Článek
Když jste v týdnu dobíral antibiotika, napadlo by vás, že v Dauhá budete ve finále?
Je to něco úžasného. Do soboty jsme zvažovali start v těžké váze, abych se vyhnul dramatickému hubnutí, co jsem musel absolvovat. Ale dohodli jsme se, že shodím, a jsem za to šťastnej. Zvládl jsem turnaj, nepřivodil si žádné zranění, super.
Stříbrná medaile je důležitá i z pohledu olympijské kvalifikace pro Paříž.
Připsal jsem si spoustu bodů, i proto jsem chtěl tenhle start absolvovat. Je pravda, že po třetím zápase jsem myslel, že byl můj poslední, měl jsem černo před očima a celý jsem se klepal. Šest zápasů je pro mě šílených, zvlášť ve 33 letech. Když jsem byl nasazený, bývaly čtyři, maximálně pět. Byl to náročný den, ale povedlo se mi vybojovat tuhle krásnou medaili.
Když vám rozhodčí ve finále udělili třetí trest za pasivitu, byly ve vaší tváři rozpaky.
Snažil jsem se být v zápase aktivní a nastupovat, nechal jsem tam vše, co ve mně zbylo. Nebyl jsem z verdiktu úplně nadšený, chtěl jsem vyhrát, tak mě to mrzelo. Ale chápal jsem, že to ode mě byly špatné útoky. Jenže prosadit se přes tu sílu bylo ohromně těžké. Ve mně už moc sil nebylo.
I po vítězném semifinále to vypadalo, že vám soupeře bylo spíš bylo líto. Ázerbájdžánec Zelym Kocojev byl potrestán za opření hlavy o žíněnku při chvatu.
Byl jsem rád, že jsem se dostal do finále, ale radši bych se tam dostal tím, že ho normálně hodím a vyhraju. Bylo to poprvé, co někdo z Čechů vyhrál na tohle pravidlo, dřív jsme na něj prohrávali, že jsme se dotkli hlavou žíněnky. To pravidlo zavedli proto, že opírání o hlavu není dobré na krční páteř, ale tolik zranění nebylo a s tím pravidlem absolutně nesouhlasím a nelíbí se mi. Už ovlivnilo spoustu turnajů.
Máte energii na oslavu?
Tady se kvůli prohibici moc slavit nedá, ale dám si něco dobrého k jídlu a spojím to tu se čtyřdenní dovolenou.