Hlavní obsah

Zalitá vlastní krví sice nevyhrála, ale dokončila, co začala

Washington

Všichni asi známe ty otřepané fráze o tom, jak není podstatné, když upadnete, pokud se pak zase zvednete. Málokdo ale dokázal tuhle omílanou frázi uvést do života v tak ryzí podobě jako mladá Brenna Porterová z Brigham Young University. Spadla hned na první překážce, krev z ní jen crčela, ale ona se postavila zpátky na nohy a závod dokončila.

Foto: Profimedia.cz

Někdy je potřeba dokončit, co člověk začal. (ilustrační foto)

Článek

Když Porterová nastupovala na trať 400 metrů překážek regionálního kvalifikačního mítinku, ještě netušila, že po svých z něj už neodejde. Dokončila jej zalitá krví a v očích všech se stala hrdinkou a vítězkou celé akce.

Brenna Porterová se účastnila pátého rozběhu. Náběh vypadá slibně. Hned nato ale trenér s velkými obavami a staženým vrásčitým čelem sleduje, jak jeho svěřenkyně nešťastně shazuje hned první překážku. Škrtá levým kolenem, k zemi jde nejen překážka, ale i běžkyně. Mohlo to skončit běžnými dráhovými odřeninami, ale neskončilo. Brenna padá velice nešťastně. Udeří se do hlavy a pravou nohou zavadí o překážku z vedlejší dráhy. Jen malý zlomek času trvá, než se viditelně otřesená atletka postaví znovu na nohy ‒ a opět se rozběhne.

Ví, že se zranila, ale závod chce dokončit. Nikdo by jí v tu chvíli nemohl vyčítat, kdyby vzdala a okamžitě vyhledala lékařskou pomoc. Běží dál. Po těžkém pádu má roztržené lýtko. Sedmnácticentimetrová rána začíná masivně krvácet. Na záběrech ze závodu je vidět, jak jí řinoucí se krev zacákala i obě stehna. Pravé lýtko je celé zalité krví a závodnice si klade otázku, zda její pocity vycházejí z toho, že se dnes tak extrémně potí.

„Vybavuji si, že když jsem nabíhala do závěrečné stovky, zdálo se mi, že mám nohu úplně mokrou," svěřuje se později sympaticky vyhlížející mladá dáma do kamery. Rozhodla se ale, že zranění zkontroluje, až bude se závodem hotová. Svůj rozběh nevyhrála. „Při tréninku se stává každou chvíli, že někdo shodí překážku. Neřešíte, prostě běžíte dál, je to takový instinkt," vysvětlila později v interview Brenna. Její rána je poměrně hluboká, o trenéra se pokoušejí mdloby, nikdy takové zranění neviděl. Brenna jen nevěřícně zírá do nitra svého lýtkového svalu.

Po operaci už s úsměvem dává rozhovor médiím: „Žiji běháním, ne vyhráváním. Samozřejmě chce člověk ze sebe vydávat to nejlepší a také vyhrávat. Po cestě k tomu se může hodně naučit. A někdy může být úspěchem i to, že dokončíte, co jste začali," zakončuje atletka ve filozofickém duchu.

Související témata: