Česká kometa z UFC zažívá znovuzrození: Našla jsem ztracený oheň, dlouho jsem se trápila

Stále teprve jednadvacetiletá Bledá tak dala zapomenout na nezdar z premiérového vystoupení v UFC, při kterém na konci loňského roku nestačila na Brazilku Natalii Silvaovou. A jak česká fighterka sama s odstupem času přiznala, tehdy na tom byla psychicky nejlépe.

Máte první výhru v slavné UFC. Jaké aktuálně máte pocity?

Definuju to tak, že to byla nejšťastnější chvíle mého života, což jsem říkala už v kleci. Je to ale trochu zvláštní, protože jsem se po tom Contenderu (show, kde zápasníci bojují o smlouvu s UFC - Bledá vyhrála, ale kontrakt neobdržela) dlouhou dobu trápila. Tehdy jsem z toho měla nulovou radost, první zápas v UFC byl navíc ještě horší. Defakto rok jsem byla na takové blbé vlně a potřebovala jsem to zlomit.

Pociťovala jste před zápasem strach?

Vždycky, když jsem zápasila v Oktagonu, tak jsem šla zvítězit a nazdar. To samé v Contenderu, kde jsem ale nevěděla, jak to bude se smlouvou. V minulém zápase jsem tam vůbec nechtěla být. Teď to bylo takové, že jsem měla stres, ale ne takový, aby mě to nějak svazovalo. Velmi dobrou práci odvedl mentální kouč Marian Jelínek...

Můžete vaší spolupráci přiblížit?

Od doby, kdy jsem po minulém zápase přijela, tak jsme se viděli skoro každý týden. Pracovali jsme na tom. Teď dokonce za mnou přiletěl, což mi hodně pomohlo. Různě si povídáme. Rozebíráme například, jak se cítím a on mi naopak řekne rady, jak s tím pracovat. Srovná mi to pak třeba s jinými sportovci, kteří jsou na tom podobně. Je to uvolněné a vždycky se cítím nabitě. Těším se na to.

Když přejdeme k samotnému zápasu. Jak ho zpětně hodnotíte?

První dvě kola šla tak, jak jsem chtěla, akorát jsem to chtěla ukončit. Brazilky jsou ale nesmrtelné (smích). Ve třetím kole jsem byla v postoji pomalejší. Ale upřímně si myslím, že jsem udělala pokrok. V prvních dvou kolech se na mě v postoji nedostala, nijak mě neohrozila. Je pravda, že jsem v posledním kole byla pomalejší a věděla jsem, že to musím dostat na zem. Nejprve jsem zkoušela úhlovat, aby mě tolik netrefovala, což mi tolik nefungovalo. Řekla jsem si proto, že schytám víc rán, abych jí namlsala. Věděla jsem, že v tom momentu je největší šance na takedown.

Zdálo se, že jste ve třetím kole lehce tápala fyzicky...

Možná to vypadalo, že jsem byla bez fyzičky, ale cítila jsem se fakt dobře. Na zemi jsme si to ukontrolovala, jak jsem chtěla, bohužel jsem to v mountu neukončila...ale když se vrátím zpět k otázce, můj postoj vždycky vypadá tak, že nemám fyzičku. Bohužel to tak je. Spíš jde o to, že na něm ještě pracuji a postupem kol zpomaluji víc než klasičtí postojáři.

Nakonec jste zvítězila na body. Věděla jste, že vám bodoví rozhodčí přisoudí výhru?

To jo. Furt je to ale na body a je tam takové to, co když...ale věřila jsem, že jsem vyhrála. Soupeřka sice měla silnou chvíli ve třetím kole, ale zbylá dvě neměla šanci. Stejně jsem věděla, že jsem to třetí kolo potom kontrolovala a sázela mnohem víc, ještě k tomu z mountu. Také tohle kolo jsem vyhrála, přestože v danou chvíli trefovala soupeřka.

Máte srovnání s předchozí soupeřkou, se kterou vám to během premiéry v UFC nevyšlo?

Moc to srovnat nejde, prostě jsem v tom zápase nechtěla být. Bylo toho moc. Nebyl tam takový ten oheň a nechtělo se mi. Teď už ale oheň v sobě zase mám.

Slavila jste nějak výhru? 

Ale jo (smích). Nepřehnalo se to. Šli jsme se napít, najíst a hráli jsme kulečník a takové ty staré arkádové automaty. To mě baví, bylo to fajn.

Bude nějaké pokračování oslav ještě doma?

Neřekla bych, že to budou vyloženě párty, ale objedu rodinu a oslavíme to v rodinném kruhu. Možná pak ještě s kamarády zajdeme na jídlo a tak, ale mě to nějak neláká.

Alkohol si tedy vůbec nedopřejete?

Ten jsem teď ve Vegas měla od svých osmnáctin snad podruhé. Dala jsem si whiskey. Je to dobrý, ale mě to prostě nějak neláká. Když to stojí za to, tak si to dám jeden večer, ale pak už vůbec. Nemám chuť. Klidně rok i dva. Musí být důvod. Raději to oslavím tak, že budu hrát 24 hodin/7 dnů v týdnu počítačové hry nebo si postavím lego (smích).

Co teď? Dáte si pauzu?

Chuť trénovat mám, ale vím, že mi po posledním zápase prospělo, že jsem si dala měsíc volno. Sice jsem sportovala, ale vyčistila jsem si hlavu. Neříkám, že si teď dám znovu měsíc, ale určitě to bude víc, jak dva týdny. Díky tomu se pak ještě víc těším na tréninky. Mám chuť jezdit na kempy a těším se na ohlášení zápasu. Dám si teď trochu delší pauzu, pak do toho zase naskočím.

Chtěla byste další zápas stihnout ještě do konce roku?

Ideálně listopad, prosinec.

Nezbytností zápasů v UFC jsou i dlouhé lety. Jak jste se za tu dobu naučila zvládat strach z létání?

Jé. Cesta tam byla dobrá, uteklo to...ale zpět to byl dlouhé. Opravdu jsem se těšila zpět do Čech, ještě k tomu v mnohem lepší náladě než poslední dva zápasy. Navíc mám dost rozkopanou nohu, což teď v teplákách není vidět, ale mám ji fakt obrovskou a fialovou. Docela bolí chodit, natož deset hodin sedět v letadle a na letišti. Bylo to takové nepříjemné. Jinak kromě nohy je vše zdravotně v pohodě.