Článek
Sobotní desetikilometrový závod jsem vzal jako rozcvičku před nedělním maratónem. Je třeba obhlédnout si okolí města a také provést byť jen částečnou rekognoskaci terénu, že? Oba závody totiž startují ve stejném místě ‒ ve výšinách nad centrem. Skoro by se dalo říci, že v těchto místech už Ženeva nabývá poklidnějších až venkovských rysů.
Trasy se kryjí na několik počátečních a koncových kilometrů a také uprostřed se najde několik společných délek. Není od věci seznámit se s tratí maratónu v nadcházející den. A trochu se zahřát také není od věci. Co na tom, že desítka startuje v devět hodin večer a maratón před desátou ráno, není-liž pravda?
Vzhledem k tomu, že se příroda rozhodla ukázat běžcům, kdo je tady pánem, v podstatě celý víkend propršelo. Jen v sobotní ráno rozhrnulo sluníčko na chvíli mraky. To asi, abychom si uvědomili, jak je na světě krásně a o to více nás mrzelo, že budeme po dlouhé následující dny už zase jen moknout.
Ulice, v níž stojí nafukovací startovní brána, vlastně začíná křižovatkou s malou benzínovou pumpou. Tam se schovávají všichni ti nešťastníci, kteří si zapomněli vzít igelitovou pláštěnku umístěnou organizátory prozíravě do startovního balíčku jak desítkářů, tak maratónců. Ostatní, šťastnější běžci už se tetelili před startovní čárou zahaleni do modrého igelitového hávu s kapucí. K tomu všemu hrála pod střechou čerpací stanice švýcarská lidová kapela podmanivé melodie. Až tak podmanivé, že byste klidně a ochotně zapomněli i na to dnešní běhání.
Trasu desetikilometrového závodu rozhodně není možné řadit mezi lehké a nenáročné. Chvilku do kopce, chvilku po rovince ‒ a jako bonbónek několik kilometrů při seběhu do centra z kopce. Kilometry zadarmo, tam to můžete pustit, trochu přivřít oči a představovat si, že letíte. Na mokrém asfaltu za sporého osvětlení lamp nebudete daleko od pravdy.
Jakmile se přiblížíme k břehům Ženevského jezera, nastává ráj na zemi. Fanoušci a fanynky nalepení na hrazení tratě (nechápu, jak tam v tom dešti můžou vůbec vydržet) křičí, hulákají, řvou a povzbuzují jako o život. Poslední stovky metrů opravdu letíte. Pak už jen medaile, nějaký ten banán, pomeranč, pití a rychle někam do tepla, převléknout do suchého a ‒ spát? Nebo raději do víru velkoměsta? Start zítřejšího maratónu je ještě poměrně daleko.
Další informace na www.genevemarathon.org.
