Znáte ji? 50 let sportuje a 40 let nejí maso. Češka k lékařům nechodí

V normálním režimu třikrát až čtyřikrát týdně včetně závodů.

Je to různé, ale dá se říci, že běhám kolem hodiny.

Běhám všechno, ale když si mohu vybrat, tak preferuji terénní závody.

To bylo zajímavé. Šlo o městský trail, kde byly přeběhy, schody, silnice. Na závěr nám pod nohy dýmala Halda jedovatý plyn, to bylo také zajímavé (smích).

Všechno se najít nedá. Já běhám spíš závody do dvanácti kilometrů, těch mám požehnaně. Pak mám nějaké delší, právě letos chci běžet celý Kilpi Trail Running Cup. Občas si dám i nějakou horskou výzvu, ale něco kratšího do pětadvaceti kilometrů. Jednou za rok si dám silniční maratón, ale to mi moc nejde, tak se tomu vyhýbám. Mám trochu problémy se zažíváním, nemohu ionťáky, gely, takže běžím na hlad a ve druhé půlce mám problémy.

Nemám to absolutně spočítané, to po mně nechtějte.

Nevedu si žádnou evidenci, jestli jich byly stovky, tisíce, tohle já neřeším. Máme jeden závod o víkendu. Dejme tomu šedesát závodů za rok, za deset let to je šest set. Takže s lyžemi a orienťáky jich bude více než tisíc.

Zásadně si neplánuji běžecké závody, člověk neví, jestli třeba nebude zlomený kotník. Tohle řeším operativně týden až dva dopředu. Kratší závody a přespoláky neplánuji vůbec.

To se musí každý rozhodnout sám, mně to nepřijde jako drahý koníček. Někdo sedí v hospodě, další jde do divadla, jiní jde na maratón.

Nemám velkou. Jedny mám do terénu, druhé na silnici, pak dvoje na trénink. A to mám třeba na tři až čtyři roky, takže extra velkou spotřebu nemám, co se týče financí. Někteří lidi při běhání šmajdají, pak je musí měnit. Já mám štěstí, že běhám tak nějak normálně. Samozřejmě si vybírám kvalitnější boty - Inov8 nebo Asics. Kupuji si ty okolo dvou tisíc, takže tyhle boty určitě tisíc kilometrů vydrží. Kupovat boty za čtyři tisíce mi přijde zbytečný.

Co se týče jídla, jsem docela skromná, nejím žádné maso a masné výrobky, a to už asi čtyřicet let. Žádná šunka, buřtíky, s tím na mě nechoďte. Vajíčka také ne. Moje jídlo to jsou vločky, ovoce, zelenina, občas sýr, jogurty.

Jo, bez problémů. K lékařům nechodím, jsem zdravá, takže pohoda.

Od dětství mám nemocná záda, takže ráno musím cvičit.

Říkala jsem, že do šedesáti, ale spíše záleží na tom, jak dlouho tělo bude fungovat. Ještě mi zbývá rok, pak vám řeknu. Určitě ale budu v šedesáti svoji aktivitu diferencovat.

Čas chci mít pokud možno co nejlepší, ale vzhledem ke svému věku některé závody pomaleji rozbíhám. Někdy je člověk unavený z práce, prostě to občas nejde. Pokud to na začátku nejde podle představ, řeším to už standardním způsobem, že příště to bude lepší. Když to ale jde, tak se snažím jet na maximum. Ještě před čtyřmi lety mě to dost mrzelo, pokud nebyl dobrý čas. Nyní také už běhá více lidí, výkony se zlepšily, já jsem starší, takže to už moc neřeším. Ale mám vybrané nějaké závody, na které chodím každý rok, tam mi na výkonech záleží.

Je to i díky reklamě, kterou má RunCzech. Lidé do toho jdou, jsou tu masové maratóny, půlky, desítky. Někteří lidé se třeba i vláčeli rychlostí osm kilometrů za hodinu. Mnoho z nich se chytilo, teď podávají aspoň průměrný výkon.