Článek
Trénujete, ale máte už delší pauzu. Vidíte stále smysl v MMA, v zápaseni?
Samozřejmě mi to chybí, ale ne třeba ani ty zápasy, ale to být s kluky na žíněnce. Teď chodím trénovat docela sám. Lhal bych, kdybych řekl, že mi to nechybí. Když si ale představím tu dřinu, která za tím zápasem spočívá, tak nevím, jestli se mi do toho chce. Je mi sedmadvacet, třeba to přijde. Kdykoliv se můžu vrátit.
Co vám říká manželka?
Ona chce, abych byl šťastný, asi by chtěla, abych zápasil, ví, že mě to naplňuje, že mám rád věci okolo. Teď je to pro mě náročnější, než když jsem byl mladší. Kdybych měl vidinu, že se mohu dostat někam dál, asi bych byl víc motivovaný. Teď mám po třech porážkách a vím, že návrat by znamenal vyhrát další tři zápasy, a to je něco, k čemu se musím odhodlat.
Tři porážky v řadě se nekoušou ideálně, že?
Je to sport, ale jde to ruku v ruce se životem. Každý den si na zápasení vzpomenu, je to něco, čemu jsem dal přes deset let svého života zatím a měl jsem vidinu, že dokážu víc, než jsem zatím dokázal. Doufám, že se k tomu přiblížím. Zatím jsem ve sportu moc nedokázal, na to, kolik jsem s tím strávil času.
S kým probíráte možný návrat?
Asi s manželkou. Ona je můj největší rádce.
Co se musí vše stát, abyste šel do zápasu?
Asi kdyby tu byl někdo v 93, koho bych chtěl porazit. Někdo, kdo by mi neseděl a chtěl bych mu to natřít. Teď tam jsou kluci, kteří chtějí dosáhnout co já a nemám proti nim nic osobního. Osobní spor by mi asi pomohl. Můžu mít zápas za dva měsíce, za rok, za pět let. Zápas bych si chtěl dát.
Máte náhradní plán, pokud byste nad zápasením zlomil hůl?
Abych řekl pravdu, o tom jsem radši nepřemýšlel. Celou dobu se tomu radši vyhýbám. Do tohoto tématu radši nechci nakoukávat, sám sebe obelhávám a nekoukám se tomu do očí.
Co by vám pomohlo?
Určitě by mi pomohlo, kdybych měl v okolí někoho, kdo má nějaký cíl a já se k němu připojil. Já trénuju hodně s bráchou, ten bude mít zápas. On bydlí v Praze, já v Poděbradech, takže chodíme většinou trénovat odděleně, nechodíme ráno spolu jako dřív. Nemám s kým teď chodit v Poděbradech. Musím vyloženě do Prahy. Možná by bylo řešení se přestěhovat, ale nechci Poděbrady opustit, mám je rád, mám rád maloměsto, je to celý na pendrek.
Když sledujete jiné zápasníky, nemotivují vás, nepřeskočí jiskra?
Nevím, jestli je tohle extra motivace, já je sleduji, přeju jim výhru a posílám jim pozitivní energii, na to se soustředím. Každému českému zápasníkovi, který zápasí s cizincem, fandím. V tomhle jsem přející, vím, jaké to je, když se to nepovede. Jsem pyšný, že můžu pomoct Jirkovi (Procházka) v přípravě. Michalovi (Martínek), Karlosovi (Vémola). Když vidím, že potom vyhrávají, to mě naplňuje, ale jak to bude se mnou, nedokážu teď říct.
