Článek
Pudilová se ve svých třiceti letech řadí mezi nejlepší domácí bojovnice. Za sebou má čtyřiadvacet zápasů, hned jedenáct z nich přitom odbojovala ve slavné UFC. Pořádné jméno si navíc udělala i na domácí půdě, která by jejím případným návratem získala další zvučné jméno. Laso by však mohlo přiletět i ze zahraničí.
Jste z konce v UFC smutná?
Smutná jsem z toho posledního zápasu (prohra na body), ale z toho, že teď končím v UFC, tak to ne. S těmi výsledky, co mám, je to asi oukej, že mi neprodloužili smlouvu, ale nemyslím si, že by ty výsledky byly správné. S tím oukej nejsem.
V čem byla v posledním zápase chyba?
Nevím, zda to bylo váhou, ale už z těch dvou zápasů předtím jsem byla otrávená, že jsem se snažila si to užít. Z předchozích zápasů jsem byla natolik zklamaná, že jsem se nedokázala adekvátně naladit.
Momentálně jste tedy bez smlouvy, už víte, kam povedou vaše další kroky?
Něco už blízko je, ale vyskytlo se tu nějaké nedorozumění. Tak nějak vím, co bych chtěla a jak to bude, ale je tu spíše chyba na straně manažera. Když jsem opustila UFC, tak jsem mu napsala, co po něm chci, ale doteď nebyl schopen nic udělat. Jsem na to zvyklá, vždycky jsem ho musela do něčeho hnát. Je to schopný manažer, ale občas je to s ním těžké.
Lákal by vás návrat domů? Před odchodem do UFC jste působila v Oktagonu.
Teď mě láká spolehlivá a velká organizace, kde, když udělám dobrý zápas, tak to spravedlivě ohodnotí a nemusím tam chodit pod tlakem, že musím předvést nějaký nesmysl, aby mi to nakonec dali. Až se dám dohromady, tak si myslím, že se výkony budou zase zlepšovat. Hlavně chci mít jistotu v té organizaci, které chci věřit.
Ondřej Novotný, spoluzakladatel Oktagonu, říkal, že se s vámi má v nejbližší době sejít.
Jo, sejít se máme. (smích) Ale zatím nemám nic s nikým domluveného. Potřebuju organizaci, u níž vím, že bude rozhodovat správně a fér. Pro mě je důležité i to, že chci teď zápasit. Na poslední zápas jsem čekala devět měsíců a určitě bych si to chtěla ještě letos dát. Klidně dva zápasy, ale to už asi nedomluvím.
Co v případě, kdy byste vyhrála například tři čtyři zápasy a znovu se ozvala UFC?
Když budu chtít, tak věřím, že tahle nabídka přijde. Určitě bych ale nechtěla po čtyřech zápasech. Hlavně nechci jít do nějaké organizace, kde se ke mně budou chovat slušně a pomůžou se mi dostat se na nohy, a pak jim říct čau. Chci se k nim zachovat lépe. Myslím si, že na to mám, ale nevím, jaké budu mít časem ambice. Teď vím, co chci, ale nevím, jak to bude za tři či pět let.
Teď tedy máte jasno, kam byste chtěla odejít?
Ano, mám. Týden po zápase jsem byla taková nejistá, přebírala jsem si organizace a vůbec jsem neměla jasno. Když už ty emoce opadly, tak jsem si řekla, co by měla být další moje cesta.
Je vám stále teprve třicet let, máte toho ještě dost před sebou.
Těším se, že to teď všechno budu moct prodat a ukázat. Makám na sobě. Měla jsem rozhovor i s mentálním koučem, kterého potřebuji. Po posledním zápase jsem tak usoudila, bylo tam toho totiž dost špatně. Teď se posunu dopředu, srovnám si hlavu, a nastavím se na příští zápas. Chci do něj jít jako dřív. Jít si to užít a podat nejlepší výkon, a ne že se budu bát kopnout nebo chybovat. Takhle do zápasu jít nechci, to je špatně. Nedokážu pak ukázat tu dřinu. Já mám fakt nadřeno, ale teď v posledním zápase mě nepustila hlava. Neužila jsem si to, byl to absolutní tlak. Vůbec se divím, že jsem to v takovém rozpoložení dokázala nakonec takhle odjet. Byl oukej na to, jak jsem se cítila. Není to ale to, čeho jsem schopná.
Stále se ještě připravujete v Irsku?
Tam už netrénuji, oni tam jeli spíše styl BJJ, ale já potřebuju něco pořádného na MMA, co je mi vlastní. Chci si prosadit box i wrestling, i proto to musím překombinovat a změnit, aby vývoj šel nahoru. Jak si tohle všechno sedá a dává se dohromady, tak je náročné to spojit. Až se mi to ale povede, i s tou hlavou, tak věřím, že to bude všechno klapat.
