Místo plné arény proběhne velké české loučení v tichu a bublině

To první odložení mi tolik nevadilo, po letech jsem se po domluvě s tátou (bývalý vicemistr světa, nyní trenér – pozn. red.) mohl v klidu věnovat fyzické přípravě. Po druhém odkladu už jsem byl trochu skeptický, bylo tam pár těžších dnů, kdy šla morálka dolů, bál jsem se, že to nemusí vůbec dopadnout. Tak jsme rádi, že šampionát bude, i když je ohromná škoda, že bez diváků.

Představoval jsem si, jak bude plno, takhle to bude smutné… Já už byl párkrát nalomený, že skončím, naposledy v roce 2017. Ale pak jsem byl pátý na světě, tak jsem si to ještě rozmyslel, a když Praha získala mistrovství Evropy, byl to velký tahák a hlavní důvod, proč jsem ještě pokračoval.

Jsem přesvědčený, že to je moje poslední mistrovství Evropy. Hlavním důvodem je můj zdravotní stav, poslední půlrok byl už dost na hraně.

Určitě přijde. Už teď se nad tím zamýšlím, vracím ke kariéře. Když mi není dobře, vytáhnu z pomyslného šuplíku ty dobré vzpomínky. Asi to na mě dolehne, jsem přece jen citlivější typ, ale teď v přípravě by mi to nepomohlo, už tak nebylo starostí málo.

Prodělal jsem ji asi před měsícem a půl po návratu ze soustředění v Turecku. Byl jsem deset dnů v karanténě, ale ještě po dvou týdnech jsem byl pozitivní, tak to nebylo ideální. Pak jsem začínal s tréninkem podle doporučení lékařů hodně opatrně, ale pořád mě při vyšší intenzitě tréninku bolela hlava. Teď před dalším soustředěním v Turecku jsem absolvoval vyšetření v zátěži a testy krve a všechno bylo v pořádku, tak snad už je to dobré.

Teď jsme opět v turecké Antalyi, a když jsme sem letěli, asi o dva dny jsme se minuli s tím zákazem. Horší je, že poslední turnaj jsem měl v únoru, tak jsem na sebe upřímně zvědavý.

Bublinu jsem ještě nezažil, náročnější to může být na shazování váhy, když musíme být na hotelu, ale myslím, že když budu mít tak dvě kila navíc, nebude problém je za den a půl shodit. A na to ticho jsem zvědavý. Uslyšíte svůj krok, každý pohyb nohy po žíněnce a každé slovo trenéra, na to nejsme moc zvyklí.

Chci se vydat trenérskou cestou, záleží i na domluvě s českým svazem, co by připadalo v úvahu, ale tam vidím svoji budoucnost.