Článek
Píše se 4. leden 2022, pro Miroslava Štrbáka den jako každý jiný. Dvaatřicetiletý zápasník měl na programu náročný trénink, který se mu málem stal osudným. Trénink se rázem proměnil v boj o život, který trval několik desítek minut. Štrbáka totiž postihl infarkt, první pomoc mu naštěstí poskytli jeho kamarádi z tělocvičny.
Následoval převoz do nemocnice, kde Štrbák zůstal dva dny v umělém spánku. Internetem se rázem začaly šířit informace s nejhorším možným scénářem, ty ovšem nebyly pravdivé. Slovenský bojovník se dokázal probudit, přesto čelil dalším nepříjemnostem. Z nešťastného incidentu si nic nepamatoval, problém mu navíc dělaly další běžné věci: Chození, čtení, psaní nebo poznávání blízkých přátel.
Po zhruba třech měsících je Štrbák připraven podstoupit důležitou operaci srdce, která by mu mohla pomoct s návratem do klece. Jaké budou další kroky slovenského zápasníka?
Vy jste začátkem roku prožil těžké okamžiky, na tréninku vás postihl infarkt. Pamatujete si, jak k tomu došlo?
Vůbec nic si nepamatuju. Pomalu mi ale začíná docházet, jak se to zhruba stalo. Vím, že jsem měl fyzicky náročný trénink. Předtím byly svátky, Silvestr, prostě jedno s druhým. Pilo se, moc se netrénovalo a najednou jsem měl jít na fyzicky nejtěžší trénink v MMA. Jelikož jsem měl před sebou zápas, tak jsem začal pořádně makat, a pak se to stalo.
Vás zachránili sparing partneři, kteří vám zavolali záchranku.
Ano, přesně tak. Byl tam Tomáš Deák, Martin Sily a Igor Daniš. Igor už něco podobného předtím zažil, tak mi dal první pomoc. Střídali se na mě, což mi zachránilo mozek i život.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Dozvěděl jste se, co bylo příčinou infarktu?
Doktoři mi zjistili, že mám od narození problém se srdcem. Není to přímo problém, ale je tam něco špatně s cévou u srdce. Když hodně trénuju, tak se mi céva zaškrtí a neokysličuje se mi srdce.
To jste se dozvěděl až nyní?
Přesně tak, ukázalo se to, když jsem byl na vyšetřeních se srdcem. Je to problém od narození, rozhodně se to nestalo z minuty na minutu.
Vás už něco podobného postihlo před zápasem s Karolem Ryšavým.
Ano, na tréninku jsem na chvíli odpadl, ale hned jsem se dokázal postavit. Poslali mě na magnetickou rezonanci srdce, kde mi řekli, abych si dal měsíc a půl pauzu. Jelikož jsem toho měl hodně, měl jsem před zápasem, tak jsem na to zapomněl. Bohužel jsem se na to vykašlal. Kdybych se na to nevykašlal, mohlo být všechno oukej.
Po infarktu jste upadl do umělého spánku. Víte, jak dlouho jste v něm byl?
Dva dny, třetí den mě měli probouzet. Naštěstí jsem se den předtím probudil.
Co se dělo bezprostředně po tom, co jste se probudil?
Co jsem se dozvěděl od přítelkyně a doktorů, tak jsem se prý probudil a hned jsem se začal oblékat a chtěl jsem jít trénovat. Muselo se o mě v tu chvíli starat snad pět lidí.
Jak na to reagovalo vaše okolí?
Rodiče věděli, že se mi něco stalo, ale nevěděli, co přesně to bylo. Můj bratr dával pozor na to, aby se to nikdo nedozvěděl a nedostalo se to ven. Někde třeba o mně psali, že jsem zemřel a podobné věci. Už jen kvůli tomu nedával nikomu nic vědět, ani rodičům. Jen jim řekl, že jsem v nemocnici, ale že to není nic vážného.
Co vám řekli doktoři, když vás propustili z nemocnice?
Pustili mě o den dřív a řekli mi, že se o mě ostatní musí ze začátku starat. Navíc říkali, že je dobře, že jsem sportovec, protože, když je člověk 40 minut bez kyslíku, tak se už údajně nedokáže postavit na nohy. I s tím jsem měl na začátku problém, neuměl jsem chodit. Bylo to kvůli tomu, jak jsem dlouho ležel. Šel jsem třeba 50 minut v kuse, ale musel jsem si lehnout kvůli tomu, jak jsem byl unavený.
