Žena a maratón. Dřina, uspokojení a lodičky stranou

Běžet první maratón je zkouška, od které nevíte co čekat. Netipujete výsledek, neznámkujete, jediným cílem je obstát a proběhnout cílem. Běžíte a s rostoucím počtem kilometrů pomalu odhadujete čas, do kterého byste se mohli vejít. A přibližně na 35. kilometru víte, zda se vejdete do času 3:45, 4:00, 4:30 a snažíte se do limitu, který jste si určili, dostat.

Běžet druhý maratón je opravná zkouška, od které víte, co čekat a očekává to také vaše okolí. Stanovujete si cíl, kterým již není pouze cílová rovinka Pařížskou, ale také čas, který ukazují hodiny nad cílovou bránou. A tak ani s opakujícím se počtem maratónů neodpadá nervozita, naopak, směřujete k lepšímu času, kdy musíte vynaložit vyšší rychlost, co nejdříve si najít prostor, kdy můžete běžet ve svém tempu, aniž byste si uvědomovali, že běžíte.

A s podobnými pocity jsem stála v neděli podruhé na pražském maratónu. Cíl byl, zaběhnout nejen lépe než za loňských 3:41, ale dostat se pod 3:30. Den předtím jsem vzala kalkulačku a počítala, kolik to je na kilometr. Těsně pod 5 min/km. V tréninku mívám průměr 4:36, avšak při vzdálenosti kolem deseti kilometrů. Napálím to a uvidím ráno, jaká bude nálada. Nálada byla výborná, i když doprovázena směsicí pocitů od nervozity až po těšení, kdy proběhnu startem spolu s dalšími tisíci lidmi. Ta atmosféra je nepopsatelná. Vybíhají první, balónky se vznášejí do vzduchu a do toho zní Vltava a vy se blížíte ke startu a najednou zrychlujete krok, na poslední chvíli utahuju tkaničky, asi popáté, a probíháme startem.

Vymotat se mezi běžci a neztratit čas neustálým předbíháním je silná disjunkce, ať chcete nebo ne, nějaký čas ztratíte, ale jsou to vteřiny. I ty však mohou chybět. Po třech kilometrech běžím přes Karlův most v tempu pod 5, první občerstvovačka na šestém kilometru. Nevynechávám, pár loků a mířím do Karlína, tempo kolem 4:37. Kamarád na mě křičí, jestli jsem se nezbláznila, že to nejde. Odpovídám, poběž, to dáme. Blížíme se k vodičům na 3:30, kteří startovali o minutu dříve. Avšak nezpomaluji, běžím dál, v tom slyším mužské hlasy: „Ještě jí potkáme." No tak to zapomeň, pomyslím si, předbíhám vodiče a dál vím, že už žádní nejsou.

Kamarád se odpojuje, běžím dál, na hodinky se podívám každý druhý kilometr a běžím na pocit. Dokud to běží, nezpomalím jen ze strachu z 30. kilometru. Půlmaratón za mnou v čase kolem 1:40. Vyjde to, vím, že to vyjde, cíl splním. Smíchov, 26. kilometr, poprvé si dávám ionťák na trati, dva loky, voda a běžím dál. Smíchov je nekonečný, doprovázen malou krizí, třikrát píchnutí v boku, to neznám. Není to příjemné, ale za chvíli bude 30. kilometr. To dáš, pak už se to láme. Třicítka za mnou, tak a od 32. kilometru už jen desítka, občerstvovačka v Holešovicích, přeběhnout most. 37. kilometr, vidím známé tváře, čas 2:59, 5 kilometrů přede mnou.

Počítám, i když běžím. I kdybys nechtěla, tak do půl hodiny jsi v cíli. Karlín podruhé. Pro mě nebeské kilometry, zde se dívám vždy na oblohu, vypínám mozek, střídám nohy a jen se dívám vpřed. Poslední občerstvovačku vynechávám, čeká mne tunel a kočičí hlavy. Oběhané crossové boty hlásí opotřebení, už pálí chodidla, ale jeden a půl kilometru přede mnou. Neřeš a běž. Vbíhám do „kabelkové" ulice, cedule 300 metrů do cíle a vám se hlavou honí tolik myšlenek jako za předcházející kilometry dohromady. Je to tam, čas 3:25:44, cíl přeplněn. Nevnímám, dostávám medaili, alobal a mířím směr Václavské náměstí k šatnám. Srkám ionťák, žužlám banán, mačkám do sebe šťávu z pomerančů a vidím kamarády z MK Kladno. Nadšení, cíle jsme si splnili, do sprchy, birella a domů.

„Za rok zase lepšení o 16 minut? Na kolik poběžíš za rok?" otázky, na které se těžko hledá odpověď. „Nevím, co bude za rok. Ani zda to bude běhat. Pokořit hranici 3:20, to budu muset trénovat více než letos." Letos jsem tomu příliš nedala, objem za březen skomírá kolem 125 km, dubnový je navýšen na 160 km.

Druhý den po maratónu a pocity jsou jasnější. Nejen, že cíl je přeplněn, ale nebolelo to, nehrotilo se to a já si to užila. A víte, co je výhoda běžet pod 3:30? Běží s vámi téměř samí chlapi.