Blondýna proti brunetě! Do boje jdou krásky, které rozdávají pěsti

Vacová: Možná nějaká kouzla z Harryho Pottera... Ne, tohle opravdu nevím, Sibyla nejsem, to se uvidí až za pletivem.

Horáková: Na takovou otázku se nikdy nedá odpovědět s jistotou, pokud nemáte soupeře nastudovaného opravdu do detailů. Lucku jsem naživo nikdy zápasit neviděla a její poslední zápasy v minulém roce také ne. Sice jí znám spíše jako postojářku, ale vím, že se už začala věnovat i zemi, a proto to opravdu není lehké odhadnout.

Vacová: Samozřejmě nějaký obrázek máme. A hromada "informací" se ke mně dostává v gymu, když kluci slintají nad Gabčiným instagramem. Takže pro zápas informace naprosto nerelevantní. Tedy pokud součástí nebude kvíz z instastories.

Horáková: Když se dozvím, kdo bude moje soupeřka, chci jen vědět, jestli je to spíše postojářka, nebo zemařka, abych věděla, na co se připravit a s čím počítat. Až potom mě zajímají další detaily a slabiny, na které se zaměřuji. Nepochybuji o tom, že to takhle funguje i naopak.

Vacová: Tady u nás snad ani nejde někoho neznat, jak je náš rybník i na amatérské scéně malý. Takže se známe, ale žádné protelefonované víkendy spolu nemáme, nicméně troufnu si říct, že jsme podobné "tlamy". V červnu jedeme obě na mistrovství Evropy do Říma a máme domluveno, že si tam budeme dělat roztleskávačky, takže asi tak.

Horáková: S Luckou se známe teprve chvilku. Seznámily jsme se v Praze na wrestling sparingách v Gorilla MMA a pokud mám mluvit sama za sebe, tak Lucka mi od první chvíle sedla. Je to taková moje krevní skupina a týpek, který taky rád odlehčuje každou situaci s nikdy neutuchajícím humorem. I po tom, co nám domluvili zápas, jsme měly možnost se spolu potkat. Řekla bych, že atmosféru mezi námi to moc neovlivnilo. Lucka to taky bere jako sport, a ne jako show, kde si budeme měsíc před zápasem nadávat na sociálních sítích a vraždit se pohledem.

Vacová: To je zákeřné, ženský se na ta čísla nemá nikdo ptát. Běžně shazuju ze satanské váhy, tzn 66,6 kilo. Občas se to ale nepovede a stihnu se vyžrat víc. Nicméně, i z vyžrání to stáhnu, vždy hubnu pět a půl kila.

Horáková: Aktuálně vážím 63-64 kilo (před týdnem) a chodím kategorii do 61 kilo, takže shazuji jen 2-3 kila. Nejsem moc zastánce drastického shazování a ve své váhové kategorii se snažím nejen zápasit, ale i trénovat a žít. Znám fightery, kteří shazují i 10-15 kilo na zápas. Neodsuzuji to a ani to nikomu nebudu vymlouvat, protože každému zkrátka vyhovuje něco jiného. Určitě pro mě není prioritou odvodnit na nižší váhu a modlit se, abych ten zápas přežila a soupeřka měla horší den, než mám já. Proto se snažím maximum shodit poctivě jídelníčkem a jen to nutné vodou.

Vacová: Většinou se držím na osmi trénincích týdně, jeden den mám flákací. Snažím se jet všechno - postoj, zem, lapy, chtělo by to trochu víc silovky, ale to už je souběžně s prací moc velkej tetris.

Horáková: Trénuji většinou tak, jak mi to umožňuje tělo, a hlavně zaměstnání. Pracuji každý všední den, a proto když chci dvoufázové tréninky, znamená to pro mě občas vstávat před pátou ráno, abych stihla i něco před prací. Většinou je to cca 5x - 6x týdně plus nějaká aktivita okolo. Můj domácí gym, kde probíhají moje tréninky, je Good Luck Gym v Hradci Králové.

Vacová: Ač se jedná o amatérský zápas, tak takový malý splněný sen. První galavečer MMA, na kterém jsem byla, byl právě GCF, kde zápasil Viktor Pešta s Lukášem Ťupou a tehdy se mi v hlavě usídlila myšlenka, že by se mi strašně líbilo moci na GCF zápasit taky. Vlastně dodnes nevím proč, když jsem tehdy o MMA ještě tvrdila, že je to strašně brutální a že bych tohle rozhodně nikdy dělat nechtěla. A ono je to najednou už za dveřmi.

Horáková: Tento zápas vnímám jako takové uvedení do MMA světa, kde se touhle formou všem představím. Doteď byla vidět jen část mé přípravy, a to ta zemařská. To, že se na pozadí věnuji i MMA, věděla asi polovina lidí, protože jsem nezápasila v kleci, ale jen na tatami. Kdybych měla doslova popsat, co pro mě tento zápas představuje, tak asi něco jako křest pro věřícího člověka.

Vacová: Pár bodů, co bych si ráda odškrtla, samozřejmě ještě mám. Jelikož jsem se sportem obecně začala dost pozdě, tak sny se formují a přicházejí teprve za běhu, když člověk zjišťuje, že nejsou až tak nereálné, jak si prvně myslel. A když to půjde, jak má, tak bude prostor si o nich ještě popovídat.

Horáková: Vím, že většina zápasníků, když se jich zeptáte na jejich sny v MMA, tak odpoví, že by chtěli do UFC. Řekla bych, že tohle je vnímáno jako strop, kam se můžete v MMA dostat. Můj strop je malinko jinde. Samozřejmě, že se do budoucna vidím stále v okruhu bojových sportů. Být jen úspěšnou zápasnicí mi ale nestačí. To, že jsem měla možnost vést tréninky pro začátečníky a předávat tyhle věci dál a dál a vidět, jak to lidem ovlivňuje životy, když jim ukážete krásu sportu a oni si ho zamilují, tak tohle mi dost změnilo priority. Chci být součástí sportu a pomáhat ho utvářet. Jsem moc ráda, že v tomhle je tady pro mě vždycky Honza Voborník, který je pro mě něco jako druhý (jen víc úchylný :-D) táta, který je v plánování lepší než já, pomáhá mi s těžkými rozhodnutími a nenechá mě udělat žádný kopanec.