Článek
„Zraněných bylo bohužel víc. Jel jsem tvrději a v Londýně byl klučina, který kopal lowkick, věděl jsem o tom, tak jsem si vychytal druhou nohu, na který stál. Pravděpodobně jsem mu utrhl kotník, což ale nebyl úmysl," odhalil Dvořák vzpomínku na London Shootfighters, kde trénuje také Karlos Vémola.
Na přípravu měl Dvořák pět týdnů, během této doby podstoupil sparingy na více místech v Česku. I tady se nevyhnul zranění.
„Ondrovi Skalníkovi jsem omylem zlomil ruku. Byli jsme v klinči, chtěl jsem dát koleno do břicha, ale trefil jsem ruku, kterou měl před sebou. Těch lidí bylo víc, ale nemám z toho radost," omlouval se bojovník, který jako první Čech zvládl vítězně premiéru v UFC.
Každý zápasník je jiný, každý potřebuje svoje, aby se připravil a cítil naladěný na zápas v kleci. Dvořák, i když muší váha, potřebuje tvrdost.
„Tvrdý sparingy, za mě rozhodně, já potřebuju tvrdý sparingy, pak do toho mlátit na lapách. Tvrdost nejde natrénovat, tím si musíte projít. Spíš chci ale mlátit cizince než naše domácí kluky. Teď se těším, že se vše zklidní," přiznal Dvořák, který dostal od UFC třicetidenní pauzu bez kontaktního tréninku.
Vzhledem k volnějšímu režimu může v klidu přemýšlet o svém největším sportovním úspěchu. Jak vůbec vzpomíná na Brazilce Bruno Silvu? "Na staredown přišel s velkými brýlemi, na nich měl ostny. Nemohl jsem mu koukat do očí, tak jsem si říkal, to je nudný staredown. Před zápasem na něm nebylo vidět, že mě jde zabít. Tým mi říkal, takový ten Brazilec, co si jde zatancovat. Třeba Damaev, kterého jsem měl v Pardubicích, ten mi na férovku řekl, že mě jde zabít. Po zápase se Silvou jsme ale dali fotku, byl v pohodě," dodal Dvořák, který už myslí na další zápas.
„Nevím, jak teď bude UFC fungovat. Řešili jsme to s Patrikem (trenér Kincl), že bychom chtěli zápasit v červenci v Las Vegas. Tohle je plán."
