Černé myšlenky i neklidné spaní. Bál jsem se, přiznává český bijec a vrací se do klece

V kleci se naposledy ukázal 20. května 2023, kdy se zároveň jednalo o jeho velký comeback do největší tuzemské bojové organizace Oktagonu MMA. Miroslav Brož, který tehdy v O2 areně porazil slovenského rivala Roberta Pukače, ale v tu dobu ještě nevěděl, že to na dlouhých devět měsíců bude jeho poslední zápas v ohraničeném bojišti. Ten další totiž přišel s jeho tělem.

Konečně vím, co mi přesně je. Vím, co můžu a nemůžu. Fakt to bylo těžké, protože jsem jeden čas myslel, že to už možná ani nepůjde. Naštěstí se ukázalo, co a jak. Je to sice problém, ale nijak velký. Dá se s tím pracovat.

V koleni se něco stalo. Praskl mi vaz (z 50 % utržený) a samozřejmě jsem s tím trénoval, čímž se z únavy vyplavuje kyselina mléčná a do toho tam je krev, bílé krvinky a podobně. Vaz díky tomu kalcifikuje. Ta jizva je jako kráter. Tuhá, tvrdá a není dobrá. Nejdřív mi bylo řečeno, že ty prasklé boční vazy potřebují šest týdnů pauzu, jinak se to nezahojí. Já jsem to ale už jednou měl a vím, že jsem s tím zápasil. Dalo se to. Tohle ale byla jiná bolest, cítil jsem to. Bylo to intenzivnější. Prasklo to fakt blbě, navíc se to nelepšilo.

Na těch šest týdnů jsem přestal, pak jsem zase začal, protože se to zklidnilo. Koleno ale bolelo furt stejně. Kdokoli mi na něj sáhl, tak mi řekl, že je úplně v pohodě a stabilní. Nechápal jsem. Byl jsem s tím všude možně, dokonce mi řekli, že už s ním můžu trénovat. Ale bolelo mě to jako prase. Nemohl bych hrát fotbal, natož s míčem. Na zimáku jsem chtěl jen kopnout do puku a málem jsem z toho spadl. Je ale pravda, že to koleno bolelo hodně, ale nezhoršovalo se to. Byl jsem s tím na několika vyšetřeních…

Žádný. Jeden z doktorů mi pak řekl, že se v koleni udělal výrůstek, kvůli němuž to bolelo. Poslali mě na rázové vlny, kde to po čtrnácti dnech zabralo. Koleno se dost zlepšilo, ale ani další měsíce poté to nebylo stoprocentní. Říkal jsem, že to není normální, abych při tréninku při každém druhém pohybu cítil koleno. Neumíte si představit, jak je to otravné. Dokonce jsem se jednou i dost naštval…

Chtěl jsem to koleno otevřít, ale problém byl ten, že doktorům se do toho moc nechtělo. Kdyby to náhodou nevyšlo a pos*alo se to, tak oni by byli ti poslední, kdo by se pod to podepsal. Nikdo to nechtěl otevírat, protože nebylo proč.

Ano, ale nic s ním není. Mám tam velký výrůstek, ale jinak je to koleno v suprovém stavu. Už teď vím, že s tím mohu jít naplno a je to v pohodě. Domluvili jsme se, že dám zápas a po něm s tím chci jít na operaci. Jedná se o malý zákrok a rozhodnu se, kdy to nechám odstranit, jinak by mě to furt otravovalo. Je to už jenom ta jizva, u které vím, co se děje. Dobrá zpráva je ale ta, že koleno je naprosto zdravé. Jenom ten výrůstek.

Je to tak. Já ale trénuji celou dobu, pak se dokonce koleno zlepšilo tak, že jsem mohl boxovat. Dva měsíce jsem jel jen box s Lubošem Šudou. Jakž takž jsem mohl wrestlit, ale nemohl jsem moc na zem. Bylo něco nepředstavitelného, že bych tam šel. Ale teď už jedu úplně komplet - tvrdě. Naštěstí je vše v pořádku, nijak mě to neomezuje. I když tam nějaká bolest je, tak vím, že je to jen bolest.

Koleno se zlepšovalo, ale kdyby mě to tak bolelo furt, tak bych s tím zápasit nemohl. Navíc jsem se bál jedné věci. Píchalo to a bál jsem se, že se to znovu urve. Měl jsem to už hodně čerstvé před plánovanou odvetou s Robem Pukačem (7. října). V tu dobu jsem nebyl ještě úplně zahojený a bál jsem se, že si to urvu úplně. Měsíc jsem s tím trénoval, ale nešlo to. Zápas jsem musel zrušit, za což jsem rád. Jsem rád, že jsem tady a MMA si mohu užívat, dokud na to budu mít.

Člověk začátek moc neřešil, léčil jsem si zranění. Když jsem věděl, že nemůžu trénovat, tak jsem si zkoušel takový život po kariéře. Posiloval jsem a věnoval jsem se dětem na hokeji. Nebylo to zas tak špatné. Pak přišla doba, kdy to mělo být v pořádku, ale nebylo… Na hlavu to bylo strašné. Každou noc jsem chodil na záchod, neustále mi v koleni píchalo a měl jsem to neustále v hlavě. Myslím si, že třeba 70 % lidí by s tím vůbec netrénovalo a řešili to. Bylo to hrozné na psychiku. Teď už mě to ale opustilo, protože vím, co s tím je. Je to super pocit.

Mám urvané oba bicepsy, ani jeden nemám operovaný. Dále asi dvanáctkrát zlomený nos, zlomené nadočnicové oblouky, což je u bojovníků normální. Do toho dvakrát přetrhané boční vazy v koleni, i vazy v kotníku. Mám i dlouhodobé problémy se zády. Ráno se vzbudím a bolí mě.