Článek
Martinovo staré já se sklání nad hromadou masa a touží ji celou pozřít.
Martinovo staré (a pupkaté) já si s ním maškarní zahrálo naposledy.
Nadváha 20 kilo? Dnes už Martina potkáte více na trati než nad talířem.
Sám i s kamarády naběhá Martin i několik desítek kilometrů denně.
Martina jsem potkal víceméně náhodou na svých běžeckých toulkách. Prý žil donedávna v těle prasete. Teď uběhne i padesát kilometrů v kuse a říká, že ho baví poznávat své limity, mentální odolnost. Prý je na začátku cesty. Po pěti měsících, co se na ni vydal, shodil dvacet kilo a uběhl maratón. I vy poznáte Martina Pagáče snadno. Je neustále vysoce nadprůměrně vysmátý, něco z něj vám po chvilce začne připomínat malého Buddhu. I když zrovna jeho tělo se v tuto chvíli šťastně obtloustlému mystikovi vůbec nepodobá, dýchne na vás z Martina nepříliš často vídaná spokojenost a radost. Jak to ten čerchmant dělá? Prozradí vám.
Ty jsi své bývalé já neváhal označit za líné prasátko. Co se stalo, že ses rozhodl – a hlavně, že jsi skutečně něco změnil?
Nepřišel vlastně žádný zásadní velký impuls. Byla to jen taková mozaika drobných náznaků, které mi nastavily zrcadlo, a já zjistil, jak skutečně vypadám. Jednoho dne jsem dal narážkám kamarádů a příbuzných za pravdu a rozhodl se něco s tím udělat.
Jak jsi předtím hřešil?
Kouřil jsem jako Kubánec, pil jako Dán (otec vlastní vinotéku – pozn. red.), užíval si života a i díky tomu, že jsem pracoval ve dvanáctihodinovém směnném provozu, nějak mi nezbývaly síly na můj jinak oblíbený futsal, florbal, víkendové zápasy. Odpadly prostě všechny kolektivní sporty, které jsem míval rád od malička. No, a když přišlo na lámání chleba, vzpomněl jsem si na běh.
Ale nezůstalo jen u běhání, ty ses rozhodl přeskupit si život úplně jinak. Proč, jak?
Začal jsem běhat a do ruky se mi nějakým způsobem dostala kniha Jídlo až na prvním místě. Absolvoval jsem třicetidenní program popsaný v knížce a sám na sobě si vyzkoušel, ověřil, že to, co do sebe přijímáme, následně ovlivňuje jak naše fyzické, tak i mentální zdraví. A v tu chvíli jsem si začal všímat toho, co do sebe cpu a co se v těle odehrává za procesy.
Takže běh šel ruku v ruce se změnou životního stylu?
Chtěl jsem být se sebou samým zase spokojený. Viděl jsem, že cesta nemůže vést po starých kolejích. Prvním krokem byla návštěva specializované prodejny. Tam jsem si nechal udělat vyšetření nohou, protože mě předtím z běhu bolela kolena. Poradili mi, doporučili určité věci, doporučili mi konkrétní obuv, vložky... Já tam nechal neskutečné peníze, jak to tak bývá, ale od té doby kolena přestala bolet a mě v běhání už nic nelimitovalo. Jen samotný fakt, že máte doma v botníku strašně drahé běžecké boty, vás prostě přinutí. (smích) Začal jsem se cítit lépe, měsíc se rozklusával a další měsíc zkusil třicetidenní stravovací výzvu, která mě hodně posunula a já svému běhání dal koncept a řád.
A jak vypadaly tvé pokroky v řeči čísel?
Na svých 175 centimetrů jsem měl bratru devadesát kilo. Vánoce byly tenkrát opravdu náročné. Já chtěl hubnout, ale nutně jsem potřeboval nějakou aktivitu, která by mě naplňovala. V práci jsem zase až tak spokojený nebyl a chtěl jsem pro sebe něco smysluplného, co mi bude víc dávat než brát. Cestu jsem našel v běhání. Vyklidnilo mi hlavu, odpočinul jsem si od stresu. Běhání vám dá ten prožitek toho „tady a teď". Myslím, že zrovna tohle nám dnes moc chybí – nemyslet na to, co bylo, neřešit, co bude, ale soustředit se na ten jediný důležitý okamžik.
V čem konkrétně jsi změnil stravovací návyky a jakých výsledků jsi tedy dosáhl?
Nejdřív jsem zkoušel paleo-stravu, u toho jsem zůstal asi rok. Pak jsem začal trénovat na pražský maratón. Chtěl jsem ho zdolat tak nějak důstojně, takže jsem začal ještě víc číst, zajímat se. Až jsem zkusil vegetariánství a následně veganství. Pro hodně lidí v mém životě to byl radikální krok, protože mě znali jako vášnivého masožrouta. Ale v kombinaci s běháním je to momentálně něco, za co jsem strašně rád. Cítím se tak zdravě, jak jsem se ještě nikdy necítil. Momentálně mám lehce nad sedmdesát kilo.
Takže teď opravdu nekonzumuješ vůbec nic živočišného původu?
Nejsem žádný radikál. Když jsem u babičky a ta na stůl přinese nějakou tu flákotu, člověk to prostě musí sníst, jinak dostane pár facek. (smích) Sám si ale žádné maso nekupuju. Vařím si luštěniny, zeleninu, brambory, rýži, jakékoli zrní, ovoce...
Často slyšíme názor, že kvalitního jídla člověk ani nepotřebuje tak moc. Že vlastně i když si kupuješ drahé bio-potraviny, ve skutečnosti to dráž nevychází, protože jich zkonzumuješ méně. Mohl bys s tímto souhlasit?
Opravdu to tak je. Čím více průmyslově zpracované nějaké potraviny jsou, tím prázdnější také jsou. Tělo nedostává tolik látek, které potřebuje a tak chce stále víc a víc, aby svou potřebu pokrylo. Velké množství jídla ještě neznamená dostatek všech potřebných látek. Jídlo musí být v první řadě kvalitní. Pak vám stačí sníst relativně malou porci na to, abyste do těla dostali všechny potřebné látky. Bonus navíc – začnete mnohem intenzivněji vnímat chutě a vůně.
Jak vypadá tvůj běžný stravovací den?
Ráno si dám trochu ovoce a udělám si smoothie. Rozmixuju třeba celer, banán, avokádo, zředím třeba kokosovým mlékem, hodím do toho čtyři datle, hrst dýňových semínek a mám vyvážený nápoj na celé dopoledne. K obědu většinou mívám luštěniny, nějakou čočku s restovanou zeleninou a tofu. Na svačinu si dám oříšky. Na večeři si dám to, co zbylo z oběda. Většinou je to největší jídlo dne. Já to mám takto, ale je to určitě individuální, někdo sní nejvíce ke snídani.
Co si s sebou bereš třeba na trénink nebo maratón.
Oříšky, datle, hroznový cukr. Na delší tratě jsou skvělé banány.
A co další plány? Co chystáš?
Teď je na řadě zaběhnutá stovka, příští rok bych si dal rád trasu Praha-Drážďany.
