Do UFC se nehrnu, říká nejlepší česká těžká váha. Odveta s krajanem ideálně v Praze

Štace v polské organizaci z pohledu Martínka přitom začala skvostně. Při premiéře si poradil s místním bijcem Filipem Stawowym, načež pořádnou ránu přes rozpočet udělala kontroverzní porážka s ostříleným Danielem Omielańczukem, po níž český bojovník dokonce podal protest. Byť mu sice komise dala za pravdu, přesto se na výsledku nic neměnilo. Martínek se navíc posléze podrobil operaci zraněné ruky, aby přesně po roce drtivě padl v důležitém boji proti Srbovi Darku Stošičovi. Cesta za vytouženým titulem se tak zkomplikovala.

Určitě bych se chtěl vrátit v březnu či dubnu, ale momentálně je to o tom, že ladíme nějaké možnosti a čekáme, koho nám KSW nabídne za soupeře. Pokud mi to zdraví umožní, tak bych chtěl letos stihnout dva tři zápasy, abych se trochu rozzápasil, protože jsem měl poslední dobou trochu smůlu v tom, že jsem vždy do zápasu nastupoval po roce. Byly tam zranění či operace. Doufám, že si to vyžádalo své a už se budu moct opět dostat do provozního režimu. Mít zápas každé tři čtyři měsíce by bylo pro mou kariéru přínosnější.

Nepřipadá. V říjnu jsem v semifinále o titul dostal KO od Darka Stošiče a pak jsem si dal měsíc a půl úplný oraz bez jakýchkoliv úderů či otřesů. Nechtěl jsem to podcenit. Sem tam jsem si cvičil, ale nebylo to nic vážného. Spíše základní provozuschopnost. A jelikož jsem devět let neměl vánoční svátky, tak jsme si se ženou potom jeli mimo Českou republiku odpočinout. Ve finále by to pak vycházelo na nějaký měsíc a půl na přípravu, což si ale se svým skóre v KSW nemohu dovolit…

Mám to 1:2. Byla tam jedna sporná porážka, kde jsem byl po protestu KSW uznán za vítěze, ale bohužel Sherdog (stránka sdružující statistiky zápasníků) je červený. Oficiálně mám v KSW negativní bilanci a další zápas je potřeba vyhrát. Nenabízí se alternativa jít po měsíc a půl dlouhé přípravě do zápasu. To není možné.

Myslím, že Prasel je dlouhodobě zraněný a podle informací tomu tak bude i do poloviny letošního roku. Pak je tu dvojka těžké váhy Szymon Bajor, kde se ale nabízí otázka, s kým teď půjde. Je tu i šestka Slovák Štefan Vojčák, kde se to také nabízí. Říkal jsem, že by to s ním mohl být dobrý zápas na Slovensku v Bratislavě, aby si slovenští fanoušci mohli užít atmosféru KSW, když už tam mají svého reprezentanta a po Martinu Budayovi je to jejich dvojka těžké váhy. Do budoucna by to mohl být dobrý matchmakingový zápas. KSW ale teď podepsalo Ivana Vitasoviče a další těžké váhy…

Je to také možnost. Ale jelikož chci zápasit v březnu či dubnu, tak by to nebylo na české půdě. S Viktorem by to největší smysl dávalo třeba ideálně v Praze. Byla by škoda dát takový zápas na polskou scénu.

Přesně tak. KSW teď podepsalo Matúše Juráčka, pak je tu Dominik Humburger, Leo Brichta nebo třeba já s Viktorem. Myslím si, že by to byla důstojná karta s českými zápasníky.

To je otázka. Oktagon tu podle mě má velkou fanouškovskou základnu a samozřejmě mají mezinárodní výsledky a ocenění. Těžko můžeš v cizí zemi porazit takový monopol, kterým je Oktagon, oproti ostatním ligám na česko-slovenské scéně. Nemyslím si, že je to na pořadu dne, ale po sportovní stránce je to dobrá konkurence. Organizace to pak nutí dávat zápasníkům větší peníze, navíc tu bude víc solidních fighterů, kteří budou moct zápasit na více frontách. To je super věc. KSW to dělat nemuselo, ale dělají to pro českou klientelu, neboť vnímají podporu tamní MMA scény. S touto expanzí udělali logický krok. Nevidím jediný důvod, proč by se sem neměli vracet.

