Článek
Když jsem Whole30 před časem zvažoval, přišlo mi 30 dnů jako snesitelná doba. Po začátku – v prvních několika dnech – jsem se ale párkrát proklínal, že jsem se do ní toho pustil. Bolelo to. Není totiž úplně jednoduché opustit svou komfortní zónu (plnou rohlíků, mléčných produktů, sladkostí, ale třeba i luštěnin či rýže). Tělo navyklé na svou dávku cukrů se změně bránilo. A dávalo mi pořádně najevo, že jsem se zbláznil.
Ale jakmile jsem první obtížné dny (s výjimkou opravdu euforického startovního dne) přečkal, získal jsem nečekanou odměnu. Otevřel jsem si dveře k poznání vlastního organismu. Měl jsem na vlastní kůži možnost sledovat proměnu svého tělesného stavu a zdraví poté, co jsem se ponořoval hlouběji a hlouběji do Whole30.
Metoda cukru a biče
Musím říct, že celý „paleoprogram" manželů Melissy a Dallase Hartwigových je velmi dobře vymyšlený. Funguje v podstatě metodou cukru a biče – i když Hartwigovi tomu říkají „tvrdá láska". Nicméně princip je stejný – nejdříve vás nalákají benefity, které třicetidenní kúra nabízí, pak vás tělo ztrestá svou nechutí k novému režimu, ale výsledek je nakonec pozitivní. Když se dokážete propracovat třiceti dny až do závěru programu, zjistíte, že jste změnili své stravovací návyky, máte komplexnější a zdravější pohled na jídlo a konečně chápete, jak to celé funguje (a to je něco, co z moudroprdných barevných časopisů v trafice nevyčtete).
Bylo by až příliš jednoduché, kdyby to někde po cestě trochu nezabolelo a nezaskřípalo. Změna stravy je totiž všechno možné, jen ne jednoduchá. Ale po 30 dnech vím, co bych chtěl ve svém jídelníčku zachovat, vím, jaké potraviny do něj zkusím vrátit (a uvidí se, s jakým výsledkem). Zkrátka – mám představu, co chci a můžu jíst, a mám díky tomu šanci žít příjemnější a zdravější život.
Jasně, každému nemusí paleo sedět. Ani pro mě není paleo náboženství, jemuž bych se klaněl. Je cestou, kterou se chci vydat, protože jsem mohl v uplynulých třiceti dnech zažít na vlastní kůži zajímavé a pozitivní změny zdravotního stavu. Zároveň ale vím, že každá cesta má nějakou tu odbočku, která láká k prozkoumání. Proto také netvrdím, že budu v paleostravě vždy nekompromisní a striktní.
Zvažte dobře, kdy začnete
Striktní je ale potřeba být během 30 dnů Whole30. Pokud proto přemýšlíte, že si je vyzkoušíte, dobře rozmýšlejte, kdy je zařadíte. Není to úplně jednoduché, zvláště nyní v létě – všude jsou otevřené zahrádky a spousta přátel vás láká na povídání u piva. Nebo se konají letní oslavy a večírky, zahradní grilovačky či prázdninové svatby, na nichž se jen těžko vyhnete nejrůznějším pokušením. Proto je důležité přemýšlet, kdy začít.
Sám jsem si naplánoval start na 1. června trochu bezmyšlenkovitě – zrovna do měsíce, kdy bylo v plánu několik rodinných oslav i večírků s kamarády. Právě tyto akce pak byly opravdovým očistcem. Chutných pokušení bylo v dohledu tolik, že to až fyzicky bolelo. A vemlouvavé pohledy pomrkávajících známých a přátel s pivem v ruce také. Ale dospělý člověk by měl stát za svým rozhodnutím a neuhnout z něj. Někdy to bylo vážně o chlup, ovšem nakonec se to povedlo.
Kdybych měl počítat, zvládl jsem v uplynulém měsíci odmítnout dobrých deset dortíčků, třicítku piv a padesátku zmrzlin... Namísto toho jsem lámal rekordy v pojídání vajec – celkem jsem jich za posledních 30 dnů snědl 95 vajec. K tomu jsem zvládl desítky kil ovoce a zeleniny (což se s mou dřívější spotřebou nedá srovnávat ani v náznaku) a naučil jsem se přepouštět máslo. Fajn. Za mě dobrý.
Žádné masové orgie
Také masa jsem snědl dost, ale rozhodně neplatilo to, co si možná mnozí pod paleem představují. Že je potřeba každé ráno sníst tatarák a na večeři spořádat hromadu hovězího. Pokud chcete, můžete jíst hodně masa. Samozřejmě. Ale vystačíte si i s menšími porcemi nebo bez něj. Byly dny, kdy jsem o maso ani nezavadil a neměl jsem na něj ani chuť. Jindy jsem se po něm naopak mohl utlouct. Chci tím říci, že záleží na tom, jakou cestu si zvolíte – i paleo zkrátka můžete mít takové, jaké si ho uděláte.
Co je ale klíčové, to je opravdu podpora okolí. Zejména toho nejbližšího. Pokud chcete s Whole30 uspět, nalaďte na to hlavně svou rodinu. Nelze skočit po hlavě do něčeho, v čem vás nikdo nepodpoří. To pak nejspíš brzy hlavou narazíte na pevnou zem. Změněný režim je doma znát – nejspíš bude potřeba více a jinak nakupovat, takže to neprojde jen tak bez povšimnutí.
Obrňte se také trpělivostí při výpravách za jídlem do restaurací. Na poledním menu častokrát neobjevíte žádné jídlo, které by bylo pro Whole30 vhodné. A co je horší – častokrát takový pokrm nemusíte objevit ani ve stálém jídelním lístku. (A krabičku s navařeným jídlem z domova asi v restauraci jen tak na stůl nevytáhnete.)
Není to jednoduché a možná vás to v průběhu oněch 30 dnů několikrát otráví. Ale nedejte se a vydržte. A třeba jednou i klasické české hospody pochopí, že by nebylo mít od věci v nabídce alespoň přírodní kuřecí plátek, když už si můžeme nechat zdát o grilované zelenině.
Běhání jsem si díky Whole30 víc užil
A jak nová strava ovlivnila moje běhání? Velmi. A pozitivně. Byl jsem spokojený s nárůstem chuti do tréninku i přílivem nové energie. Obojí jsem hned zužitkoval, když jsem si postupně navýšil dosavadní tréninkové dávky na více než dvojnásobek. Regenerace i po dlouhých výbězích přitom byla rychlá a umožňovala mi oproti dřívějšku polykat více kilometrů. Nejvíc jsem samozřejmě ocenil ustupující bolest chronicky zanícené achilovky. To byl bonus, se kterým jsem na startu Whole30 ani nepočítal.
Co se týká závodů, odběhl jsem v červnu jen dva – desetikilometrový Olympijský běh v pražské Ladronce a olomoucký půlmaraton. Oba závody se odehrály v posledním týdnu paleovýzvy, nicméně nemohl jsem při nich prověřit svou rychlost, protože se oba konaly v opravdových tropických podmínkách. Cílem tak bylo místo trhání rekordů zaměřit se jen na přežití. Což se hladce povedlo.
Seriál o „cestě do pravěku" tímto dílem ještě nekončí. Příští týden v posledním díle shrnu své poznatky z opětovného zavádění zakázaných potravin do jídelníčku.
