Dvoumetrový obr Hakim zpět na značkách. Návrat? Nikdy neříkej nikdy

Turnaj IAF 11 tak trochu naváže právě na povedené galavečery v Kladenské sportovní hale, která v minulosti patřila právě Nocím Válečníků, na nichž se podílel již zmíněný Majer. Dnes již 48letý bijec, který s kariérou nečekaně sekl ve věku 33let a v ringu se stavěl největším světovým titánům, nabídku o spolupořádání mile rád přijal. Sám moc dobře ví, že turnaje bojových sportů na Kladně chybí.

To určitě ne, ba naopak. Tenkrát jsem to plus minus dělal sám, samozřejmě jsem si najímal nějaké firmy, ale měl jsem to celé pod kontrolou a tvořil jsem to. Teď to víc tvoří organizace IAF, která má svoji produkci, a já jim s tím jenom pomáhám. Děláme to společně, ale jsem ve vedlejší funkci, protože mám po Kladně známosti, kontakty a znám tu firmy, které nám s tím pomohou a vyjdou vstříc. Pro mě samotného je to mnohem méně práce a každopádně jsem rád, že se galavečery bojových sportů na Kladno vracejí. Dá se říct, že to tady je po hokeji druhá nejnavštěvovanější sportovní akce.

Volal mi Petr „Píno“ Ondruš (promotér), že by chtěl dělat turnaj u nás na Kladně, a jelikož to dělá různě po republice a měl tu mít hlavní zápas David Zoula, tak mě oslovil, zda bychom nespojily síly. Líbilo se mi to i proto, že bych to už sám nedokázal dělat. Když se dva lidi spojí, tak je to vždycky lepší. Každý sežene nějaké prostředky a výsledkem může být velká show. Za mě je to super nápad, neváhal jsem ani chvíli.

Je to tak. Původně měli být čtyři, nakonec jsou dva. Mám pocit, že jsem na fightery životní smolař, asi dělám něco špatně, ale nevím co. I když možná tuším… Matyáš Trejbal má nějaké zdravotní potíže, nemůže kvůli tomu do zápasu. Pak je tu Láďa Gunár, který shodou okolností od Matyáše na tréninku dostal ránu do nosu a něco s ním má. Nechce nastoupit, protože není stoprocentně v pořádku.

To určitě ne, při sparinzích se takové věci stávají a člověk to nedokáže ukočírovat. Celkově ty sparingy musí být někdy tvrdé a je to jeden z důvodů, proč těm klukům odchází fyzička. Spárují lehce, protože jsou třeba kámoši. Ale v zápase to tak není. Válka začíná od začátku, granáty tam létají furt. A jakmile tělo není zvyklé to bombit hned od začátku, tak hodně rychle odchází fyzicky. Je dobré některé tréninky dělat tak, že se hned do sebe pustí, aby si na to zvykli.

Určitě jo, to každopádně. Neustále říkám, že tajemství úspěchu je pravidelnost a dělat to nejlépe, jak jen člověk umí. Je to sice velké klišé, protože se každý snaží, ale zároveň je to velká pravda. Svěřenec to ve finále může dělat, jak nejlépe umí, ale někdo mu musí říct, co a jak má dělat. Myslím si, že tréninky u nás máme našláplé a celkově kluci, kteří zápasí na různých ligách, mají dobré výsledky. Jak jsem říkal, že jsem smolař, tak tihle kluci u toho moc dlouho nevydrží. Něco tam je špatně a nevím co přesně. Co jsem se bavil s ostatními, tak je to všude podobné. Furt se plácáme v lize a dál jsme se zatím nedostali. Jsou tam zranění nebo osobní důvody, co ty lidi v kariéře zbrzdí či úplně zastaví.

Protože je to blbost (smích). Říkal jsem si, že bych si dal nějaký zápas, ale nikdy jsem nepřemýšlel o nějakém velkém návratu. Je to i kvůli tomu, že mám své fitko, gym, starám se o lidi a mám dvě děti. Jsem celkem dost zaneprázdněný člověk. Když mám třeba nával, tak udělám klidně deset tréninků denně. Pravidelně je to třeba šest denně. Chodí mi sem hodně lidí, jsou spokojení, jak je trénuji. A kdybych se měl připravovat na zápas, tak bych tohle všechno musel přerušit, ale nevím, zda je to dobrá cesta. Je jasné, že se mi po tom někdy stýská, ale moje tělo je v takovém stavu, že to na nějakou super přípravu už není.

To každopádně, neříkám, že ne. Kdybych si měl jít někdy někam bouchnout, tak bych si chtěl dát aspoň tříměsíční přípravu a nemusel se o nic moc starat. A konkrétní představa peněz? To vůbec nevím. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Na Instagramu mám 1200 sledujících a myslím si, že to nikoho nezajímá.

Vůbec, já si z toho vždycky dělám srandu. Jde o to, že je stejně starej jako já, nicméně já jsem v ringu nebyl patnáct let, naopak on stále zápasí. Jsme kámoši, oba Kladeňáci. Dokážu si ale představit, že se potkám s Alexandrem a řeknu mu: Hele kámo, pojď, vyděláme prachy. Co si ale nedokážu představit, že bych se svým výkonem měl někde trápit lidi na sportovních galavečerech. Je tu ale organizace Clash of the Stars, což je bizár, kde by to nikoho trápit nemuselo. Moje děti na to ale mají obrácený názor a za sebe si myslím, že dětem je dobré naslouchat a přemýšlet nad tím, co říkají.

Že je to takový bizár, kde si akorát tak udělám ostudu (smích).

Nikdy jsem to nedělal, nedokážu říct. Já vlastně ani nechci nikomu nadávat, asi bych to neuměl. Dělám i v ostraze, kde pokaždé, když se bavím s nějakým klientem, pro nějž jsem pracoval, tak jsem dopředu říkal, že dělám jen ochranné věci, ale nikdy nic útočného. Rozhodně nikam nepůjdu někomu vyhrožovat či mlátit. To je přes čáru. Tohle je to samé. Nejsem ten typ, že bych někam chodil a po někom bych řval.

Ten zápas jsem viděl a rovnou jsem říkal, že to není jednoduché. Když má člověk proti sobě dva kluky, které by na tréninku smázl, tak je něco jiného, když jdou oba najednou proti tobě. Není to sranda. Člověk si nikdy neodpočine, ubývá fyzička. Myslím si, že ani on sám nečekal, jak moc je to náročné. Jediná šance je, že prvního soupeře člověk okamžitě sestřelí. Je to jako na ulici, kde, pokud ty lidi nepopadají, tak tě domlátí. Létá to všude. Znám to z diskotéky, kde jsem dělal vyhazovače.

Moje máma mi říkala: Nikdy neříkej nikdy. V životě se těmito příslovími řídím, je na nich kousek pravdy. Já ale s ničím nepočítám, spíš s nějakým větším odpočinkem. I tohle může být cesta.