Hlavní obsah

Česká mašina je zpět. Byl to boj s hlavou, přiznává. Myslí i na titul

Necelých jedenáct měsíců z pohodlí domova či arén přihlížel, jak si jiní bojovníci počínají v kleci. Nyní si sedmadvacetiletý český ranař Matěj Peňáz konečně může říct, že hlásí návrat. 9. prosince se na ostravském turnaji Oktagon 50 vrací zpět do bojiště, kde po dlouhém období zdravotních problémů svede boj s Norem Ole Magnorem. „Těším se, až zase ucítím adrenalin,“ má radost bojovník, který se pochopitelně ohlíží i po titulové šanci.

Matěj Peňáz je zpátky! Byl to boj s hlavou, říká o vleklém zranění lokte, po kterém se mu změnil pohled na svět. Video: Sport.cz

Článek

Po téměř roce jdete zpět do zápasu. Můžete přiblížit, co se s vámi během té doby dělo?

Víceméně celý rok jsem dával do kupy zraněný loket. Odpočíval jsem, ale i sportoval. Jen jsem nemohl zápasit, natož grapplit. Byl to dlouhý rok, takový zvláštní. Něco nového pro mě.

Údajně vám hrozila i operace. Co všechno jste tedy musel podstoupit?

Měl jsem kompletní luxaci lokte, neměl jsem nic zlomeného, ale bylo to vykloubené. Nakonec jsem na operaci nešel, podstoupil jsem nahození zpět. Do toho hromada CT vyšetření, magnetické rezonance, rehabilitace a další kontroly. Problém byl v tom, že se předpokládalo, že třeba po třech měsících budu schopen trénovat. Nakonec se to táhlo více než šest měsíců. S loktem jsem měl neustále nějaké problémy, nebyl stabilní na to, abych ho zatěžoval v MMA.

Pokračujte.

Řešilo se, zda ty vazy srostly, či ne, a jestli je zapotřebí operace. Byl to trochu boj s hlavou. Doktoři dělali, co mohli. Nakonec je to tak, jak to je. Vypadá to, že je to dobré.

Jak vypadal boj s hlavou?

Nebyl jsem si jistý, zda potřebuju operaci. Ze začátku mi bylo řečeno, že stoprocentně operace bude zapotřebí, pak zase že ne. Když se to ale nehojilo, tak otázka operace byla zpátky. Znamenalo by to dlouhodobější pauzu. Tím pádem ty 3-4 měsíce, co jsem jen rehabilitoval a čekal, by byly zbytečné. Informace se měnily, bylo to zdlouhavé.

Co vám v tu dobu pomáhalo?

Nic ze zápasení mi nepomáhalo. Spíš jsem si uvědomil, že život není jenom o tom, že jsem sportovec a zápasník, ale mám i jiné role. Mám přítelkyni a kamarády. Tímhle jsem naplňoval volný čas.

Jak to aktuálně vypadá s rukou?

Nijak mě nelimituje. Hrozně dlouho to vypadalo, že se vrátím do tréninku, ale vždycky mě to nějak bolelo nebo tam něco nesedělo. Teď můžu říct, že trénuji bez bolesti, aniž bych na to myslel.

Nemohl jste naplno trénovat, co jste si tedy dopřával?

Hodně času jsem trávil s přítelkyní, byl jsem hodně po doktorech. Četl jsem si, zkouknul jsem miliony seriálů. Taky jsem hodně jedl, přibral jsem nějaká kila. Měsíc poté, co se to stalo, jsem měl přes 100 kg. Jak jsem se začal hýbat, tak jsem trochu zhubnul. Přes stovku jsem byl asi nejdéle, co jsem byl. Byl to takový odpočinek, ale i stres.

Jak vás pauza změnila?

V celé mé sportovní kariéře to byla nejdelší pauza, a určitě mě nějak změnila. Uvidíme, jak se to projeví ve fightu. V osobním životě mě to určitě trochu změnilo, spíš můj pohled na svět. Věřím, že to bude pozitivní změna. Něco mi to dalo a trochu posunulo. Snažím se zápasem tolik nestresovat, těším se na to. Vidím pozitiva, i teď v dietě například. Člověk není šťastný, že nemůže jíst, ale beru to tak, že to k tomu patří a já si to vybral. Snažím si to všechno užívat. Člověku to samozřejmě vadí, je to nepřirozené být dlouho v kalorickém deficitu, ale snažím se to brát v pohodě.

Představíte se na turnaji v Ostravě. Je to plus?

Určitě, těším se na ni. Už jsem tam zápasil, hala je dobrá. Těším se na fanoušky, atmosféru, ale i na samotný zápas. Zase ucítím adrenalin a vzrušení z toho.

V Oktagonu jste zatím neprohrál, nyní vás čeká Nor Ole Magnor. Protáhnete vítěznou sérii?

Doufám, že ano. Ole je kvalitní borec. Není to nejlepší zápasník z Oktagonu, ale je kvalitní, což ve svých zápasech ukázal. Hlavně se těším, že budu zápasit.

Jaké jsou další plány po zápase?

Uvidíme. Soustředím se na zápas v Ostravě, a když to půjde dobře, tak bych další chtěl brzo. Je tam v lednu Newcastle, nejradši bych zůstal ve formě. Rok jsem stál, a chtěl bych si to trochu vynahradit. Ale uvidíme, jak půjde zápas a jak se v něm budu cítit.

Sledoval jste i během svého zranění, co se dělo v Oktagonu?

Sledoval. Jak Oktagony, tak třeba turnaje UFC. Občas to bylo takové, že člověk přemýšlí nad tím, že ostatní zápasí, ale sám sedí doma na gauči. Bylo to ale dobré.

Co říkáte na titulovou šanci pro Vlasta Čepa, s nímž jste se měl v minulosti utkat hned čtyřikrát, a pokaždé to z důvodu zranění nevyšlo?

Asi proč ne. Ve střední váze teď žebříčkově nikdo není. Je tam Pirát (Samuel Krištofič), který s Patrikem prohrál. Karlos (Vémola) to samé. Vlasto byl další na řadě, tak proč ne. O zápas si řekl, a když věří, že vyhraje. Nic proti tomu nemám. Pro mě je ale velký favorit Patrik. Znám ho, jeho styl je pro Čepa těžký. Samozřejmě, může přijít nějaký šťastný úder, ale favorit je Patrik díky své komplexnosti, dominantní zemi a tomu, jak je taktický a zkušený zápasník.

Stále byste stál o zápas s Čepem?

Myslím, že ten zápas určitě přijde, ale nechávám to plynout. Už se to čtyřikrát zrušilo, ale věřím, že zápas bude. Třeba rovnou titulový. Všechno se děje z nějakého důvodu, nějaký důvod to má.

Jak si myslíte, že jste daleko od titulové šance vy?

Myslím si, že třeba stejně tak blízko jako Vlasto, akorát jsem byl dlouho mimo. Samozřejmě myslím na to, že by taková šance mohla přijít, protože v Oktagonu mám nejdelší sérii výher ve střední váze, a podle mě bych si jí také zasloužil. Teď je ale nejdůležitější dostat se do tempa a mezi zápasy.

Nad příštím rokem se spekuluje o turnaji na fotbalovém stadionu. Lákalo by vás to?

O této spekulaci jsem slyšel, uvidíme. Nevím, jaké to má být datum. Plánů mám hodně, ale nejdůležitější je Ostrava.

Související témata: