Článek
Zranění přišlo před přípravou na Dvořákův v pořadí již sedmý zápas (bilance 3–3) v UFC, který měl rozseknout, zda český fighter bude v elitní soutěži pokračovat. K dnešnímu dni k němu ale nedošlo. Napáchaný rozsah škod u specialistů ukázal, o jak vážné zranění se jedná. Místo zápasu a trénování tak přišla na řadu lékařská pomoc, a byť 31letý zápasník ještě nemá vyhráno, začíná se pomalu a jistě vracet.
Jste zhruba tři měsíce zraněn, jak to s vámi vypadá nyní?
Stav se lepší, rozhodně bych neřekl, že je to horší. Někdy mám slabší týdny, někdy naopak trénuji od pondělí do čtvrtka a v pátek padnu a je to horší. Už jsem si ale vyzkoušel lehké boxerské i thaiboxerské tréninky. Zkoušíme, co tělo zvládá. Zatím to jde dobře.
Když jste se zranil, věděl jste hned, že je něco špatně?
Věděl jsem, že to není vůbec dobré, ale ještě jsem zhruba 10 dnů trénoval, než jsem se nechal prohlédnout od specialistů. Tam jsem zjistil, že je to opravdu hodně špatné. Všechno jsme stopli, zrušili zápas. Od té doby se dávám do kupy.
Dalo se zranění předejít?
Podle mě ne. Je těžké nějakému zranění předejít. Samozřejmě, když si člověk bere zbytečně těžké zápasy a není vyzápasený, tak riskuje zranění. To je stejné, když je komplet nepřipravený. Je to podobné, jako když člověk furt trénuje a nijak nerehabilituje. Tohle všechno zvyšuje pravděpodobnost zranění. Snažím se dělat maximum pro to, aby se mi to nestalo. Jedu otužování, rehabilitace, masáže a další věci, ale stejně to přijít může. Člověk si nevybere. Fanoušci ale bohužel vidí jen těch patnáct minut v kleci. Pak už nevidí to, co je za oponou. Občas je to smutné.
Jak velké následky by to mohlo mít, pokud byste do zápasu nastoupil?
Myslím si, že bych tam nikdy nedošel. Bylo to nereálné. Byla tam taková rizika, že bych do budoucna mohl být těžce invalidní. V podstatě vůbec nešlo o sport, ale mohlo by mi to hodně narušit můj osobní život takovým způsobem, že by to pro spoustu lidí bylo třeba na to si prostřelit hlavu. Za žádnou cenu bych to nedovolil. S týmem jsme se shodli, že by bylo i vůči soupeři nefér trénovat a říkat si, že třeba to za měsíc bude dobré, a pak zase, že je to špatné a do zápasu nemůžeme. Raději jsme to zrušili celé, ať mu dají jiného soupeře. Jediné, o co nám šlo, abych byl zdravý a soupeře neblokoval v jeho kariéře tím, že bych zkoušel, zda to půjde, či ne.
Je reálné, že se vrátíte do stavu před zraněním?
Věřím v to, dělám pro to maximum. Chci se vrátit a jsem přesvědčený o tom, že pokud tomu člověk věří a jde tomu naproti, tak se prostě vrátí. Tenhle sport dělám, protože mě neskutečně baví, ne že bych nutně potřeboval peníze a tak. Teď jsem v pozici, že bych mohl ze dne na den skončit. Vím, že bych se o sebe a rodinu postaral velice hezky, měli bychom se dobře. Ten sport mě ale baví a chtěl bych ho minimálně dalších 5 let dělat.
Dokážete si představit, že byste teď skončil?
Umím, kdyby mi řekli, že zdraví nefunguje a musím skončit. Jsem dost inteligentní na to, abych věděl, co je pro mě důležité. Rodina a zdraví. Sport by prostě musel jít stranou. Věřím, že tenhle scénář nenastane.
Jak vypadá komunikace s organizací UFC, když jste zraněn?
Člověk jim musí poslat všechny zdravotní dokumenty o tom, že je zraněný a co se stalo. Je úplně jedno, zda to je v češtině, nebo angličtině, oni mají své překladatele. V průběhu zranění člověk posílá nové zprávy, které má. Každému sportovci dorazí dokument, kde se zmiňuje, že je zraněný, a zde komunikace víceméně končí. Občas se zeptají, jak to vypadá, ale je to spíše o tom, že buď sám sportovec, nebo manažer napíše, že jsme připraveni nastoupit. Pak se domlouvá nějaký zápas.
Vaše smlouva s nimi je stále v platnosti, viďte?
Ano, s tím jedním zápasem ještě počítáme. Potom uvidíme, co bude dál.
Může se stát, že i po dobu zranění vám v UFC vypoví smlouvu?
No jasně, úplně v pohodě. Mám sérii proher a je ve smlouvě i to, že pokud se sportovci nedaří, tak s ním mohou kdykoli rozvázat kontrakt. Stejně tak, když je sportovec zraněný za neaktivitu. Pro mě by se tímhle svět rozhodně nezbořil.
V říjnu jste přitom měl svést existenční zápas s Japoncem Tajrou, který byl do té doby neporažen. Co jste říkal tomu, že vám UFC dalo do takhle důležitého zápasu takového soupeře?
Já jsem v tu dobu byl patnáctka žebříčku a udělali to tak, aby tam nasunuli jeho a v souboji mě sundal. Tahle pozice mi nevadí, tak to je. Já si soupeře nevybírám, půjdu s každým. Ať jsem byl short notice, nebo ne, prostě chci zápasit. A pokud mě chtěli zaříznout, tak to tak je. Je to byznys. Těch lidí, které takhle už zařízli, byly desítky a další desítky ještě budou. Je úplně jedno, zda je člověk šampion, nebo řadový zápasník. Pamatuji si, že to takhle bylo u Marka Hunta či Júniora dos Santose. Vlastně u každého, kdo se jim aspoň trošičku nehodil, tak ho zařízli. V téhle branži to takhle chodí.
