Článek
Jiří Procházka, Martin Karaivanov a Jaroslav Hovězák, osvědčená trojka, která společně létá po zápasech. Bylo tomu roky v japonském Rizinu, je to teď i v UFC. „Máme super vztah. Kamarádský i profesionální. Víme, kdy si udělat srandu, víme, kdy být vážní. Trávíme spolu hodně času, jsme na stejné vlně. Vidím, že on chce trénovat, on má vůli, tím pádem i já mu dávám svůj čas naplno," říká zkušený trenér.
Procházka odešel z Rizinu s mistrovským pásem v polotěžké váze, s ním přišel do UFC. Premiéru zvládl a nyní mu patří 5. místo. Je tedy v absolutní špičce.
„Každý se má pořád co učit, čím více toho víme, tím více zjišťujeme, jak toho je málo. Na tohle Jiří přišel a pracuje na sobě," cení si tohoto přístupu Hovězák, který bere tým jako jeden organismus, který si navzájem pomáhá, doplňují se.
„Teď se bavíme spolu, ale Jiří má kompletní vztah i Martinem. Před ním smekám, stará se o všechno možný, úplně stejně jako já má super vztah s Jiřím. K tomu on řeší manažerský věci, Jetsaam gym. Já mám výhodu, že nemám za sebou odpovědnost za x zápasníků. Díky Martinovi jsem osvobozen od komunikace s manažery, proto se můžu naplno věnovat Jiřímu. Nejsem výš, níž, jsme na stejné úrovni," cení si trenér vyváženého stavu, kde mají všichni jeden cíl, posunout Procházku výše, aby se z něj stal ryzí profesionál.
„Myslím to dobře, ale ještě není profík. Ještě má spoustu mezer, aby se stal pravým bojovníkem, aby nedělal zbytečné chyby. Jon Jones dělá věci cíleně, je to profík, některé zápasy se líbí, jiné ne, ale dělá věci striktně. Jde si za svým, nezmatkuje, nedělá chyby, kterých by mohl do budoucna litovat. Každý dozrává odlišně a Jiří se k tomu strašně blíží. Některé jeho zápasy vyšly, jak jsme si řekli. První kolo v UFC bylo ošemetný, druhý kolo bylo striktně profesionální. Už se blížíme," žene stále Procházku dopředu trenér.
| Jiří Procházka a pohled na profesionála |
|---|
| „Uvědomuji si to, jde o občasné blikance, které mám v zápasech a v některých chvílích. On hodnotí nejenom zápasy, on hodnotí všechno. My se vídáme stále. Jednou přijedu pozdě, přitom jezdím furt včas, a už to mám na stole. Dobrovolně si držím u sebe tento bič. Jsem rád, že mám u sebe lidi, kteří jsou okolo mě, protože morálka musí fungovat a líbí se mi, že jak jsem neměl v životě úplně mužský vzor, tak vidím trenéry, jak to kolem mě drží. Za to jsem rád. Na profesionála musím makat. Když něco chci, tak to vezmu se vší vážností, jen mám blikance. Dokážu brát věci smrtelně vážně, tak mám i druhý protipól, kdy dokážu mít vše totálně na párku a být absolutně ledabylý, v tomhle nacházím střet.“ |
Tihle dva se nevidí jen v gymu na trénincích. „Vidíme se pořád, když se nevidíme, je nám smutno. Jdeme na oběd, voláme si, napíšeme si. Vrána k vráně sedá, rovný, rovného si hledá, děláme stejné fórky. Jiří je výjimečný člověk, což dokáže předvést i v zápase. Boj bere vážně, chápu, že takto to má spoustu zápasníků, ale on má cíl, za kterým jde. Spousta lidí je úspěšných, mají rádi auta, tamto a tamto. Jiří má taky rád své věci, ale u něho nejde o prioritu, on vidí cestu, to je důležitý. K tomu je ohleduplný, tolerantní a skromný," popisuje Hovězák Procházku, kterému je sedmadvacet let.
Po podepsání kontraktu v UFC se český zápasník netajil svým cílem, vidí titul, mistrovský pás. Vědí to i lidé kolem něj. Procházka šel postupně, až po třiceti zápasech v MMA vkročil do UFC.
„Tohle je mezník, další krok, co bude potom, nevíme, jdeme krok po kroku. Titul je cíl, za kterým jdeme. Jestli uděláme titul a budeme první, kteří sjednotí organizace, jako to je v boxu, nevím. Sport se dělá kvůli lidem, pokud to budou chtít, dotlačí to. Lidi chtějí vědět, kdo je nejlepší bojovník," dodává Hovězák.
