Článek
Hayes a jeho věk se nezdá jako překážka pro aktivní sportovní život. Ročně se vydá na třicet závodů. Podle svých odhadů má od svých šedesáti let za sebou 100 až 125 maratónů a ultramaratónů, celkově 600krát se postavil na start. Na závody se registruje až na místě, nemá přece internet, aby tak učinil on-line. Případně mu pomůže jeho syn.
Svoji dlouhověkost přičítá své práci, léta pracoval se dřevem, jeho tělo žilo v lese. Tam se mu vždy líbilo, miloval dřevorubce kolem sebe „Neběhal jsem, dokud mi nebylo šedesát let, takže všechny mé svaly, šlachy a vše bylo v dobré kondici," řekl v telefonickém rozhovoru pro server runnersworld.com.
Stal se závislým
Otec z Montany má tři děti, všichni běhali, než on se rozběhl, trvalo mu to do šedesáti. První závod si připsal v roce 1986, hned se stal závislým. „Dal jsem jeden, pak další tři, potom deset. Jen jsem běhal a držel," přiznal Hayes, který má přehled závodů, podle nich si sestavuje plán. Než v létě oslaví devadesátku, jeho seznam už teď obsahuje trať na pět kilometrů, ale také padesát.
Mezi jeho nejoblíbenější závody patří John Colter Run, který končí dvěma přechody přes řeku. Také si dokáže užít výběh do kopce v New Hampshire, který má přes dvanáct kilometrů.
V tomto ročním období běhá Hayes třikrát až čtyřikrát týdně, když dává okolo šesti kilometrů, jednou týdně si dá ale i pět hodin, poté si vezme zbytek týdne volno, takto se připravuje na ultra.
Běh, koně, sekera a tanec
Kam přijede, je středem pozornosti. Sám si ale není jistý, co si má o veškeré pozornosti myslet. Nehledá záře reflektorů, ale vyhnout se jim nemůže, najdou si ho. Odpověď je snadná. V jeho věku není na světě tolik lidí, kteří si takto dokáží naložit. A vědí to i filmaři, kteří teď o něm připravují film. S Hayesem natočili 23 hodin záběrů během 17 měsíců. Kamera ho doprovázela na čtyřech závodech, na několika trénincích, diváci se dočkají i běžného života, rutiny se sekyrou, u koní.
„Být s ním a vidět ho, je zážitek. Ten chlap je neuvěřitelný. Každé ráno si jde zaběhat, řeže dříví na topení a na konci dne jde ještě tancovat," popisuje nadšeně jeden z filmařů Erik Petersen.
A jak vidí své běhání za pár měsíců devadesátiletý běžec? "Budu běhat tak dlouho, dokud to půjde. Nejsem si jistý, jako dlouho budu schopen, ale já prostě běžím dokud se nezastavím, nebude konec a já neprojdu nebeskou branou."
