Článek
Za posledních deset let prohrál jedinkrát, v březnu letošního roku navíc vůbec poprvé padl v kleci slavné UFC, kde v těsné bitvě nestačil na Brazilce Matheuse Nicolaua. Osmička muší váhy David Dvořák hodil neúspěch definitivně za hlavu a v současné době vyhlíží další boj mezi elitou, ke kterému by podle nepotvrzených informací mohlo dojít ještě letos. Rodák z Hradce Králové v současné době podstupuje pernou přípravu v Polsku, kde si mimo jiné pochvaluje tamní tréninkové podmínky.
Zápas jste měl naposledy před více než půl rokem, co se od té doby s vámi dělo?
Dostavil se problém s kolenem, dával jsem se dokupy, teď už je to ale v pohodě. Měl jsem také těžký otřes mozku, dával si pauzu od sparingů, zhruba dva až tři měsíce, spíše tři. Tak nějak jsem šetřil tělo, hodně jsem se snažil zdokonalovat techniku, teď už do toho šlapu normálně. I přesto, že jsem byl po březnovém zápasu zraněnej, tak jsem hned třetí den vlezl do tělocvičny, jel jsem věci, co mi trenéři dovolili a co šlo. Samozřejmě to ale nebylo takové, jaké by mělo být. Volný čas jsem trávil doma s rodinou, jezdil jsem se koukat na zbraně a podobné věci.
Bylo to psychicky náročné období?
Nijak dramaticky, vážně, spíš bylo otravné, jak se mě furt někdo ptal, proč jsem v posledním duelu prohrál a podobné věci. Člověk to má furt na talíři. Tohle bylo asi jediné, jinak se pro mě nic moc nezměnilo, krom těhle dotazů.
Po zdravotní stránce je teď všechno stoprocentně v pořádku?
Přesně tak. Můžu zaklepat, že teď je všechno, jak má být.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Nyní finišujete přípravu na zápas, který byste podle nepotvrzených informací měl mít během prosince.
Aktuálně podstupuji část přípravy v Polsku, kde jsem s Kubou Dohnalem a Lukášem Chotěnovským, což jsou u nás top zápasníci. Všichni máme před svými zápasy, i proto jsme zvolili Polsko, kde je spousta skvělých sparingů. Jsou tu kluci, kteří jsou na hodně vysokých příčkách v polské organizaci KSW. Původně jsem chtěl letět trénovat i do Anglie, to by ale časově a finančně vyšlo na hodně. Byla by tam spousta cestování, i proto jsme zvolili Polsko, kde jsme již druhý týden. Vyrazíme sem i ten další.
Dá se nějak srovnat tréninkové prostředí v Česku a Polsku?
Je to víc věcí. Jednak změna prostředí, člověk vypadne z domu do nového gymu, kde funguje i trochu větší nervozita. Nové prostředí a spousta lidí, které ani já sám osobně neznám. Hlavně tu jsou kvalitní sparingy, protože v Česku v menších vahách, kde nastupuji i já, nejsou kluci, kteří by byli mezi trojkou KSW nebo něco takového. V tomhle směru je to skvělé.
Během října jste navíc informoval, že jste podstoupil sedmnáctou antidopingovou kontrolu. Narostlo tohle číslo?
Od té doby znovu nepřišli a doufám, že už nepřijdou (úsměv). Ve finále, když to porovnám s Jiřím Procházkou, tak toho mám daleko méně. V UFC jsem necelé tři roky, za tu dobu jsem podstoupil sedmnáct kontrol, což je ještě dobré. Na UFC poměry dobré.
Čím si vysvětlujete to, že Jiří Procházka vévodí statistikám, letos má za sebou již 51 kontrol (údaje k říjnu) a druhý v pořadí zhruba o 40 méně?
Popravdě to absolutně nechápu a nerozumím tomu. To už je jako kdyby ho někdo udal, jinak si to nedovedu vysvětlit, UFC by tohle jinak nedělalo. Moje domněnka je taková, že ho někdo nahlásil ohledně podezření, že užívá nějaké zakázané látky. Nikoho v historii tolikrát nekontrolovali a pochybuju, že do budoucna i budou.
David Dvořák (vlevo) v souboji s Matheusem Nicolauem.
Jak bylo těžké si zvyknout na tenhle způsob života, kdy vás víceméně kdykoliv mohou přijít zkontrolovat a odebrat vzorky?
Je to blbý. Kor v momentě, kdy člověka antidopingová kontrola třikrát za sebou nezastihne na místě, které jim nahlásil, že v danou dobu bude. Člověk pak dostane stopku, jako kdyby dopoval, což ve finále vychází na tři měsíce až dva roky. Pro spoustu lidí to může být i konec kariéry. Je potřeba to fakt hlídat a vyplňovat. Já to beru jako nutné zlo našeho sportu, ale nedá se nic dělat. Nemám to rád, radost z toho nemají ani ti pracovníci, protože vědí, že nechceme být kontrolovaní a oni sami nás nechtějí furt otravovat. Nedá se ale svítit.
Funguje to tedy tak, že na vás mohou zazvonit kdykoliv během dne bez předchozího ohlášení?
Je to tak, dopředu o tom nevím. Pro každý den vyplňuji daná místa, kde se zrovna budu nacházet. Oni v podstatě mohou dorazit kdykoliv
Už se stalo, že za vámi přijeli v nevhodný okamžik?
Mám štěstí spíš na to, že mě chytnou, když jsem úplně někde jinde. Třikrát mě chytili v restauraci, jednou na sportovní soutěži v Hradci Králové a jednou dokonce v kině. Přítelkyně a kamarádi už čekali, že půjdeme do kina a oni na mě volali, že musím na kontrolu. Dopadlo to tak, že jsem musel jít dávat krev a čůrat do záchoda (smích).
Jezdí za vámi stále ti stejní lidé?
Vesměs pokaždé stejní lidé. Mezi nimi je i hrozně skvělá žena, a když to bude znít blbě, tak tu vždycky rád vidím. Rád si s ní povídám. Celkově jsou všichni v pohodě, jsou hodní a snaží se, aby to bylo hotové co nejrychleji a sportovce otravovali co nejkratší dobu.
Už jste si teda zvykl?
Patří to k tomu, jsem za to i rád. Byl bych opravdu šťastný, kdyby něco takového fungovalo i u nás v Česku. Samozřejmě ne v takovém měřítku, ale stačily by menší kontroly pro každého sportovce. Byla by to fakt pecka.
Je podle vás reálné, že by dopingová kontrola mohla být v budoucnu i na česko-slovenské scéně?
Těžko říct. Co jsem se bavil s českou antidopingovkou, tak by to šlo. Zajímal jsem se i o ceny a říkali, že to není nic hrozného. I kdyby prostě ty organizace v rámci dobré vůle zkontrolovaly alespoň jednoho nebo dva bojovníky, taky by to také mohlo pomoct. Ale naše organizace tohle podle mě ani nechtějí, nestojí o to, protože vědí, že by o spoustu bojovníků přišly. To si nemohou dovolit a myslím si, že budou dělat maximum pro to, aby se antidopingové kontroly nekonaly.
