Znáte nordic running? Trénovat s holemi není blbost

Ultramaratónci se zase odrážejí walkingovými či trekovými hůlkami v horách, o plynulém běhu a správné běžecké technice zde však při veškeré úctě nelze příliš hovořit.

Nordic running oproti tomu vymezuji jako specifickou pohybovou a tréninkovou metodu, kterou lze praktikovat celoročně a se zachováním základních zásad běžeckého stylu. Zjednodušeně řečeno jde o běžkování bez lyží, myšleno samozřejmě „stříďákem" (tj. klasickou technikou, ne bruslením).

Všichni, kdo si dosud pod mým vedením běh s runningovými holemi vyzkoušeli, byli překvapeni jeho jednoduchostí a řadou výhod, které přináší. Jde už o stovky hobíků a kondičních běžců, ale i reprezentanty. Myslíte si, že by třeba Bára Špotáková nebo Ivana Sekyrová trénovaly s holemi, pokud by to byla blbost?

Kdyby nic jiného, je nordic running zpestřením jednotvárného běhání. Výkonnostní sportovci ho využijí pro zvýšení efektivity, protože při běhu s holemi současně posilují „vršek" a vydají tak větší množství energie. My, ostatní smrtelníci, na něm oceníme především možnost spálení více kalorií a také výrazné odlehčení kolen, achilovek a beder. Kromě toho nám runningové hole pomohou odstranit některé chyby v našem běžeckém stylu (podrobněji o tom v příštích dílech).

Běhání s holemi „jen tak", mimo horské běhy, je nezvyklý jev a proto se při jeho šíření mezi rekreačními i vrcholovými sportovci opakovaně setkávám s několika předsudky. Po praktickém vyzkoušení ale nedůvěřivci svůj názor úplně změní. Typický příklad: Dalibor Gondík. Dokud o něm nic nevěděl, považoval běh s holemi za nesmysl. Teď si ho nemůže vynachválit a všem doporučuje nordic running zkusit...

Mezi nejčastější předsudky patří obavy, že mi hole budou při běhu překážet, takže o ně někde zakopnu a způsobím si zranění. Nebo další: budu s holemi při běhu vypadat jako blázen, hole jsou prostě zbytečné a dosud jsem se bez nich při běhání v pohodě obešel, proč bych měl s sebou ještě něco dalšího tahat, atd. Jak je to však – na základě mých několikaletých zkušeností – s těmito předsudky doopravdy?

Nordic running nijak mimořádně těžký není. Je určitě jednodušší a bezpečnější než jízda na běžkách, způsobující problémy hlavně v zatáčkách a kopcích. Ještě se při něm opravdu nikdo nezranil. Stydět se za běhání s holemi také nemusíme. Na spoustu lidí, chodících s nordic walkingovýni hůlkami, si lidé u nás již zvykli, takže s běžci to bude časem podobné. Nebo budeme snad pořád dělat jen to, co dělají – v tomto případě nedělají – všichni ostatní?

A ještě k té údajné zbytečnosti: Chceme-li si zpestřit tradiční běžecký trénink třeba in-line bruslením či lyžováním, také nebudeme považovat brusle, lyže a helmu za něco zbytečného a vezmeme si je rádi. Runningové hole jsou lehké (úplně stejně jako ty běžkařské), takže o nějakém zbytečném tahání nemůže být řeč. Zkrátka i zde platí výstižné rčení: „kdo chce, udělá, a kdo nechce, zdůvodní".