraven dílo ještě zdokonalit. Byť ne v pozici šampiona, přesto se tak sám cítí. „Musím to tak brát, protože moje myšlení je nasměrováno k pocitu, abych ukázal, že jsem opravdový šampion,“ rozpovídal se pro zahraniční média.
„Nejsem typ, co má mnoho talentu, ale jsem tvrdý dříč, který potřebuje strávit hodně času v posilovně na tréninku. Krok za krokem, abych se vybudoval v muže, kterým jsem teď. Válečník, který dokáže čelit klukům na vrcholu. V kariéře jsem šel přes amatéry, do národní ligy, přes japonský Rizin až do UFC. Takhle jsem se vybudoval během mnoha let,“ vrací se český bojovník v čase.
Při skalpech Oezdemira, Reyese a naposledy Teixeiry se tajil dech. Před necelým rokem ale přišla velká rána. Ukázalo se, že i Procházka je jenom člověk a jeho tělo – po tréninkových dávkách mnohdy za hranicemi lidského chápání – řeklo dost. Těsně před obhajobou titulu všechny sny zbortilo vážné zranění. „Natrhl jsem si čtyři svaly a trvalo čtyři měsíce, než jsem se dostal do normálního tréninkového procesu. Strávil jsem měsíc v UFC institutu, abych pracoval na své rehabilitaci, což mi hodně pomohlo,“ líčí hostěradická hvězda, jejíž rozsah poranění ramene byl podle tamních doktorů jedním z nejhorších, co kdy spatřili.
Rázem přišly obavy, zda to pro rozeného bijce nebude v bojových sportech konečná. Vědělo se, že uzdravovací proces nebude jednoduchý, a už vůbec ne krátký. „Po operaci tělo zapomene na veškerý pohyb a síla v oblasti kolem ramene je nulová. Musíte začít znovu budovat pohybové vzorce pomalým budováním síly. A dělat vrstvu po vrstvě, aby se všechno zlepšilo,“ líčí Filip Lukeš, Procházkův kondiční kouč.
Procházka se zlepšuje v boji na zemi. Příspěvek z pořadu DirektVideo: Sport.cz
Král se ale vrací. Téměř po roce a půl. Ještě hladovější než kdy předtím. „Chtěl jsem si dát čas na to, abych ze svého těla dostal 100 % či 200 % síly. Všechno na ramenou. A teď jsem připraven dělat to, pro co jsem se narodil,“ říká sebevědomě jednatřicetiletý ranař, který má pro brazilského rivala vzkaz. „Měl by se všech mých schopností bát. Je jedno, jak vyhraju. Já se považuji za skutečného šampiona a na UFC 295 to dokážu,“ věří si muž, jehož do zápasu požene i oblíbený cop na hlavě.
Na opačnou stranu bojiště se postaví Brazilec Alex Pereira, bývalý šampion střední váhy. „Alex má zkušenosti s kickboxem na vysoké úrovni. Jeho specialitou je, že svůj kickbox převádí na styl MMA. Našel způsob, který se mu daří praktikovat. Každý má nějaký styl, se kterým bojuje, stejně tak i já. Pro zápas s Alexem jsem ho ale musel trochu změnit, zvlášť po mém posledním souboji s Gloverem. Bylo tam hodně chyb, které jsem musel změnit,“ popisuje pro CBSSport Procházka, jehož trenérský tým je nově rozšířen o trenéra grapplingu a práce na zemi Jana Stacha.
Také rodák z Jižní Ameriky má k rivalovi respekt. „To, co ho dělá nebezpečným, jsou všechny zkušenosti, které má. Je to ostřílený bojovník. Je nebezpečný, ale paradoxně mi to pomáhá být připravený a nikterak ho nepodceňovat. Připravuji se na to, že půjdu do klece, kde zvítězím,“ hlásí Pereira, pro kterého se bude jednat teprve o druhý duel v polotěžké divizi. Rovnou o titul, rovnou v prestižní Madison Square Garden v New Yorku. Čí radost v proslulé aréně po boji propukne?