Máte pocit, že se jim nehodíte?
Podle mě se jim pro japonský trh hodil spíše on a já jsem se jim hodil do té doby, dokud jsem měl sérii výher. Jakmile člověk nevyhrává, tak dokážou vydělat i na tomhle přístupu. Řeknou, že tomuhle se nedaří, tak mu hodíme někoho, komu se daří, a udělá si na něm jméno. To je situace, která se ale může otočit. Teď můžu vyhrát tři čtyři zápasy – a najednou se jim můžu strašně hodit a budou mi chtít dát i někoho takového. Takhle to chodí, beru to.
Kdy byste se ideálně chtěl vrátit?
Hrozně bych si chtěl dát zápas třeba v březnu či dubnu. Ale je otázka, zda je to vůbec reálné. Myslím si, že duben by mohl jít. Uvidíme, jak na tom budu a co nabídnou… Chybí mi to, nedokážu si představit, že bych nezápasil.
Už máte v hlavě, co by se vám líbilo po konci kariéry?
Mám přesně vymyšlené, co by to bylo. Přes dva roky s týmem pracuji na otevření vlastní akademie Davida Dvořáka. Nyní to vypadá velice nadějně, na začátku příštího roku by se mohla otevřít. Měl bych do konce života, co se týče profese, vyhráno. V dnešní době totiž není jednoduché otevřít si něco vlastního. Dál chci trénovat lidi, jezdit s nimi na zápasy. Furt mě baví být v tom. Do toho budu furt trénovat. Zároveň mám pejska, s kterým jezdit trénovat agility, takže bych se rozhodně nebránil podívat se s ním na mistrovství světa.
S vlastní akademií byste byl jedním z mála Čechů, komu se to povedlo. Viďte?
Když to tak vezmu, tak z fighterů asi ano. Ale záleží, jak se to bere. Třeba André Reinders vybudoval moc hezký gym, stejně tak Jan Stach s Petrem Mynářem či Pepa Král. Když ale vezmu lidi, co byli v UFC a nebo se dostali někam daleko, tak bych byl asi jediný. Nikdo nemá žádné své super prostory, nikdo si za tím nejde. Nevidím ale do všech. Nevím, jak to třeba má Jirka Procházka, Lucka Pudilová, nebo jestli Karlos Vémola něco vymýšlí. Zatím jsem o nikom takovém nic nečetl.
Přijde mi, že spousta lidí neví, co bude po kariéře dělat. Souhlasíte?
Je to tak. Člověk to i sám vidí. Může přijít jedno zranění a kariéra skončila. Každý by si měl malinko připravovat cestičku i do budoucna. Je sice hezké, že všichni myslí, co je teď, ale může to velice rychle utéct.
Co návrat na domácí scénu? Lákal by vás?
Šel bych kamkoli, kde by mi zaplatili za to, co bych v kleci předváděl. Zda by to byl Oktagon, RFA, nebo GCF, je mi to ve finále jedno. Záleží na promotérech a organizaci, která by takový zápas chtěla zaplatit. Ondra Novotný třeba tvrdil, že bych se u nich v Oktagonu měl daleko lépe než v UFC. Měl bych údajně víc peněz ze zápasů a sponzorů. Samozřejmě nevím, jak to na přišel, protože ani moje přítelkyně neví, kolik mi sponzoři dávají. Popravdě to nevím ani já. Nemám to na korunu spočítané. Pokud to ale on ví, tak určitě ví, kolik má zaplatit. Z jeho strany to asi reálné je, ale zatím bych to nechal být. Není to aktuální. Rozhodně bych si ale zápas na domácí scéně chtěl dát. Lákal by mě boxerský zápas na MBC Boxingu, stejně tak na našem projektu Fighters for Veterans, což je charitativní akce pro válečné veterány ve spolupráci s armádou ČR. V květnu si tam střihnu zápas.
UFC vám to umožní?
Budeme to teprve komunikovat. Všichni jejich zápasníci mohou chodit na grapplingové zápasy, ale i kdyby mi nedovolili vůbec nic, tak grappling mohu kdykoli. Budu se ale snažit, aby to bylo MMA, byť třeba ve velkých rukavicích a s chrániči na holeni. Jde tu o charitu a exhibici. Myslím, že by to mohli povolit a zároveň mi dát podporu. UFC totiž hodně propaguje věci kolem válečných veteránů.
Co říkáte na čerstvé spojení organizací PFL a Bellatoru? Mají reálnou možnost se dostat na stejnou úroveň jako UFC?
Všichni víme, kolik UFC zhruba platí, a pokud kluci budou dostávat více peněz a budou mít celkově lepší podmínky, tak se to stát může. Nemluvím teď čistě o Bellatoru a PFL, ale celkově i ostatních organizací. Pokud budou zápasníkům víc platit, tak bude víc a víc těch, kteří budou odcházet. Doufám, že se jim bude dařit a zválcují to, i kdyby to mělo být UFC.
A kdyby se vám ozvali s nabídkou?
Myslím, že nemají muší divizi, ale vím, že Bellator dělal superfighty. Vůbec by mi nevadilo být zápasník na volné voze, který by jezdil a dával by si superfighty. I tak jim to budu přát, protože každá konkurence je důležitá a je potřeba.
