Budoucí otec i šampion? Český ranař po přesunu ke konkurenci míří k výšinám

Byl jedním z prvních zápasníků, kteří se rozhodli opustit organizaci Oktagon MMA a vstříc novým výzvám se vydali do konkurenční RFA. Právě nový hráč na česko-slovenské scéně by Hoškovi mohl splnit dlouholeté přání. Zabojovat o titul. Českého ranaře za 14 dnů čeká zásadní bitva, která může výrazně napovědět o tom, jakým směrem se kariéra pražského rodáka dál povede. Hošek v rozhovoru pro Sport.cz promluvil nejen k chystanému zápasu se Srbem Avramovičem, ale například také o tom, proč v minulosti nedostal titulovou šanci v konkurenční organizaci.

Nejprve začnu po osobní stránce, čekáte s přítelkyní narození dcery. Jak se těšíte?

Těším, ale zároveň mám z toho trochu i respekt, protože jsem nikdy otcem nebyl. Nevím, co mě přesně čeká a jaké to bude.

Z čeho tedy máte největší strach?

Je to taková nejistota. Ale dá se říct, že ze všeho.

Určitě to bude i časově náročnější.

Máme malého psa a k němu se chováme, jak kdyby byl naše dítě. To zvládám. Dítě ale pochopitelně bude náročnější, ale věřím, že to zvládnu a nebude mě to nijak moc omezovat v přípravě a trénincích na zápasy.

Je to pro vás další způsob motivace do zápasnické kariéry?

(Zamyslí se). Asi furt stejná, prostě furt chci trénovat, vyhrávat, makat a zlepšovat se.

Budete chtít dceru vést k bojovým sportům?

To asi ne. Když bude chtít dělat nějaký sport, tak určitě takový, aby ji bavil. Ženy v MMA totiž nevidím zrovna s nadšením, navíc, kdyby to byla moje dcera. To bych úplně nepotřeboval vidět. Představoval bych si jiný sport, ale uvidíme.

Když přejdu k vašemu životu zápasníka, tak za necelých čtrnáct dnů máte další zápas. Jak probíhala příprava?

Myslím si, že příprava byla super, možná lepší než kdy jindy. Možná jedna z nejlepších příprav, kterou jsem podstoupil. Před nějakou dobu jsem byl v Polsku, kde jsem víceméně celou přípravu začal. Byl jsem tam s Lü-Kaiem, který se připravoval na UFC pyramidu, kde vyhrál první zápas. Přihodilo se mi ale menší zranění na hlavě, tekla mi krev, ale nic vážného to nebylo. Měl jsem i hodně těžké sparingy například s Karlosem Vémolou.

Na turnaji RFA 3 v Ostravě bude vaším soupeřem Nenad Avramovič, který nedávno doslova přejel Milana Ďatelinku. Bylo to pro vás velké překvapení?

Mě spíš překvapil výkon Milana, který byl trochu nesvůj. Nesmyslně hodil takedown, byl takový poloviční. Následně dostal škrcení, při kterém toho moc nedělal a spíš jen ležel. Avramovič ale zápasil také moc dobře na to, že před zápasem byl na něj kurz 6.

Kdo přišel s tím, že dalším soupeřem bude právě Avramovič?

Navrhoval to hlavně trenér, já jsem s tím jako vždycky souhlasil. I kdybych nesouhlasil, tak by mi to bylo k ničemu. Je to velká výzva porazit frajera, který přejel Milana. Zároveň je to pro mě příležitost ukázat, jak jsem se od našeho společného duelu s Milanem posunul.

Navíc v případě výhry byste další zápas šel o titul.

Přesně tak. Je to pro mě ještě větší motivace a šance ho porazit.

Šampion David Hošek. To nezní špatně, viďte?

Dobrý, dobrý (smích). Super. Vidím v tom několik let dřiny, neúspěchu a trpělivosti. Bylo by to takové dosažení vysněného cíle.

Čekal jste, že byste se k titulové šanci mohl dostat už takhle rychle?

To záleželo spíš na organizaci, kdy přibližně chce udělat titulové bitvy. A když udělám dva zápasy proti těžkým soupeřům a půjdu o titul, tak proč ne. Oni to berou podle toho, jaké soupeře v žebříčku jsem porazil v době, kdy jsem byl ještě v Oktagonu. I to má v RFA přidanou hodnotu v tom, že by mě brzo mohla čekat titulová bitva.

V Oktagonu jste měl i tři výhry v řadě, přesto jste byl daleko od titulové šance.

V té době byl držitel titulu Pirát Krištofič a pod ním na prvním místě byl Karlos Vémola a na druhém jsem byl já. Když to tak vezmu a počítal bych i Piráta, tak vlastně na třetí pozici. To byl krůček od titulu. Kdykoliv jsem ale chtěl zápasit s někým, kdo titul držel, tak Oktagon na to neslyšel, protože nejsem tak vypromovaný a sledovaný zápasník. Asi by neprodali tolik lístků a podobně. Myslím si, že kdybych dělal trash talky, byl známý a v žebříčku na druhém místě, tak bych už dávno o titul šel. Takhle to je. Šanci jsem nedostal, proto jsem tady v RFA. Tady mi tu šanci chtějí dát, za což jsem rád.

Jaké jsou od vašeho odchodu k RFA vztahy s Oktagonem?

Rozešli jsme se v dobrém, bylo to v klidu. Nemáme žádnou společnou komunikaci, občas ale potkám lidi, co pro ně pracovali. Nemám problém s nimi pokecat, bylo to v pohodě a chápali mě. Bavili jsme se dřív a bavíme se i teď, jen každý kopeme za jinou organizaci.

Jak nahlížíte na vzájemné překrývání termínů turnajů? Například teď má ve stejný termín (23. července) turnaj jak RFA, tak i Oktagon.

Nevím, jestli se špatně dorozuměli nebo jestli to někdo chtěl udělat naschvál. Každopádně je to ale blbé. Jsou trenéři, kteří mají v obou organizacích svěřence a nemohou v jeden večer být na obou turnajích. Je to špatné i pro toho zápasníka, který se kvůli absenci trenéra nemusí cítit dobře a může prohrát. Celkově jsou tu i diváci, kteří mají rádi obě organizace a zápasníky a chtějí vidět oboje. Takhle nemají možnost. To by museli jít na jeden stadion a do toho si pustit na mobilu druhý turnaj. Což je prostě na nic. Ideální by bylo, kdyby v jeden den měl turnaj třeba Oktagon a ten další RFA. Diváci by si tak zaplatili oba turnaje, obě organizace by tak nemusely ztratit po finanční stránce.

V RFA jste tedy zatím spokojený?

Už jen to, když mi říkají, že v případě výhry dostanu šanci zabojovat o titul, tak to splňuje moje očekávání. Je to super. V Oktagonu mi to nikdy nikdo neslíbil. Ani mi nikdo nikdy neslíbil to, že kdybych porazil někoho dobrého, tak tu šanci mít budu. Co se týče organizačních věcí, tak je to na dobré úrovni. RFA nedávno začala, postupně všechno trvá, než se například získá větší zájem lidí a důvěra. Stále tu jsou tací, kteří to neznají a dopředu to odsoudí.

A co nějaká zahraniční zkušenost. RFA spolupracuje i s největší polskou organizací KSW, kde čeští zápasníci střídavě nastupují.

Klidně bych to bral, je to hodně velká prestiž, lákalo by mě to. Jiné zahraničí by mi v současné době asi nedávalo smysl. Být úspěšný v KSW je pro mě víc, než se ztratit v UFC. Poláci jsou navíc hodně podobní Čechům.