Článek
Před pár dny jste se vrátil z několikaměsíční štace v Thajsku, co vás vede zpět?
Byl jsem tam necelé tři měsíce, ale musel jsem se vrátit jednak kvůli zápasům, ale také kvůli sponzorům. Celkově mi chyběla rodina a kamarádi. V Thajsku navíc brzy začínají dešťová období, ale rozhodně bych se tam chtěl vrátit, někdy třeba říjen či listopad. Bylo by to na delší dobu.
Říkal jste, že byste si dovedl představit v Thajsku i žít, je to stále v plánu?
Určitě je. Tenhle život je úplně jiný. Mentalita lidí, všichni jsou přátelští, hodní a žijí thajským boxem. Mají ve vyzvánění místní hudbu, a když člověk jede na skútru kolem různých domů či restaurací, tak všichni sledují thajský box. Žije se tam bojovými sporty.
Nedávno jste si tam zkusil i zápas, který nedopadl dle představ (porážka kvůli tržnému zranění). Už jste stoprocentně zdravotně v pořádku?
Jsem. Bylo to tak, že původně jsem měl jít do zápasu s Němcem, v tu dobu jsem byl i po antibiotikách. Jen mi řekli, že půjdu s nějakým cizincem. Vzal jsem to, bylo mi to jedno, pro mě to byl jen další zápas. Minutu před duelem mi ale soupeře změnili a postavili proti mně šampiona z Hongkongu. Byl to těžký zápas. První dvě kola byla moje, ve třetím to ale rozjel, a bohužel natrefoval lokty. Jinak bych ho měl.
Proč jste se vlastně do Thajska vydal?
Minulý rok jsem měl hodně těžký. Neměl jsem úplně dobře nastavenou hlavu, ztrácel jsem i motivaci ke sportu a všemu kolem. Věděl jsem, že Thajsko je asi jediná možnost, jak najít lásku ke sportu, thajskému boxu a boxu celkově. Byla to spíš spirituální cesta.
Pomohlo vám to?
Rozhodně, ale je to na delší dobu. Potřebuju trénovat, zápasit a nedělat nic jiného. Víkendy zůstávat doma. Už si nemohu dovolit udělat žádný převrat, nic, co by mě mohlo ohrozit. Už takhle jsem to přehnal až až.
Zmiňoval jste, že vás poslední roky zbrzdily. Jak moc?
Cítil jsem, že jsem nebyl takový voják jako dřív, protože mi začaly chodit peníze od sponzorů za nic. Jen za to, že trénuji. Dřív jsem neměl nic, jen jsem trénoval a zápasil i za malé peníze. Žil jsem čistě tímhle. Když jsem šel ven s kamarády, tak například místo toho, abychom byli na lavičkách, tak jsme si šli zacvičit. Nonstop jsme něco dělali, žili jsme sportem. Pak se to oddělilo tak, že každý se vydal jinou cestou. Zůstal jsem sám. Tady nastal převrat…
Povídejte.
Když byl koronavirus, tak jsem se hodně uzavřel doma, jen jsem chodil na tréninky. Chtěl jsem to zlomit a začal jsem chodit mezi lidi. Samozřejmě to byla mladší skupina lidí. To mě dost zbrzdilo. Bylo to i tím, že jsem celý život strávil v gymu. Tyhle večírky a podobně jsem nikdy nezažíval. Ano, chodili jsme, ale nikdy jsem tenhle život nežil. Neměl jsem moc peníze a asi jsem si to teď potřeboval zažít. Věřím, že to bylo součástí téhle cesty. Zpětně, když o tom mluvím, mě to posílilo jako nic.
Nyní přichází vaše nová verze?
Připravuju se. Chci zase ukázat, že jsem ve své váze v České republice jednička.
Tadeáš Růžička loni získal titul organizace RFA.
Začátkem roku jste si vyslechl trest za loňský incident z pražských ulic. Jaká byla vaše reakce na jeho výši?
Mám dvě obvinění za výtržnictví, nikoli ublížení na zdraví, což je paradox… Ale jo, čekal jsem to. Sice jsem nečekal tak dlouhou podmínku (40 měsíců), ale oukej, díky Bohu za svobodu a že můžu pokračovat. Ještě to celé není u konce. Přemýšlíme, že bychom se odvolali, ale já už to nechci nijak dál protahovat, platit a tak dále. I to byl jeden z dalších důvodů, proč jsem se musel vrátit do Česka.
Loni jste přitom plnil titulky snad všech možných médií…
I to byl důvod, proč mi takhle přepnulo. Ztratil jsem sám sebe. Jednak věřím v sebe, Boha, a že v životě jsou zkoušky, lekce a tresty. Tohle k tomu patřilo.
Věříte, že lidi na vás budou nahlížet stejně jako před zmíněným incidentem a budete stále pro ně vzorem?
Určitě. Tyhle pády ukážou pravý charakter. Jestli se z toho člověk dokáže vyhrabat, nebo ne. Pro mladé kluky jsem vzorem. Když uvidí, že se nedaří a je třeba něco změnit a šlápnout do toho, tak se to všechno otočí. Takhle jsem to i plánoval, furt mám velkou podporu. Jak do mě šla média, tak mi naopak dala brutální sledovanost. Na Instagramu mám u stories denně 40-50 tisíc zobrazení. Je mi jedno, zda to jsou hejtři, nebo fanoušci. Dneska rozhodují čísla a podle toho se určují peníze za zápas.
Dlouhé měsíce jste ale na sociálních sítích nepřidal žádný příspěvek (nikoli stories), má to nějaký důvod?
Chtěl jsem přidat něco z Thajska, ale rozbil jsem tam tři telefony, dva z toho mi spadly ze skútru. Ale plánuji něco, něco ve smyslu, že jsem začal novou životní kapitolu. Až budu cítit, že jsem úplně oukej a všechno bude tak, jak má být, tak něco nahodím.
Ještě tedy není všechno oukej?
Teď jsem se hlavně vrátil, zvykám si tady na zimu a úplně jiný život. Je to tady opravdu úplně jiné. V Thajsku je to skvělé, bombové. Ceny jsou poloviční, tréninky jsou ale o něco dražší. Život kolem, ta svoboda, něco jako v devadesátkách. Člověk si tady může dělat co chce. Zažívali jsme tam super chvíle, vyčistilo mi to hlavu. Chtěl jsem tam sice stihnout víc zápasů, ale okolnosti v Česku mě donutily se vrátit.
Teď jste tedy zpět doma, kde se chystáte na další zápasy. Boris Marhanský, šéf RFA, řekl, že vás fanoušci uvidí na turnaji v září. Je to skutečně nejbližší termín?
Doufám, že to bude dřív. Nějaké zápasy se řeší, vzal bych něco i na poslední chvíli, protože jsem připravený. Měli jsme i schůzku s organizací Clash of the Stars.
Druhé vystoupení v Clashi tedy připadá v úvahu?
Jasně, takové peníze vám nikdo nikde nedá. Nechci se ale příliš bavit o financích, protože je to jejich stránka věci a ostatní aktéři by si pak mohli říct o stejnou částku. Člověku to ale také dá obrovskou sledovanost. Teď jednáme. A možný soupeř? Od začátku je tam Karlos Benda.
Hodně se řeší i možný souboj s Václavem Sivákem.
Nedopadlo to kvůli penězům, ale myslím si, že tenhle zápas by mohl proběhnout také v Clashi. Bavili jsme se o tom a myslím si, že by nejlepší možnost byla příští rok v O2 areně. Už se to pomalu blíží.
