Je zpět. Miláček fanoušků se porve na největším turnaji v Edenu. Končit nehodlám, směje se

15. říjen 2022. To je termín Petráškova (bilance 12-7) zatím posledního vystoupení v domácí organizaci Oktagonu MMA. Český bijec tehdy na horké německé půdě poměřil síly s elitním bojovníkem Stephanem Puetzem, na nějž po krvavé řežbě nakonec bodově nestačil. A právě od té doby se na české straně rozjela série zdravotních peripetií, kvůli čemuž Petrášek musel svůj návrat oddálit. Teď už je ale vše připraveno na bitvu ve fotbalovém stadionu v pražském Edenu, kde na opačné straně klece bude stát ostřílený Egypťan Ahmed Sami (11-4).

Těším se opravdu dost. Poslední zápas jsem měl na turnaji v Německu, i proto se nemůžu dočkat domácí atmosféry.

Poranil jsem si v přípravě koleno a musel jsem jít na operaci, praskl mi totiž křížový vaz, byla to kompletní ruptura ACL (přední zkřížený vaz). Rehabilitace byla dlouhá, a když už jsem myslel, že mám vyhráno, tak mi při návratu do tréninku praskl v té stejné noze meniskus, což už ale oproti prvnímu zranění nebylo tak hrozné. Mohl jsem se zase rychle vrátit do tréninku.

Bylo to náročné období, ale já si nechci stěžovat. V životě jsou horší věci než zranění ve sportu. Tím jsem se vlastně celou dobu i uklidňoval.

To určitě ne. Jen po druhem zranění nohy jsem už přestal doufat, že se dokážu připravit bez toho, aby ve mně zase něco prasklo. Naštěstí mi pomohl Radek Rosa z Top Atlet a dal mi za deset týdnů nohu do pořádku. Bez něj bych ji dohromady asi nedal.

V hlavě to nemám, tak snad se to po turnaji nezmění. (smích)

Jako malý jsem se pral s bráchou, pak jsme to stejné dělali v tělocvičně s kamarády a teď se pereme na turnajích v Oktagonu. Tyhle věci člověk musí milovat.

Určitě, ale já už nejsem nejmladší zápasník. Nemyslím si, že by na mě někdo někde čekal. Můj vlak stojí ve stanici a za měsíc se rozjede.

Doufám, že ne. Určitě bych chtěl dělat lepší zápasy, než jsem dělal do teď, a myslím, že mi s tím pomůže i změna váhové kategorie (z polotěžké do střední – pozn. red.).

Ptal jsem se trenéra Andrého Reinderse, jaká šance je se na tomto turnaji představit, což nakonec vyšlo. I v minulosti jsem vzal téměř všechny soupeře, které mi organizace nabídla. Doufal jsem buď v zápas proti Čechovi, nebo Slovákovi, aby to bylo pro domácí publikum co nejatraktivnější. Nakonec to nedopadlo, což ve finále zas tak nevadí. S tímhle soupeřem to bude určitě stejně tak atraktivní podívaná.

Ještě když byla organizace XFN, tak jsem byl na turnaji v první O2 areně. Stejně pak poté s Oktagonem. Teď zase naopak půjdu do prvního turnaje v MMA na Edenu, což pro mě znamená hrozně moc. Dělal jsem MMA, kdy jsem zápasil v biosce pro 500 lidí a po dvanácti letech mám možnost zápasit v halách pro desetitisíce fanoušků.

Ne, je to ten největší turnaj – a to je obrovská motivace.

Chodil jsem s těžkými soupeři, a i když jsem pokaždé nevyhrál, vždycky jsem se připravil a udělal s nimi zápas, v němž jsem do poslední chvíle bojoval. Určitě si zasloužím tam mít zápas, a jestli to někoho pohoršuje, ať buď zavře oči, nebo si vypne televizi.

Myslím si, že každý zápasník má základnu lidí, kteří mu fandí. Já mám tu základnu velkou a už se těším, až spolu půjdeme 8. června po krku Ahmedovi.

V polotěžké jsem nemusel téměř shazovat, dal jsem týden před zápasem lehčí dietu a byl jsem na váze. I proto bych do budoucna chtěl zkusit chodit střední divizi.

V posledním zápase v Německu, kdy měl soupeř dvanáct hodin do váhy ještě 9 kg přes limit a já byl už skoro týden na váze, jsem si slíbil, že příště už musím shodit i vodu, abych využil plný potenciál. V zápase je pak každý kilogram váhy cítit. Můžu chodit polotíhu, ale ne na úrovni, na které se Oktagon nachází.