Článek
Ve své kariéře nastoupil do několika desítek zápasů v K-1. Postupem času přešel i do stále populárnějšího MMA, ve kterém například nakoukl i do polské KSW, kde se utkal i s legendárním Mamedem Chalidovem. Na česko-slovenské scéně si mnozí určitě pamatují ostře sledované zápasy s Karlosem Vémolou či Patrikem Kinclem. Petr Ondruš se přesto v závěru kariéry vrací ke kickboxu, ve kterém se bude chtít rozloučit ve vítězném stylu.
Zápasit budete 29. prosince. Kdy předtím jste se rozhodl o konci kariéry?
Rozhodl jsem se už loni. To byl ale covidní režim, bylo to přísnější, takže k tomu nedošlo. Teď přišel Matouš Rajmont (promotér galavečeru v Lucerně - pozn. red.) s tím, jestli bych se nechtěl řádně rozloučit. Řekl jsem, že jo, proč ne. Já už jsem to tak nějak vzdal, že žádné rozloučení nebude. Tohle mi ale přišlo dobrý a kývl jsem na to.
Ani výhra by vaše rozhodnutí nezměnila?
To asi ne. Spíš možná prohra (smích).
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jak na to reaguje vaše rodina a přátelé?
Ty názory jsou hodně rozdílné. Rodina je ráda, že je to poslední zápas. Kamarádi zase říkají, že nejsem tak starej, abych to ukončil. Spíš jde asi o to, že si musím nastavit nějaké priority. Abych nedopadl jak někteří zápasníci, kteří i v 45 nebo 55 zápasí jen kvůli tomu, že nemají co jiného dělat.
Když se zpětně podíváte za svojí kariérou, kde vidíte její zásadní momenty?
Těch momentů tam bylo několik. Důležité je si říct, že jsem začal poměrně pozdě. Vzhledem k tomu, že jsem závodně plaval. Potom jsem zhruba v šestnácti začal boxovat. Mezi zlomové okamžiky řadím první mistrovství světa v roce 2004, které jsem vyhrál. Pak už to šlo nějak samo. Začal jsem do toho dělat i MMA. V roce 2015 jsem vyhrál první profesionální pás mistra světa MMA. V kickboxu jsem měl dohromady 77 zápasů a prohrál jsem pouze dvakrát. Do toho byl super zápas s Jirkou Žákem, který byl můj celoživotní guru. Vždycky jsem se chodil dívat na jeho zápasy a pak přišla nabídka s ním zápasit. Byl to můj sen. Tam jsem ale prohrál a dostal jsem první TKO v životě. Hodně mě to ale naučilo. Pak přišlo už jen pár zápasů tady v Česku.
Petr Ondruš a Patrik Kincl. Zápas, který skončil v prvním koleVideo: O2 TV
V roce 2008 jste nakoukl i do polské organizace KSW.
To bylo úplně neuvěřitelné. Stal jsem se hrdinou v Polsku, kde jsem i v roce 2009 bojoval s Mamedem Chalidovem, který teď zápasil s Robertem Soldićem. V našem zápase mi v prvním kole zlomil ruku a ještě jsem s tím dokázal zápasit. Tam jsem si udělal spoustu fanoušků a bylo skvělé se tam vracet. I přesto, že to byli Poláci, tak fandili mně. V tu dobu jsem si říkal, že MMA je vážně fenomén a škoda, že to není v Česku. A za pět let to bylo i u nás.
V MMA jste se například utkal s Karlosem Vémolou či Patrikem Kinclem.
Zápas s Karlosem jsme se snažili hodně hypovat. A to se dařilo. V této souvislosti si pamatuji na okamžik, kdy jsme s rodinou cestovali metrem, a lidé mě zastavovali a vyjadřovali podporu. Navíc to bylo poprvé, co v Česku bylo na MMA více než 10 000 fanoušků. Pak to postupně gradovalo. Přišel zápas s Patrikem Kinclem, kde byla vyprodaná O2 Arena. To byl asi největší zážitek v tom směru, když jsem nastupoval, tak většina lidí reagovala divně. Normálně pískali. Doteď nevím, jestli to bylo kvůli tomu, že jsme tam natáčeli nějaké videa, kde jsem Patrika označil Youtuberem a že ho zbiju. Asi jsem se stal terčem nějakého takového výsměchu. Nijak mě to nerozhodilo. Furt říkám, že Patrik Kincl je jeden z nejlepších zápasníků na česko-slovenské scéně.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
A je nějaký moment, kterého litujete?
(Hluboce se zamyslí). Nic moc mě nenapadá, ale asi jeden moment bych přeci jenom našel. Bylo to v době, kdy jsem zápasil s Karlosem Vémolou. Během prvních pár vteřin, kdy jsem ho několikrát trefil, jsem si řekl, že je úplně mimo a zda to budu ještě chvíli držet, nebo se ho snažit ukončit. Později jsem si říkal, že zvítězilo moje ego. Všichni totiž říkali, že mu ani nevstanu ze země. Mně se to povedlo a v tu chvíli mně to vlastně asi stačilo. Já jsem si v hlavě říkal, že už jsem vlastně vyhrál. Začal jsem tam dávat kolena, který jsem věděl, že na tu krátkou vzdálenost dávat nemůžu. Pak mě hodil na zem, kde mě utáhl. Pro mě jsem byl v tu chvíli vítěz. Beru to tak, že moje ego prohrálo celý zápas. Nicméně můžu říct, že bych mu výhrou zkazil celou jeho kariéru (smích).
Jak momentálně probíhá vaše příprava?
Příprava probíhá dobře. Trénuji každý den, někdy dvakrát denně. Nepřipravuji se nějak brutálně, že bych objížděl kempy, jako vždycky. Za prvé to ani moc není možné a za druhé je mi jednačtyřicet a musím myslet i na to, že musím více odpočívat. Naučil jsem se i to, že míň je někdy víc.
Zápasit budete na konci roku, pár dní po svátcích. Ovlivňuje vás to nějak?
Omezuje to asi každého. Naštěstí nemusím tolik hubnout, jelikož jdeme 95-ku. Těch pár kilo shodím hned. Není to jako, když jsem šel 27. prosince s Patrikem Kinclem 84-ku a musel jsem hubnout šestnáct kilogramů. To je přes Vánoce mrzuté.
Vaším posledním kariérním soupeřem bude Marian Tůma. Na co si budete muset dát pozor?
Znám ho jako dobrýho kluka, je to sympaťák. Vím, že dobře boxuje a kope zadní low-kick. Myslím si, že jsem zažil spoustu soupeřů, ať už lepších nebo horších, ale v podstatě je mi to jedno. Jsem hrozně rád i za to, že Marián ten zápas vzal. Ne každému by se chtělo proti mně nastoupit. Snad předvedeme hezkej zápas, pak si můžeme dát třeba nějaké vánoční pivo.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
A co nějaké předsevzetí do následujícího roku?
Rád bych se trochu koncentroval na sebe a rodinu. Dál bych se chtěl věnovat firmě, čímž myslím organizaci I Am Fighter. Snažíme se starat o amatérské zápasníky, kteří zatím nemají to, co profíci. Teď, když vidíme, že jsou ti kluci šikovní, tak se snažíme jim pomáhat v rozvoji. Je to takové moje přání předávat jim zkušenosti.
