Článek
S lyžemi si viditelně rozumíte, ale letos jste v prvním kole spadl.
Bohužel jsem se v prvním kole nemohl vejít do skoro žádné branky. A jak mi to uklouzlo, tak jsem minul, letošní závody pro mě byly trochu fiasko. (úsměv)
V Harrachově vás judistů závodilo hned několik, za svým trenérem Petrem Lacinou jste výrazně zaostal. Probíhaly i nějaké sázky?
To ne, u nás je důležité, abychom se nezranili. Tohle je každý rok skvělá akce, tak jsme se chtěli zúčastnit, ale musíme být opatrní, když nás čekají další závody. Samozřejmě by bylo hezké, kdybychom trenéry jednou porazili, ale zatím je vidět, že na lyžích tráví víc času než my závodníci. Dostali jsme od nich naloženo, snad se to v budoucnu změní.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Rýpne si kouč?
To víte, že nějaké šťouchnutí na tréninku proběhne. Ale je to spíš sranda a zpestření, abychom vypadli z toho stereotypu na žíněnce.
Jak to vypadá s vaším návratem do turnajů? Už jste ho plánoval dříve…
Měl jsem startovat teď o víkendu v Antalyi na Grand Slamu, ale musel jsem to trochu oddálit, protože jsem se lehce zranil na kempu v Paříži, kde na mě spadnul Riner, pohnul mi ramenem, krkem a lopatkou. Od té doby se dávám do kupy. Trénuju, ale ještě to na závody není. Mohl bych startovat na mistrovství Evropy v Sofii (na přelomu dubna a května), ale také to ještě není jisté. Pro mě bude důležitá olympijská kvalifikace, která začne koncem června, kdy začnu objíždět víc turnajů a sbírat body do žebříčku.
Asi vám nevadí, že mistrovství světa je letos netradičně pozdě.
Až v říjnu, času je dost. Spolu s těmi turnaji, na nichž budu moct získávat body do olympijské kvalifikace, to pro mě bude vrchol sezony.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Mistrovství Evropy byste tedy oželel?
Spíš s ním nepočítáme. Uvidíme, co se mnou udělá teď tréninkový kemp v Antalyi, jak mě to zranění bude bolet a omezovat, ještě pořád není zcela dobré a musím být stoprocentně zdravý. Ale vyloučený start není, turnaje mi chybí, už bych rád někde startoval.
Jak ke zranění s deset let neporaženým suverénem Rinerem došlo? Byl tréninkový souboj hodně vyhecovaný?
To ne, prostě smůla. Spadli jsme, já na bok, on na mě. Taky váží přes sto padesát kilo. Něco se mi tam hnulo, snad nic vážného. My spolu šli souboje už hodněkrát, od olympiády jsme se neviděli, tak jsme spolu za trénink dva tři zápasy chodili. Snažím se zkoušet různé věci a občas se spadne a nějaké zranění přijde.
Jak jako judisté vnímáte válečnou situaci na Ukrajině? Na sociálních sítích jste zmiňoval, že i někteří vaši kamarádi brání svoji zemi…
Aktivní sportovci jsou většinou v jiných zemích, ale třeba Giorgi Zantaraia, s nímž jsem se pral za USK v lize, posílal fotky, že jde taky bojovat. Je to hrozné, když se nad tím zamyslíte, ani si nedovedete představit být v jejich kůži. Jako judisté se snažíme pomáhat, máme tu ubytovaných několik rodin o judistů a snažíme se jim být k dispozici, když něco potřebují, aby tady měli zázemí.
