Článek
Peštova bitva v Gliwicích bude figurovat na stejné kartě, jako ostře sledovaný duel ve veltrové váze mezi Polákem Adrianem Bartosinskim a Francouzem Salahdinem Parnassem. Posledně jmenovaný totiž usiluje o třetí titul ve třech různých váhových kategoriích, může se tak nadobro zapsat do historie MMA.
Trénujete pozdě večer i kvůli tomu, abyste si zvykl na pozdější čas svého zápasu?
Je to tak. Dělám to tak před každým zápasem, přibližně poslední týden trénuji zhruba v době, kdy budu nastupovat. I kdybych necestoval a nebyl žádný časový posun, tak se tělo snažím naladit na čas zápasu. Vlastně ani přesně nevím, v kolik bych měl jít na řadu. Bude to zhruba mezi osmou a devátou večerní.
Jak probíhala aklimatizace po návratu z USA, kde trénujete, do Česka?
Přiletěl jsem minulý čtvrtek, bylo to normální. Člověk je vždycky těch prvních pár dnů trochu rozhozený, nespí úplně nejlépe, proto koneckonců vždy přiletím o něco víc, abych se srovnal.
Co jste dělal od zářijového střetnutí?
Měl jsem pauzu, zhruba 2-3 týdny. Víceméně hned poté se domluvil další zápas. Naskočil jsem zpět do přípravy, což bylo dobré. Nezevlil a neseděl jsem tolik. Během doby, co jsem byl v Česku, jsem byl pozdravit rodinu a kamarády. Pak jsem opět odletěl zpátky.
Před prvním zápasem v KSW jste říkal, že chcete být víc v Česku, ale platila stará verze v podobě přípravy za mořem. Proč tomu tak bylo?
Říkal jsem to, ale lhal jsem (smích). Myslel jsem to upřímně. Ale tím, že mi zápas oznámili zhruba dva měsíce dopředu, což je ideální na přípravu, tak jsem chtěl si to odjet, tak jak to mám zajeté. Do budoucna bych chtěl celou přípravu udělat v Česku. Na to bych si to ale musel tady osahat, zvyknout si na to s kým, jak a kde budu trénovat. Teď jsem to chtěl odjet v kompletu. Na příště, když bude více času a zvyknu si tady na trénink, tak bych tu přípravu tady klidně udělal.
Čeká vás Szymon Bajor, žebříčková čtyřka v těžké váze. Je to ještě větší výzva?
Rozhodně. Szymon je pro mě kvalitnější soupeř než Filip Stawowy, žebříčkově to tak je. Myslím, že to celkem odpovídá realitě, je to o stupeň výš. Bude to těžší zápas, což ale koneckonců chci, a proto to dělám. Nestěžuji si.
Jaké jsou další plány?
To nevím. Výhledově chci samozřejmě zabojovat o titul, nicméně další v pořadí by měl být Darko Stošič, takže tam nějaké zápasy mezitím asi ještě budou. Samozřejmě bych i rád odvetu s Michalem Martínkem, nicméně ten je po KO a nevím, kdy bude zápasit. Je tam spousta proměnných. Koho mi dají, s tím půjdu.
Už jste se s KSW bavil i o možnosti nastoupit příští rok v Česku? Nabízí se 17. únor v Liberci.
Bavili jsme se o tom. Chtěli by to, já rovněž. Ale záleží, jak mi dopadne zápas a jak se budu cítit. V tuhle chvíli to nemohu slíbit.
V mezidobí jste si stačil říct i o zápas s Karlosem Vémolou. Myslel jste to vážně?
Já bych do toho klidně šel, ale tušil jsem, že to asi nepůjde. Koneckonců jsem ho vyzýval mnohokrát a nikdy to nedopadlo. Kdyby to ale přijal, tak bych do toho klidně šel.
Před pár dny jste na sociální sítě dával příspěvek o tom, že je to 10 let od vašeho prvního titulu mezi profesionály v organizaci GCF, po němž jste přešel do UFC. Přepadla vás nostalgie?
Nostalgie to rozhodně byla, ale že bych si nějak rekapituloval, co se stalo, či nestalo… Ale trochu asi ano. Tehdy to pro mě byl milník, vlastně milník pro celé české MMA. Je zajímavé se zpětně podívat, kam jsem se posunul.
Co byl váš nejhorší a nejlepší okamžik během té doby?
Možná moje výhra v UFC. Když jsem tam vstoupil, tak jsem říkal, že i když tam jsem, tak to nic neznamená. Důležité je něco předvést. A když se mi povedlo vyhrát proti papírově mnohem silnějšímu soupeři, tak to pro mě bylo takové zadostiučinění. Dokázal jsem, že tam patřím. Špatných okamžiků naopak bylo dost. Možná nejbolestivější prohra byla loni v PFL proti Omaru Achmedovovi, což jsem nesl fakt těžce. Věřil jsem, že to zvládnu, ale bylo to pro mě tvrdé probuzení.
Je vám 33 let, jaké máte cíle?
Těžko se něco plánuje, obzvlášť v tomto sportu. Cíl mám ale furt stejný – chci být nejlepší na světě. Lidi se tomu mohou smát, ale já věřím, že se to dá zvládnout. Koneckonců zápasníci v těžké váze mají tendenci vrcholu dosáhnout v pozdějším věku. Nemyslím, že je to něco nemožného. Nevím, proč bych to měl dělat za účelem toho, abych byl třeba jen celkem dobrý.
Takže návrat do UFC?
Určitě chci do UFC, ale v tuhle chvíli jsem v KSW. Teď je pro mě cíl titul tady a co bude pak, to se uvidí.
Láká vás vidina mít dva tituly? Po těžké váze i v polotěžké?
Polotěžká váha mě moc neláká, jsem rád, že do ní nemusím shazovat. Ale nikdy neříkej nikdy, třeba by se dalo. Titul v těžké váze je pro mě cennější než v polotěžké. Vnímám to, že je to prestižnější. Je to můj cíl. S dvěma tituly se teď roztrhl pytel, teď to říká každý. Jsou to většinou zápasníci, co nemají nakročeno ani k jednomu a pak chtějí dva nebo tři. Třeba Darren Till říkal, že chce tři tituly, ale kariéra se nevyvíjela úplně nejlépe. Teď nechci říkat, že chci víc titulů. Titul v těžké váze teď drží Phil de Fries, který má rekordní počet obhajob. Pro mě je to obrovská výzva a moc rád bych byl ten, kdo rekord zlomí. Moc bych si to přál.
