Děsivá ženská vizáž po boji. Šílené, komentují fanoušci. Reagují také čeští bojovníci

„Vždycky se potýkáme s ranami a modřinami,“ řekla Yoderová před zápasem, ve kterém se po více než dvou letech konečně vrátila zpět do klece. Vysněný comeback jí totiž znemožňovaly problémy s ramenem, kvůli nimž dokonce musela podstoupit hned dvě operace. Zdravotní dohru má nyní i její první zápas po návratu, který proti krajance Ducotové neskončil zrovna slavně.

Bolel hned dvakrát. Americká soupeřka totiž zvítězila jednoznačně na body, navíc svými tvrdými údery lokty způsobila krvavou zkázu v obličeji protivnice, která si musela připadat jako v hororu. Nad oběma obočími se utvořily obrovské tržné rány, jejichž červený tekutý gejzír museli v přestávkách jednotlivých kol krotit až vždy přítomní cutmani. Zapotřebí bylo také několik stehů.

Znepokojivé obrázky se rychle šířily po sociálních sítích. „Je to opravdová bojovnice, že s tímhle dokázala dozápasit,“ napsal jeden z uživatelů. Ti další reagovali poměrně komicky a vzhled pětatřicetileté bojovnice přirovnávali k halloweenskému kostýmu. Jiní pro změnu žertovali o čtyřech obočích.

Tvrdost souboje znovu vyvolal horlivé diskuze o tom, zda ženy skutečně patří do klece. Není totiž tajemstvím, že někteří bojovníci či odborníci těmito zápasy opovrhují. „Když se dva chlapi perou a jeden se zraní nebo prohraje, tak se dívám na techniku ukončení, o které říkám, že byla povedená. Ale když sleduji ženy, tak je mi naopak líto té dívky, která byla zbita,“ řekl před několika lety legendární Georges St-Pierre, jenž se nikdy netajil nelibostí vůči ženskému MMA. „V mém srdci chráním ženu. A když vidím, že je zasažena, mám pocit, že ji musím chránit,“ dodal.

Na opačném břehu stojí americký ranař Curtis Blaydes, který se výhradně dívá na krásu sportu jako takového. „Užívám si hezký souboj bez ohledu na váhu a pohlaví. Pokud jsou dobří a předvedou dobrý a vzrušující výkon, tak se na to budu dívat. Existuje spousta dívek, které to umí. Nevím, kde všichni berou tu mylnou představu, že jsem proti ženskému MMA, protože nejsem,“ říká dvaatřicetiletý rodák z Illinois.

„Ženské MMA moc nesleduji, protože mě nebaví a nelíbí se mi. Není to ale tak, že by se mi to nelíbilo morálně, jen se mi to prostě nelíbí,“ vysvětluje český bojovník Daniel Škvor. Ženské boje v kleci zároveň neodsuzuje. „Nemyslím si, že by to mělo být tak, že ženy do MMA vůbec nepatří. Pokud se narodí a má v sobě bojovnost či adrenalin, tak má právo to dělat. Ať si dělá, co ji baví. Neodsuzoval bych to. Je to pak jen na nich, že z toho mohou být takové následky. Takoví jsou ale i chlapi, kteří chtějí vypadat dobře a rozmašírují se. Vidím to neutrálně,“ povídá zástupce organizace Oktagon MMA.

Shoduje se s ním také Andrej Kalašnik, zápasící ve stejné organizaci. „Pokud to chtějí dělat, tak ať to dělají, jsme v 21. století. Máme i několik holek u nás v gymu a jsem s tím absolutně v pohodě. Asi bych ale nechtěl, aby to dělala moje manželka nebo dcera, protože je tam ten strach a různá zranění,“ přiznává.

Podle něj to ženy mívají mnohdy složitější. „MMA ale v dnešní době už není čistě mužský sport, jsou tu ženské kategorie. Ale velký respekt, protože to mají v MMA těžší v tom, že se sice rychleji prosadí a dostanou například do UFC, protože konkurence je menší, ale když si vezmu hubnutí, hormony, menstruaci, těhotenství, tak to jsou věci, které jim to znesnadňují. Je pro mě nepředstavitelné, jak se žena po těhotenství a výchově dítěte může vrátit do klece. Jsou ale takové a zvládají to, klobouček dolů,“ ocenil Kalašnik.

„Nelíbí se mi to. Žena má být jako růže, pořád krásná, a ne se mlátit v kleci. Když to dělá rekreačně, třeba na lapách, tak ano, ale vůbec se mi nelíbí, když se takhle řežou. Nevyhledávám to a nefandím tomu. Je to ale čistě můj názor,“ řekl upřímně Radek Roušal, novic v MMA, kde má za sebou úspěšný debut v organizaci Oktagon MMA.