Článek
Jak často sázíte stromy? Na zahrádce trávíte dost času…
Zasadil jsem jich hodně, akorát už nemáme místo, kam je sázet, čímž to pro mě skončilo. Tak jsem byl rád, že jsem mohl být mezi těmi 105 osobnostmi, které tu mohly strom zasadit.
Kryptomerie, která se v Japonsku sází u klášterů, by se vám na zahrádku hodila?
Já mám na zahrádce dost japonských stromů, i jsem se snažil ji dělat do japonského stylu, takže by se hodila. Asi poprosím, aby mi nějaké semínko dali. (úsměv)
Už jste tedy zasadil strom i zplodil syna, dům také máte… Co dál?
Zplodit ještě jednoho, ale to neříkejte manželce. (směje se) Pro mě je pořád motivace ve sportu a v rodinném životě chci hlavně být dobrým tátou a maximálně se dětem věnovat.
Hlavně v období karantény jste se vyřádil jako kutil. Jak vás jako vyučeného truhláře bavila práce na zahrádce včetně stavby přístřešku s houpačkou pro děti?
Byl jsem rád, že jsem se k tomu mohl vrátit, ještě včera jsem dodělal švagrové plot, pořád v tom pokračuju. Ale doufám, že už na to nebude čas, chci se vrátit k judu, které mi jde pořád trochu líp, tak už se těším na závody i na soustředění.
K čemu jste karanténu využil po sportovní stránce?
Snažil jsem se trochu zesílit. Měl jsem domů navezené věci z posilovny, teď už jen, aby to bylo znát na žíněnce a přibývaly medaile.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Takže jste nabral kilogramy?
Kila šla právě trochu dolů, asi na sto dvanáct. Ale to je, myslím, pro mě optimální.
Jaký pro vás byl návrat na žíněnku v momentě, kdy se povolil kontaktní trénink?
To bylo super, moc jsem si užil, když jsem došel na žíněnku a mohl se zase začít prát. Byl jsem plný síly a chuti se poprat, pořád mě ten trénink baví. Teď jsme byli týden na soustředění na kolech, kam se jezdí každoročně, ale já býval v zahraničí, tak jsem dlouho nejezdil. Tak jsem byl rád, že jsem se po letech na kolo dostal, protože to býval můj obrovský koníček, který jsem kvůli jiným věcem upozadil.
Máte v Česku dost sparingpartnerů, s nimiž můžete trénovat na úrovni?
Je tu docela dost kluků. Není to úplně na přípravu na olympiádu, ale k udržování to stačí. Máme tu asi deset kluků, kteří se dokážou se mnou prát, a když se já peru bez pauzy, tak jsou síly i docela vyrovnané. Ale samozřejmě už se těším, až vyrazíme na soustředění i do ciziny a budu se moct chystat na mistrovství Evropy.
To se má konat v Praze, po dvou odkladech je v plánu listopadový termín. Věříte, že to klapne?
Doufám… Je to pro mě jediná motivace v tomhle roce. Věřím, že mistrovství Evropy proběhne a nepřijde už žádná druhá vlna. Hrozně jsem si přál mít v Česku takovou akci a hodně by mě mrzelo, kdyby neproběhla.