Článek
Jak často se proměníte do trenérské role?
Moc často ne, většinu času se snažím trávit vlastním tréninkem v USA, ostatní něco učím, jen když jsem v Česku, a to spíš tak nárazově.
Proč jste se do toho vůbec pustil jako aktivní zápasník?
Když jsem začal trénovat v zahraničí, tak jsem se naučil spoustu nových technik a vychytávek. Přišlo by mi škoda to nešířit dál a nezkvalitňovat znalosti na domácí scéně. Zároveň se snažím něco vrátit trenérovi Danu Bartákovi, který mě zápasnicky vychoval. To je asi hlavní motivace. Rozhodně to nedělám pro peníze, jak si někteří myslí, za tréninky si ani nic neberu.
Co se snažíte lidem nejvíce předat?
Jak jsem řekl, především novinky ze zahraničí. Zároveň se vždycky snažím představit nějaký komplexní koncept, se kterým můžou pracovat. Není to tak, že bych ukázal jednu páku z téhle pozice a pak zas něco úplně jiného. Techniky na sebe musí navazovat a dávat smysl.
O co mají „studenti" MMA největší zájem?
Lidi se vždycky nejradši učí finiše. To je ovšem jen malá část skládanky a mnohem víc času je potřeba věnovat pozicím, obraně a podobně.
Vidíte větší motivaci u lidí, když je trénuje člověk, který byl v UFC?
Myslím, že většina zápasníků si cení toho, když jim můžu předat svoje znalosti. Nevím, jestli v tom hraje roli UFC, já doufám, že prostě vidí, že ty techniky jsou kvalitní a dobře použitelný. Nechtěl bych, aby mě někdo slepě poslouchal jen proto, že jsem byl v UFC.
Máte svůj trenérský vzor?
Ani ne. S některými trenéry se mi pracuje líp než s jinými, ale o nějakém vzoru bych asi nemluvil.
A co váš styl, na čem si zakládáte?
Nevím, jestli můžu říct, že mám nějaký trenérský styl. Jak jsem řekl, nedělám trenéra nijak často, takže jsem si ani nevytvořil žádný osobitý styl.
Odkud čerpáte informace?
Z minulosti a z tréninků na Floridě.
Studujete novinky?
Nejvíc samozřejmě z tréninků v USA, ať už ze současných na Floridě nebo z dřívějších v Kalifornii. Občas studuju nové techniky i sledováním zápasů. Vidím něco, co mě zaujme, tak to pak proberu s trenéry a přidám to do svého repertoáru. Většinou ale jde spíš o drobnosti, třeba různé varianty úchopů a podobně. Rozhodně se nedá sledováním zápasů vypozorovat nějaký obsáhlejší koncept.
V čem jsou Češi dobří, v čem špatní?
Mám na tohle téma rozepsaný blog, brzo si ho budete moct přečíst. Ve zkratce bych řekl, že Češi jsou líní cestovat za tréninkem. V USA je běžné, že i amatéři se stěhují tisíce kilometrů za lepšími tréninkovými podmínkami. To u nás nikdo nedělá. Naši zápasníci občas odjedou na soustředění do ciziny, ale to je málo. Po technické stránce máme myslím největší rezervy v tzv. scramble pozicích. To jsou pozice, kdy není přesně jasné, kdo má výhodu a získá ji ten, kdo jako první správně zareaguje.
Umíte si představit, že po skončení kariéry budete trenérem?
Představit si to umím, ale nevím, jestli je to něco, co by mě lákalo. V tělocvičně jsem už i tak strávil dost velkou část svého života, tak možná budu chtít zas něco nového.