Strašák v MMA. Většina českých bojovníků není čistá, tvrdí veterán UFC

Dvořák koneckonců moc dobře ví, jaké to je, když za ním neohlášeně přijedou komisaři z antidopingové kontroly a vzbudí ho například i během brzkých ranních hodin. Nejen on tímto procesem ve slavné zámořské bojové lize UFC procházel více než tři roky. Má proto srovnání s domácí bojovou scénou, kde zatím podobné kontroly chybějí a v posledních letech se jejich realizace ani zdaleka nepřibližuje. Naopak.

„Podle mě tu dopoval téměř každý. V Oktagonu všichni vědí, že těch zápasníků je hodně. Jsou tu tací, kteří se tím netají a sami řeknou, že to dělají. Já už si dlouhé roky nedělám plané naděje, že by to mělo být nějak jinak,“ říká Dvořák. „Každý z fighterské komunity ví, kdo sype, a to množství je opravdu velké. Je to v Česku náš standard. To samé platí o Polsku i celé Evropě,“ uvádí.

Doping se řeší i s ohledem na to, že bojovníci, kteří kvůli zakázaným látkám v těle dostanou například v zámoří zápasovou stopku a finanční pokutu, rázem zamíří do některé z předních evropských organizací, kde se kontrolám vyhnou. Nedávným příkladem byl také nový irský šampion polotěžké váhy Oktagonu MMA Will Fleury, který se dokonce sám přiznal, že loni v organizaci PFL vědomě bral steroidy.

„Fleurymu nemám nic za zlé. Kdo chce, ať si to dělá. Já jsem to v životě nedělal a ani to nepotřebuju. Ruku na srdce, drtivá většina českých zápasníků ani náhodou nebude čistá. A upřímně, většině zápasníků to ani moc nevěřím,“ přemítá Dvořák, muž, který je po konci v UFC těsně před podpisem nové smlouvy v jiné organizaci.

Pokud by se kontroly přece jenom zavedly, znamenalo by to pro evropské organizace nejen vynaložené finance, ale dost možná i ztrátu některých bojovníků. „V tuto chvíli dopingové kontroly neplánujeme, je to nemožné hned ze dvou důvodů. Jednak je to hodně drahý proces, neboť jeden turnaj v Česku vychází téměř na půl milionu korun, v zahraničí to navíc vychází na ještě větší peníze,“ vyjádřil se v červenci loňského roku Pavol Neruda, spoluzakladatel Oktagonu MMA.

„Jeden problém je ten, že ani tak se nezkontrolují všechny látky, tudíž se to dá obejít. Ten druhý je ten, že pokud někoho chytíme a dáme mu stopku třeba na rok či dva, tak o minutu později podepíše smlouvu u naší konkurence. My bychom ztratili bojovníka, kterého jsme dlouhé roky budovali, a někdo jiný by si ho vzal. Je to nevymahatelné,“ kroutí hlavou nad situací Neruda.

Ztráta předních ranařů je velkým strašákem. „Nemůžou si to dovolit. I kluci, co zápasí na amatérské úrovni, se kdekoli na šampionátech podrobují namátkovým kontrolám,“ srovnává obě odvětví Dvořák. „Otestovat to jde, minimálně kdyby každá organizace namátkově vzala dva tři zápasníky, což by bylo super. Neumím si ale představit, že by na to nějaká z evropských organizací přistoupila. Byla by to pro ně ta nejhorší věc.“

I zmíněného Fleuryho někteří „kolegové z branže“ označují za „přesypance“, kauza spojená s dopingem v jeho těle se zkrátka jen tak nesmaže. Není to ale zdaleka jediný případ. „Spousta lidí to dokáže poznat, tělo vypadá jinak. I u nás jsou fighteři, kteří si pomáhají jinými látkami, jako jsou efedriny, aby je to nakoplo do zápasů, či něco, díky čemuž se jim bude lépe shazovat nebo zlepšovat kondice. Uživit takhle velké svaly bývá extrémně těžké a lidi to řeší střelením si čehosi do těla,“ vypráví dvaatřicetiletý Dvořák.

„Je to na nich prostě vidět. Stačí se podívat na tělo, energii nebo i oči soupeře. Ne každý to dělá, ale ti, co ano, to nezapřou,“ říká v rozhovoru pro 360tka.sk slovenský bijec Robert Pukač.

Například Attila Végh, jeden z nejlepších slovenských bojovníků, pro Sport.cz tvrdil, že až devadesát procent zápasníků v Oktagonu by dopingovými testy neprošlo. „S tím naprosto souhlasím, není tady o čem,“ přikyvuje Dvořák.

V České republice by se tak musel nastavit fungující systém. „Muselo by to být jako v Americe, kde to sportovci nemohou dělat, aniž by byli pod kontrolou. Česká republika by jim do toho musela hodit vidle a říct: ,Hele, jste sportovci a jste v Čechách. Chcete sportovat? Oukej. Tak my jako český antidopingový úřad vás budeme kontrolovat, ať chcete, či ne.‘ Bez ohledu na to, o koho se jedná. To by mělo velký smysl a organizace by se podle toho musely přizpůsobit,“ hledá variantu Dvořák.