Jak vypadaly následující dny po opuštění nemocnice?
Bylo to hodně těžké, byl jsem dezorientovaný. Nevěděl jsem, kde jsem, nepoznal jsem Bratislavu. Šel jsem ven z nemocnice a říkal jsem si, kde to jsem, v tu chvíli jsem nic nepoznal. Připadalo mi to jako kdybych byl v jiném městě. Navíc jsem neuměl ani pořádně mluvit, číst a psát. Problém mi dělalo se i podepsat. Byl jsem úplně neschopný.
A své blízké jste poznal?
Rodiče a nejbližší kamarády jsem poznal. U těch dalších jsem po tváři věděl, kdo to je, že jsme kamarádi, ale nevěděl jsem, jak se jmenují.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Nebojíte se, že by to mohlo přijít znovu?
Doktoři mi zakázali úplně trénovat do té doby, dokud nebudu mít operaci. Ve čtvrtek se sejdeme s doktorem a dohodneme se na termínu. Bylo mi totiž řečeno, že musím počkat tři měsíce. Na té operaci mi posunou cévu na správné místo. To když udělají, tak zas budu moct trénovat, jak jsem byl zvyklý.
Takže budete pokračovat v trénování?
Celý život jsem zápasník, takže ano. Rozhodně ale neslibuji, že budu zápasit, zatím budu pomalu trénovat. Uvidíme po nějaké době té operaci, jak se budu cítit. Když se budu cítit na zápas, tak určitě půjdu.
Co operace? Té se také nebojíte?
Vůbec ne. Byl jsem operovaný tolikrát, že už mi to ani nevadí.
Jak se vám líbila finanční podpora z řad zápasníků MMA komunity?
To bylo parádní, to jsem nečekal. Hodně mě to potěšilo, líbilo se mi, jací jsou mezi námi lidé, že nemyslí jen na sebe. My jsme komunita zápasníků a je hezké sledovat, jak si umíme mezi sebou pomáhat.
Přemýšlel jste nad tím, co byste dělal, kdybyste přestal zápasit?
Mám firmu, která se věnuje zimním zahradám a pergolám. Jsme tam tři a snažíme si navzájem pomáhat. I jsem v minulosti říkal, že jakmile přestanu zápasit, tak co se týče další práce, tak se neztratím. Když jsem ale odešel z té nemocnice, tak jsem v tu chvíli ani nevěděl, že nějakou firmu mám. Úplně jsem na to zapomněl.
Co vám radí rodina, jakým směrem byste se podle nich měl vydat?
Ty jsou úplně proti tomu, abych dál trénoval a zápasil. Přítelkyně by také byla ráda, kdybych přestal trénovat, maximálně si zacvičil někde v obýváku. Já rozhodně neříkám, že budu zápasit, to ukáže až čas. Může se ale stát, že ještě do nějakého zápasu nastoupím. Teď navíc koukám na všechny turnaje typu OKTAGON, RFA, UFC, to pak člověka navnadí na to, aby šel zápasit.
Nebojíte se, že na vás lidé jako na zápasníka zapomenou?
Myslím si, že ne. Na druhou stranu, kdyby zapomněli, tak to stejně nedělám pro ně. Dělám to pro sebe. Je to sport, který mě baví a naplňuje. Jestli při mně budou fanoušci, nebo ne, tak na tom ve finále ani nezáleží.
Naposledy jste zápasil před jedním rokem a od té doby se lehká váha celkem proměnila. Co na to říkáte?
Hodně se mi líbí, že to jde stále nahoru. Je to paráda i z pohledu toho, jak se tu další zahraničním zápasníkům. Rozhodně bych si ale teď nedokázal představit, že bych šel do zápasu s Keitou nebo někým podobným. Nejprve bych se potřeboval na nějakém zápase oťukat, až potom by se ukázalo, jak na tom jsem. Člověk může být na tréninku sebelepší, ale ta realita se ukáže až v zápase.
Máte v hlavě nějaký ideální termín, kdy byste se rád vrátil do klece?
Říkám, že bych za rok mohl nastoupit. Lidé tomu nevěří, ale já ano.
