Článek
Roušal tak v ostravské aréně bude společně se třemi krajany reprezentovat Českou republiku, nabídka na zápas přitom přišla teprve před několika týdny. Váhání? Kdepak. Brněnský ‚badbody‘ chce divákům naservírovat nefalšovanou zábavu v kleci.
Třetí zápas během necelých osmi měsíců, poměrně zběsilé tempo, viďte?
Měl jsem jít do akce čtvrtý nebo pátý měsíc, nakonec jdu už teď jako short-notice. Ondra Novotný (spoluzakladatel Oktagon MMA) mi volal, jestli si nechci dát zápas v Ostravě. Nepřemýšlel jsem, hned jsem to vzal. Jsem zápasový typ, tak na co čekat. Byl jsem sice v půlce přípravy, ale zrychlil jsem to. Mělo by to být ready. Jediné, co mě štve, je hubnutí. Nebaví mě, ale vím, že to k tomu patří.
V MMA jste teprve krátce, přesto máte za sebou zápasy v O2 areně a na Štvanici. Teď vás čeká neméně atraktivní Ostrava.
Přesně tak. Štvanice je nejhezčí, O2 arena největší a Ostrava nejtvrdší. Do toho třetí zahraniční soupeř, za což jsem tak trochu i rád. Trénuji s kluky ze Slovenska, oblíbil jsem si gym OFA. Chci spojit síly a jít proti evropské špičce. Takhle je to lepší. Jako další bych chtěl zápasit v Edenu…
Zatím jste neprohrál, máte dvě výhry. Pociťujete nějaká místa, kde se ještě musíte zlepšit?
Problém je zem, borci to dělají půlku života a mají různé pásy. Já to dělám rok. Snažím se jim přiblížit a pracuji na tom. V tomhle zápasu to zase budu držet v postoji a bránit takedowny. Nebudu nic vymýšlet. Soupeř má fialový pás, půjde určitě na zem. V postoji je normální, měl bych tam být lepší. Chci jít do bitky. Budu se držet z dálky a snažit se střílet. Těším se na to, dělám to i pro diváky. Když to řeknu blbě, tak je jedno, jestli vyhraju, nebo prohraju, chci udělat pěkný zápas.
Pozorujete ve spojení s MMA větší pozornost?
Určitě jo. Pozornost je výrazně větší, nabral jsem i víc sponzorů. Jsem za ně rád, díky nim se můžu soustředit na trénování a zápasy. To samé u fanoušků. Poznávají mě, fandí a dodávají mi sílu. I kvůli nim chci zápasy dělat brutální, aby je to bavilo.
Do práce tedy chodit nemusíte?
Nemusím. Po deseti letech si můžu říct, že mě už čtvrtým rokem živí sport. V osmnácti jsem boxoval, ale furt to nešlo. A díky tomu, že se tím teď živím, jsem si splnil sen. Jasně, dělám soukromé tréninky, ale mám dobré lidi kolem sebe, kteří mi pomáhají.
Rád bych se zastavil i u vašich ne zrovna tradičních nástupů ke kleci. Nejprve ve vězeňském mundúru, poté ve svěrací kazajce. Co chystáte do Ostravy?
Nechte se překvapit. Bude to zase něco podobného, jen v jiném stylu. (smích)
Co vás k tomu vlastně vede?
Když se na všechno podívám ze třetí osoby, tak hrozně moc zápasníků je dobrých a třeba i lepších jak já, ale chybí jim to okolo – zviditelnění se. Taková je dnešní doba, kdy všichni mladí kluci mají sociální sítě a velkou roli hrají čísla. A kdo říká, že ne, tak lže. Chci se proto odlišit od ostatních a být vidět. Baví mě to, protože jsem showman už od malička. Poprvé jsem se sice inspiroval, ale teď se o tom bavím s kamarády a nějak to samo přijde do hlavy.
Jak náročné bylo pořídit svěrací kazajku?
Normálně koupit nejde, jel jsem proto pro ni 23. prosince za Brno do nějakého soukromého klubu. Byla drahá, stála snad pět tisíc. Po zápase mi zůstala doma, jen ji budu používat na jiné věci, ať se využije. (smích)
Považujete se za extravagantního zápasníka?
Asi jo, považuji, ale nevadí mi to.
Je pravda, že se v poslední době hodně naráží na to, že bojovník musí být atraktivní i mimo klec.
Je to tak. Na sociálních sítích mě vyzývá hodně bojovníků, ale nemají žádná čísla. Nechci je jmenovat, ale furt mě někdo vyzývá a něco mi píšou. Mají třeba tři tisíce sledujících, tak proč bych s nimi zápasil? Tak už to v dnešní době totiž funguje, co mi dá nějaký neznámý Angličan?
Když vám přijde nabídka na soupeře, tak se nejprve díváte, jaká má čísla na sociálních sítích?
Ne, to ne. Když mi ale napíše sám, tak se na něj podívám. Od Oktagonu se na soupeře podívám jen na YouTube, kde mrknu na to, jakou má zem a podobně. V tomhle případě to neřeším.
S výhrami se pojí čím dál víc výzev, viďte?
Je to tak. Dnes už nikdo nechce makat, všichni jedou sociální sítě a podobně. Myslím si, že generace jde do hajzlu. Jsme taková poslední generace samců a pak už to bude jen a jen mizet. Protože když se podívám na mladé kluky, co jsou ochotni udělat za peníze, když například na TikToku olizují ponožky, tak je to hrozné. Pak budu mít dítě a ono se bude na tohle dívat?
Jedním z trendů jsou například podcasty, nepřemýšlíte nad založením svého?
Moc mi nejde rozumět, takže nevím, co bych tam říkal. (smích) Budu muset nejprve zpomalit… Ale jo, přemýšlel jsem, ale nemám nápad, jak by to mělo vypadat. Druhá věc je ta, že v Česku jich je už tolik. Když mi ale někdo poradí nebo se s někým spojím, tak proč ne.
Zmiňoval jste Eden, který se chystá v červnu. Během jednoho roku byste tak stačil nastoupit v O2 areně, na Štvanici a na fotbalovém stadionu, což se nepovede jen tak někomu.
Jsem za to rád, beru to, co přijde. Čím víc lidí, tím líp. Nejsem stresař. Do zápasu jdu s tím, že se hrozně těším, ale paradoxně mě víc stresují věci okolo. Mám na mysli mluvení, rozhovory a pozornost kamer. V tu chvíli se potím, ale s blížícím se zápasem to opadne.
