Článek
Čtyřiatřicet let, v tolika letech se dočkal vlastního filmu první československý zápasník MMA. Kluk, který začínal na malém městě a propracoval se až k titulu v Bellatoru, jedné z nejprestižnější MMA organizaci na světě. Ve středu se v Praze dočkal výjimečného okamžiku, po kterém mu tleskal také Jaromír Jágr, jeden z nejlepších hokejistů historie.
„Respektuji ho jako člověka i jako fightera. Asi před osmi lety, když jsem trénoval v Las Vegas, tak jsem se šel podívat na UFC. Ještě, než byl tento sport u nás populární, tak se mi líbil. Musím říct, že na první akci, kterou jsem viděl, jsem měl zážitek, který jsem nikde jinde nezažil, byl to druh adrenalinu. Od té doby jsem si MMA zamiloval. Sleduji tento sport víc a víc a uznávám ho. Je to těžký sport a líbí se mi respekt jeden k druhému, pokud to není divadlo před zápasy," rozpovídal se Jágr.
Neposedný kluk, který propadl bojovným sportům a dostal se až na vrchol. Takový je ve zkratce dokument o slovenském pokojném a pokorném bojovníkovi.
Světový titul, vyhrané zápasy, splněný sen, kamarádi, život zalitý sluncem. Jenže poté čtyřikrát prásk, čtyři porážky a místo nebe pochybnosti, méně známých, méně úsměvů. K tomu v dáli čekal „Zápas století". Tohle byla ale pro Végha ta pravá vzpruha, živá voda, která ho opět vystřelila na sportovní Olymp, kde zazářil a dodnes sbírá uznání. Nic nedostal ale zadarmo. Před posledním fightem znal čtyři měsíce jen trénink, dřinu, odříkání, bolest, vše muselo stranou. Tohle byla daň za pronikavý úspěch na československé scéně. Obě strany mince poznala i jeho žena.
„Je pro mě obrovská čest mít film, který napsal můj život, je to neuvěřitelné. Každý bojovník má nějaký sen. Maximum je mít film. Moje sny se splnily, jsem šťastný a nadšený. Nečekal jsem, že tolik lidí je zvědavo na můj film, je to téměř více než jsem vyhrál zápas století," byl v Praze nadšený Végh. Šťastný i trochu pyšný.
Fanoušci vidí patnáct minut v kleci, pár záblesků na sociálních sítích, nevidí za oponu, kde se o všem rozhoduje. Emoce, nezdary, starosti, obyčejný život bez reflektorů a kamer. Attila Végh se rozhodl odkrýt sportovní i životní komnaty, kterými za čtvrt století procházel. Nemusel se nutit hrát, přesto nenudil.
Usměvavý, upovídaný, smutný, milující. Ten, který musel skousnout neúspěch, i ten, který si sáhl na pozlátko popularity, když se z něj stala opěvující celebrita. Přesto zůstal skromným a nezapomněl, odkud vzešel, co mu dala rodina, kamarádi.
Dokument Attila je „americkým" snem, který se může stát kdekoliv. Tento se udál na Slovensku. Každý se může přiblížit svému snu, nikdy ale nebude zadarmo. A Attila Végh to ví, stejně tak jako jeho fanoušci. Proto ho milují a uznávají. I proto má film právě on.
Jedno ale nyní neví asi nikdo. Na tuto otázku film odpověď nedal. Dojde na odvetu s Vémolou? „Karlos má určitě nárok. Ten zápas byl brutálně vyhajpovaný díky Oktagonu a jemu. Kdyby Karlos neměl rok taková ústa, takové hlášky, nerýpal do mě, nebyl by zápas tak zajímavý. On teď musí vyhrát pár zápasů a zasloužit si odvetu. Až budu cítit, že si zápas zaslouží, bude na mně, jestli ho vezmu, nebo ne," dodal Végh, toho času filmová hvězda a milující otec před pár týdny narozeného syna.