Vyvolený. Bez schopností Čecha se při závodech neobejdou ani v Kataru

Důležitá je hlavně příprava. Aby vše proběhlo opravdu dobře a zaměření bylo co nejpřesnější a dávalo vůbec smysl, je dobré se důkladně připravit ‒ konkrétní způsob měření, kde se dostaneme do protisměru, kudy probíhá nejkratší linie, kde je provoz i eventuální potřeba zařazení otočky a podobně. Naštěstí máme v dnešním digitálním světě už spousty on-line nástrojů, kde si trasu můžeme zhruba zaměřit a poté provést precizní měření v terénu.

Základem bývá silniční kolo s řádně nahuštěnými pneumatikami, kde nedochází k drobným diskrepancím na nerovnostech, a mechanické počítadlo připevňované na samotné kolo. Počítadlo je nakalibrované podle speciálně překontrolovaných tras o délce 300 nebo 500 metrů. Na přeměření kalibrační trasy, trasy samotného závodu i měřicího kola jsou speciální protokoly. Do úvahy se bere i teplota okolí a používá se teplotní opravný koeficient tak, aby měření bylo velmi přesné. Jinak zaměření probíhá v ideální linii, nejkratší stopě pro běžce.

Kalibrační trasa na 500 metrů je v Praze v Letenských sadech. Je označena zeměměřičskými body.

U masových závodů se občas stává, že běžcův přístroj GPS naměří třeba o 300 metrů více. To se může stát. Je to jednak způsobeno chybovostí přístroje, jednak nemožností dodržet danou ideální linii. Součet těchto faktorů pak na maratónské vzdálenosti může činit klidně i několik set metrů.

Měření probíhá ideálně ještě za asistence nějakého auta nebo policie. Záleží, kudy trasa závodu vede. Svá specifika mají jak centra měst, tak i jejich periferie. Podle hustoty provozu vybíráme i vhodnou dobu pro měření. Už jsem zažil měření brzy ráno, v poledne i pozdě v noci. Každá trasa má zkrátka to svoje.

Není to jen o tom něco nastudovat, ale dobře si zanalyzovat trasu, všechno propočítat, mít zkušenosti s vedením ideální linie, znát potřeby samotných běžců, vědět, jak bude trasa vypadat ve skutečnosti. Bude v zatáčce plot, nebo vůbec nic? Pokud nebude nijak vyhrazena, je pravděpodobné, že běžci poběží přímo. Těch věcí, které musíte brát v úvahu jsou opravdu spousty. Je to také hodně o zkušenostech. Zahrnuje to projít nejrůznějšími školeními v zahraničí ‒ pod patronací IAAF a AIMS.

Chce to tak čtyři roky času a zkušeností. Při troše štěstí. Měřit a měřit, zpracovávat protokoly, pracovat pod dohledem administrátora, který vystavuje certifikát o délce trasy. Globálně vzato, ale člověk musí hlavně umět jezdit na kole, přemýšlet a počítat.

Report z měření má kolem 15 stran. Záleží na délce a složitosti tratě ‒ kolik komplikovaných bodů obsahuje, které vyžadují bližší popis, kolik otoček... Popisuje se všechno dopodrobna. Poloměr otočky nebo zatáčky, značení, délka, jak bude vystavěna, dělení tras...

Pro neněmecky a nefrancouzsky mluvící země sídlí administrátor v Británii. Německy mluvící a francouzsky mluvící oblasti mají každá svého administrátora. Dále je samostatný také pro Asii, Střední východ, Austrálii, Ameriku... Celkově je vyměřovačů s licencí třídy A na celém světě několik málo desítek.

Dochází. Někdy se mění malý úsek třeba kvůli stavebním uzavírkám. Obecně stojí za změnami tras uzavírky nebo potřeba zvolit širší ulice pro více běžců či zatraktivnění trasy přesunem například do centra. Přeměřovat se musí pořád.

Nejzásadnější změnou bylo, když se pražský maratón stěhoval v roce 2003 ze Zbraslavi do centra a když byl v rekonstrukci Karlův most. U půlmaratónu zase byla změna u otáčení směru trasy. Popularita závodů roste, trati se upravují, aby pojaly více běžců. Z dvoukolové trasy se stává jednokolová, pohodlnější a prostornější pro běžce.

Naše závody vnímají města pozitivně. Pro ně je to akce, která za to stojí. Vzájemně se snažíme najít co nejpřijatelnější kompromis, aby závod co nejméně omezil obyvatele města, podávat jim co nejvíce informací.