Tak to je, v Polsku je konkurence velká. Je potřeba říct, že KSW tu funguje dvacet let, pak je tu FEN, což je jejich druhá největší liga, kde to také umí finančně pocukrovat správným směrem. Hodně jejich šampionů trénuje v Ankosu (gym v Polsku) a jsou to špičkoví fighteři. Nesmíme zapomenout ani na Babilon. Do toho udělali další dvě nebo tři ligy – dohromady to pak je třeba pět asociací.

Určitě. Očekával jsem tvrdé zápasy a férové jednání. Musím říct, že všechno, co jsme si řekli, padlo do posledního slova. Nemám jediný důvod mít jakékoli pochybnosti.

Mám kontrakt na čtyři zápasy a uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Další zápas bych měl vyhrát, abych si zlepšil finanční ohodnocení a sobě vrátil kredit, který člověk po každé prohře ztrácí. Chtělo by to mít sérii vítězství v řadě a dostat se na vlnu – pak se můžeme bavit. Určitě je tu hromada lig a já jsem takový člověk, který si je rád vyzkouší. Baví mě zápasit v zemích, kde jsem ještě nezápasil. Teď například, když bylo KSW ve Francii. Užil jsem si i Dana White's Contender Series, byť jsem to podělal na plné čáře. Zápasit v Las Vegas bylo krásné, dobrá zkušenost.

Po duelu s Viktorem Peštou, kterého jsem v Oktagonu porazil v titulové bitvě, jsem od nich dostal přímou nabídku. Tehdy jsme to odmítli, protože ty podmínky nebyly nejlepší – byl by to třeba jeden zápas do roka. Cítil jsem, že je těch zápasů potřeba víc. Contender mi jasně ukázal, že je potřeba se tímhle sportem pořádně vzdělávat a zapracovat. Vybíral jsem si ty nejlepší možné ligy, abych si sáhl po nejlepších možných soupeřích. Do UFC se ale nehrnu… Kdyby ale padlo nějaké laso, tak je to samozřejmě nějaká meta či prestiž, ale to, jak jsem ohodnocený teď v KSW, tak oproti tehdejší nabídce z UFC je to daleko lepší. Ve finále si na soupeře světové extra třídy sáhnu i v těchto ligách.

Když člověk zápasí třeba v New Yorku, tak daní 40%. Pak je tu Vegas, kde je to zase jinak. Záleží, kde to je. Člověka to může sežrat. Ale je jasné, že bojovníci, co zápasí třeba v Madison Square Garden, tak je to zas tak nebolí. Když je ale člověk v UFC na začátku, tak si nemyslím, že je to na zbohatnutí. Musí neustále makat. V lepších gymech zápasníci odevzdávají 20–30% svého platu trenérům. Když to člověk shrne a není efektivní ani na sociálních sítích, tak je rád, že je rád. Něco vydělá, ale za to, kolik tomu obětuje času, tak to samozřejmě není adekvátní. Tenhle sport je obrovský prasečák, člověk musí splňovat řadu atributů. Konkurence tu nikdy nespí, všichni se snaží být perfektní. Musí se tomu přizpůsobit trénink a životní styl. Je to velice nákladný sport.

Sociální sítě jsou dobré třeba na různé sponzoringy a fanouškovskou základnu. Nabízí se pak různé spolupráce – finanční či barterové. Je to nedílná součást. Je tu jen hrstka zápasníků, kteří mohou žít z jednoho platu třeba rok či dva, ale v globálu je to málo. Myslím si, že u nás v republice je třeba 5 bojovníků, kteří se tím živí a nepotřebují nic jiného.

Jsem takový střed. Furt mi píšou nějaké firmy, že mi chtějí zvýšit sledující, ale já se snažím být přirozený a ukazovat věci ze svého života. Na nic si nehraju. Když něco podělám, tak si to tam klidně dám. Po lidské stránce chci jet férovou hru, nepřetvařovat se. Mám tu nějaké partnery, dávám věci z tréninků, abych motivoval fanoušky. Snažím se takhle fungovat a jsem takhle spokojený. V globálu jsou tu ale jiná esa. Dneska frčí třeba Jiří Procházka, Karlos Vémola či Machmud Muradov. Jejich mediální zásah je úplně někde jinde.