Jediná Češka v UFC touží po titulu: Obětovala jsem vše, chci ukazovat dominanci. Koho vidí mezi elitou?

Osmadvacetiletá rodačka z Příbrami se mezi elitou poprvé představila v roce 2017, o tři roky později byla po čtyřech porážkách v řadě propuštěna a začala tak nová etapa mimo nejslavnější organizaci světa. To Pudilové paradoxně pomohlo, na česko-slovenské scéně v organizaci Oktagon MMA zaznamenala pět výher ze šesti duelů a podruhé v kariéře přišlo laso z UFC.

Bojovnice se čtrnácti zářezy na kontě během poutě českými vodami změnila i trenérský tým, zhruba rok se připravuje v slavném irském SBG gymu, kde mimo jiné piluje formu také populární Conor McGregor. „Trávím tam zhruba 3/4 času, teď jsem ale byla delší dobu v Česku. Z hlediska financí je to určitě náročnější než v Česku. Je tu hodně drahé ubytování, o něco dražší i jídlo a člověk si musí platit i tréninky," popisuje Pudilová, jenž se zpět do Irska vydá v tomto týdnu.

Jak to vypadá s vaším dalším zápasem v UFC?

Zatím čekám, ještě nevím. Můj manažer měl jednat o prosinci, ale nic domluveného ještě není. Zároveň jsme se zatím nebavili ani o žádné soupeřce.

Koncem srpna jste se po dvou letech vrátila mezi elitu, jak jste si to užila?

Užila jsem si to dost, bylo úžasné se tam po tak dlouhé době opět dostat. Fanoušci a celá ta atmosféra mě pořádně namotivovali.

Změnily se v UFC nějaké věci za tu dobu, co jste tam nebyla?

Nějaké drobnosti, ale teď si asi přesně nevzpomenu. Vím, že to bylo například oblečení a trochu i nějaké organizační věci, nic velkého.

V čem jste se vy změnila od zápasů, které jste měla při prvním působení v UFC?

Myslím si, že jsem zlepšila hlavně sebevědomí, měla jsem ho teď větší. Navíc, když jsem teď působila v Česku, tak jsem měla možnost zápasit fakt často. Měla jsem díky tomu větší zápasové zkušenosti, navíc roli hrála i změna týmu. Ta mi také pomohla.

Myslíte si, že kdybyste nezměnila tým, nabídka by od UFC nepřišla?

Shodou okolností jsem předtím nabídku už dostala, a to jsem ještě v Irsku nebyla. Bylo to po třech výhrách tady v Oktagonu, bohužel jsem ale neměla pracovní vízum, jinak by nebyl problém. Byl to zápas na poslední chvíli.

Laso ale přeci jen přišlo, byly i nabídky z jiných organizacích?

To nebyly, i tak jsem ale věděla, že se chci vrátit do UFC, pracovala jsem pouze s touhle variantou.

A kdyby přišla finančně lepší nabídka například z Bellatoru, i tak byste upřednostnila UFC?

Do Bellatoru jsem mohla, ale upřednostnila jsem právě UFC.

Když se vrátím zpátky k vašemu návratovému zápasu, tak jste po jeho skončení řekla, že měníte svůj život. Co jste tím myslela?

Musela jsem tomu všechno obětovat. Například jsem se stěhovala od rodiny, všech známých a tréninků, co jsem měla tady u nás. Teď jsem ale v Irsku a musela jsem kvůli tomu všechno změnit.

Navíc jste si pochvalovala, že jste zlepšila angličtinu.

Předtím jsem rozuměla, ale moc jsem nedokázala mluvit. Teď se to o dost zlepšilo, je to v pohodě, jsem za to moc ráda.

Musela jste se před zápasem nebo během něj vypořádat s tlakem?

Překvapivě jsem si to užila, byla jsem ráda, že jsem dokázala to, co jsem chtěla. Vždycky jsem nervózní, ale teď nervozita byla trochu menší. Nebylo to tak hrozné, žádný velký stres. Po zápase jsem sice úplně vyklidněná nebyla, ale bylo to v pohodě. Hlavně je to i díky tomu, že jsem předtím zápasila fakt často, možná i kvůli tomu jsem nebyla tolik nervózní.

Nechala jste se slyšet, že se chcete protlačit až k titulu. Kolik výher byste potřebovala k možnosti zabojovat o něj?

Vzhledem k tomu, že aktuálně jsem 15. v žebříčku tak si myslím, že bych toho ani tolik nepotřebovala. Tuhle cestu nepotřebuju během jednoho roku, ale třeba dvou. Primární je mít dominantní zápasy, nechci, aby to bylo na rozhodnutí sudích nebo, že by to mohlo být na obě strany. Chci, abych ukazovala dominanci, a takhle postupně se to k tomu může dostávat.

Mimochodem, v době vaší nepřítomnosti v UFC se dařilo českým zástupcům. Například Jiří Procházka získal titul, co jste tomu říkala?

Česku to určitě pomohlo, celkově i českým fighterům. Ve světě nás díky tomu dost vnímají, každopádně to mělo pozitivní vliv.

Myslíte si, že v budoucnu by se do UFC mohl dostat nějaký další český zástupce?

Určitě šance je, napadá mě třeba Matúš Juráček.

Jak berete to, že byste v budoucnu už třeba nemusela být historicky jedinou Češkou v UFC? Nedávno se málem povedlo prorazit Tereze Bledé.

Určitě to budu přát, protože já jsem se do UFC dostala už dvakrát, mám tohle prvenství a je to super. Já jsem každopádně nastavená na cestu k titulu, a když nás v UFC bude víc, tak za to budu jedině ráda.

Za pár dnů odlétáte zpět do Irska, kolik tam ročně trávíte času a jak je to finančně náročné?

Trávím tam zhruba 3/4 času, teď jsem ale byla delší dobu v Česku. Z hlediska financí je to určitě náročnější než v Česku. Je tu hodně drahé ubytování, o něco dražší i jídlo a člověk si musí platit i tréninky.

Změna gymu vám tedy prospěla. Vnímáte sama na sobě, jak jste se od prvního dne posunula?

Určitě ano, mám komplexnější MMA, přidala jsem k tomu zem. Dokážu do toho zapojovat wrestling a judo, což jsem předtím nedokázala. Hodně mi to pomohlo tyhle věci spojit. Dřív jsem měla některé stránky fakt slabé, teď už mám všechno v nějaké rovině. Je to lepší, celkově jsem silnější a vyspělejší. Navíc mi to pomáhá i po psychické stránce, člověk tu vidí zápasníky z UFC nebo Bellatoru.

A jak to vidíte příští rok? Kolik byste ráda stihla zápasů?

Ideálně čtyři.